V kůži Johna Malkoviche

Nejspíš nejpodivnější roli své bohaté herecké kariéry dostal v tragikomedii V kůži Johna Malkoviche (Being John Malkovich). Ve fantaskním psychologickém snímku z roku 1999 totiž ztvárnil sám sebe – respektive takového Johna Malkoviche, jakého si představuje mainstreamové publikum a jakého potřeboval do svého vyprávění tehdy debutující scenárista Charlie Kaufman. Outsiderský hrdina objeví tajný portál, vedoucí ho Malkovichovy hlavy. Ocitá se tak nakrátko v situaci etablované, ceněné a obdivované hollywoodské hvězdy – zatímco sám herec se mění v bezmocnou loutku.

Bizarní metafora komentuje situaci každé filmové star, jejíž práce a především soukromí jsou neustálým cílem fanouškovských útoků i mediálních spekulací. Tuto situaci sdílí i „skutečný“ John Malkovich, přestože nebývale zdatně vzdoruje tlakům, vymykáse zařazení do obvyklých hereckých „škatulek“ a realizuje se úspěšně i v produkční a režisérské sféře.

Není jistě náhoda, že si Charlie Kaufman jako prototyp současné americké filmové hvězdy vybral právě Malkoviche. Rodák z illinoiského Christopheru, který 9. prosince oslavil pětapadesátiny, totiž už dvacet let naplňuje svou filmografii komerčně úspěšnými hity, díly s uměleckými ambicemi i klasicky laděnými projekty.

Představu o bohatém a širokém výrazovém rejstříku Johna Malkoviche skládají dohromady tak rozdílné snímky, jako jsou psychologické drama Místa v srdci (Places in the Heart, 1984) a akční snímek S nasazením života (In the Line of Fire, 1993). (Oba mu přitom přitom vynesly nominaci na Oscara). Mezi klasiku, která znovu oživla díky jeho hereckému nasazení, pak patří třeba adaptace románu Johna Steinbecka O myších a lidech (Of Mice and Men, 1992).

Tu režíroval Malkovichův kolega Gary Sinise, se kterým v roce 1976 v Chicagu coby začínající ctitel divadelních múz založili avantgardní soubor Steppenwolf Theatre. Potomek rodiny s dlouho novinářskou tradicí, který na Illinois State University původně studoval ekologii, si diváky podmanil svým výkonem ve Smrti obchodního cestujícího Arthura Millera: slavil s ní úspěch na Broadwayi a za televizní verzi, režírovanou Volkerem Schlöndorffem, získal v roce 1986 cenu Emmy.

Těžiště herce, jehož poznávacím znamením je koncentrovaně expresivní a mužně dynamický projev, zůstává ovšem ve filmovém prostoru. Ten John Malkovich křižuje s promyšlenou lehkostí už od dob, kdy na sebe upozornil většinové publikum téměř současně dvěma brilantně protikladnými party: rolí úzkostlivě elegantního, mrazivě cynického libertina Valmonta v adaptaci románu Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti (Dangerous Liaisons , 1988) a postavou protřelého zajatce se špinavými nehty i duší Basieho, který se v japonském zajateckém táboře stává vzorem malého hrdiny válečného dramatu Stevena Spieberga Říše slunce (Empire of Sun, 1987).

Mnohé Malkovichovy postavy bez ohledu na společenské postavení a stav svého šatníku i konta projevují až autistické soustředění na to, aby v daném prostředí uspěly a naplnily stanovený cíl – a je jedno, jestli jde o geniální zločince (jakým je Cyrus „Virus“ Grissom z akčního hitu Con Air z roku 1997), bezohledné svůdce (mezi které vedle Valmonta patří třeba sběratel umění a žen Osmond z romantického dramatu Portrét dámy / Portrait of a Lady, 1997) či bezúhonné dobrodince (jímž je kněz, podporující hrdinku stylového melodramatu Clinta Eastwooda Výměna / Changeling, 2008).

I šlechetnost, naivita a oddaná nezištnost některých Malkovichových hrdinů se ovšem právě vinou posedlého soustředění může nečekaně zvrhnout: ponižovaný a odstrkovaný Abel, který tolik miluje děti, se v podobenství Volkera Schlöndorffa Netvor (Der Unhold, 1996) změní v ideálního přisluhovače nacistického zla – a podobně je na tom i retardovaný hromotluk Lenny, který se zoufale snaží nedělat problémy v dramatu O myších a lidech.

Tato Malkovichova unikavá obojetnost fascinovala takové umělce, jako jsou Raoul Ruiz (adaptace Proustova románu Čas znovu nalezený / Le Temps retrouvé, 1999 a životopisné drama Klimt / 2006), Michelangelo Antonioni (povídkový snímek Za mraky / Al di la delle nuvole, 1995) či Bernardo Bertolucci (vztahové drama Pod ochranou nebe / The Sheltering Sky, 1990).

Dokonale však vyhovuje i těm filmařům, kteří inteligentně experimentují s klasickými tématy a žánry: Stephen Frears tak svého Valmonta znovu oslovil kvůli hororové variaci na doktora Jekylla a pana Hyda Mary Reillyová (Mary Reilly, 1996), bratři Joel a Ethan Coenovi si Malkoviche vybrali do role opileckého agenta ve špionské komedii Po přečtení spalte (Burn After Reading, 2008) a komediograf Woody Allen mu nabídl roli ve své poctě němým expresionistickým snímkům Stíny a mlha (Shadows and Fog, 1992).

Lásku k filmovému světu vyjádřil herec i v příběhu o „skutečných“ okolnostech natáčení klasického filmu hrůzy Ve stínu upíra (Shadow of the Vampire, 2000), kde si zahrál slavného autora Upíra Nosferatu (Nosferatu, eine Symphonie des Grauens, 1922), F. W. Murnaua. V televizním snímku RKO 281 (1999), zabývajícím se okolnostmi vzniku Občana Kanea (Citizen Kane, 1941), zase ztvárnil režiséra Hermana L. Mankiewicze.

V tragikomedii Říkejte mi Kubrick (Colour Me Kubrick, 2005) ovšem nehrál titulní roli, ale muže, který se za geniálního filmaře pouze úspěšně vydává. V řadě případů herec vyjadřuje zálibu v sofistikované mystifikaci a travestii. Ta stejně potměšile vyvřela v kaufmanovském Malkovichovi jako v rozhodnutí zúčastnit se technologického dobrodružství při natáčení variace na severskou ságu Beowulf, kde posloužil jako předloha pro animovanou postavu Unfertha.

Energická zvědavost zavedla Johna Malkoviche i do řad filmových producentů: v roce 1998 spoluzaložil společnost Mr. Mudd, která zaštítila např. vznik úspěšného Přízračného světa (Ghost World), oscarové tragikomedie Jasona Reitmana Juno nebo zajímavého dokumentu Rebeccy Cammisaové Cesta domů (Which Way Home). Před sedmi lety se John Malkovich stal spoluproducentem vlastního celovečerního režijního debutu Tanečník seshora (The Dancer Upstairs). Zdá se tak, že ocitnout se v kůži Johna Malkoviche znamená objevovat další a další portály vedoucí do velmi zajímavých míst. Je zábavné a poučné nechat se do nich pozvat.

(Tento text byl psán do katalogu MFF v Karlových Varech, kde John Malkovich převezme Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Za možnost uveřejnit ho i zde děkuji.)