Kyborgové by mohli mít v europarlamentu 18 procent

Co se týče výsledků ankety o vztazích ctěného čtenářstva tohoto blogu ke kyborgovským filmům, dopadly celkem zdařile. Osmnácti procentům hlasujících chybějí kyborgové v europarlamentu - a tak by se půl lidé/půl roboti měli zamyslet, jestli by nestálo za to zformovat nějaké politické uskupení a jít příště směle do eurovoleb.

O tom, že "jsou mezi námi" (jak zní titul béčkové sci-fi Johna Carpentera, ke které se k vlastnímu podivu neobvykle často vracím), svědčí i skutečnost, že plných devět procent hlasujících se bez rozpaků přihlásilo ke kyborgovské rase. Když vezmeme v úvahu fakt, že mnozí další se velmi pravděpodobně ještě skrývají, vypadá to na pováženou...

Co se týče "vážnějších" výsledků ankety, dvě procenta vyjevila, že celé tohle téma jde mimo ně (a upřímně řečeno, terminátoří čtyřka s velikášským názvem Terminator Salvation k nějakému přimknutí k sérii či tématu opravdu nevybízí). Deset procent pak svým kliknutím podpořilo prohlášení, že kyborgovské filmy jsou hlubokou a trefnou metaforou našeho přetechnizovaného světa. Od té doby, co poměrně zoufale hledám možnost, jak si pořídit rezervní operační paměť pro svůj ochabující mozek, mi to ani nepřipadá ani moc nadnesené.

Jedno procento hlasujících teprve čeká na kyborgovský film, který by se mu líbil (hodně štěstí!), zatímco plných čtyřicet procent (a tedy většina zúčastněných anketních klikačů) se podepsala pod arnoldovsky úsečnou větu "Cameronův Terminátor a dost".

Pokud jste si první téčko v poslední době vložili do paměti znovu, nejspíš přiznáte, že na tom prohlášení nejspíš něco je: zatímco Hollywood v první polovině 80. let úlevně třeštil reaganovskou pozitivitou a politickou korektností vtělenou do filmů Stevena Spielberga a George Lucase, James Cameron v roce 1984 realizoval pěkně šťavnatě nekorektní film, nabitý temnou energií. Všechno je přehledné a chlapsky robustní, režisér se nepáře s faktem, že to občas schytá nějaká ta nevinná žena či dítě. Schwarzeneggerův kyborg je lakonicky zlý a Sáru Connorovou v podání Lindy Hamiltonové zatím žádná jiná ženská postava v terminátoří sérii nepřekonala (v mých očích včetně modelkovsky dokonalé Kristianny Lokenové coby T-X v trojce).

A co se týče časové smyčky, nejspíěš vůbec nejparadoxnější rekvizity žánru sci-fi, patří způsob, jakým s ní Cameronův film naložil, opravdu k velmi zdařilým. Mimochodem to vypadalo, že si s časovými paradoxy a kauzálními zmatky pěkně pohraje i Terminator Salvation (rozměrný komentář k tomu najdete třeba tady - a zde se k alternativnímu konci vyjadřuje režisér McG. I když zmiňuje, že na plánovaném DVD s filmem se bude vyskytovat plno vytřiženého a možná zásadního materiálu, nejsem si tak úplně jistá, jestli takto půjde jeho filmeček jakkoli rehabilitovat).