 |
| Dekalog 6/Krátký film o lásce |
Večerní projekce letos v Hradišti patří i desetidílnému televiznímu seriálu Krzysztofa Kieślowského Dekalog, který se pro vás může stát esencí režisérovy tvorby - spojnicí mezi jeho polskými filmy, které reprezentuje třeba drama
Jizva (1975) nebo i slavný
Amatér (1979 - toho si určitě nenechte ujít, pokud ho neznáte) a režisérovou pozdními francouzskými díly (jež v Hradišti přesvědčivě reprezentuje
Dvojí život Veroniky - 1991). Deset příběhů z let 1988-89 je sice moderními variacemi na křesťanské Desatero, nakládá však s náboženským kontextem zcela volně a do popředí podsouvá spíš otázky morální (podobně jako Kieślowského filmy natočené v totalitním Polsku) či filozofické a estetické (stejně jako
Veronika a
trilogie Tři barvy). Režisér se scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem Dekalog plánovali jako "anekdoty mající spojit Bergmana s Hitchcockem", tedy jako propojení existenciální obraznosti s žánrovým vypravěčstvím.
 |
| Když o lásce, tak "červeně" |
Pokud jde o Hitchcocka, nabízí se především šestá část Dekalogu, jež je formální variací na mistrovské
Okno do dvora (1954). Kieślowski tu narušuje výsostný nápad amerického mistra, totiž rozhodnutí využít pouze optiku voyeura sledujícího ze svého okna dění v protějším domě a skládajícího si podle něj vlastní verzi světa - ale jen proto, aby do vyprávění zaangažoval vedle postavy mladičkého, idealistického hrdiny (Olaf Lubaszenko, kterého znáte z hlavní role Michálkova
Sekala) i objekt jeho slídičské posedlosti (výtvarnici středního věku s "významným" jménem Marie Magdalena v podání Gražyny Szapolowské). Fakt, že další aktérkou (respektive třetí osobou s vlastním pohledem na věc) se ukazuje být hrdinova postarší bytná, je typický hlavně pro "polského" Kieślowského, jenž se diváky často pokoušel zaangažovat do vyprávění prostřednictvím různých pohledů na hrdinovu situaci (a v tomto směru byste určitě neměli opomenout vynikající
Náhodu/1981!). Nakonec se tu tedy nevypráví o zrození něžného citu a o konzumaci sexu, ale spíš o tom, že objekt své touhy se snažíme přizpůsobovat vlastním představám, a to i s rizikem jeho (nebo svého) zničení. Což nakonec jednoznačně odkazuje k docela jinému, temnějšímu a melancholičtějšímu Hitchcockově filmu, totiž k
Vertigu (1958).
Hitchcock, jakkoli v tomto svém filmu pracuje s velmi znepokojivými a podvratnými prvky, pokud jde o samotný objekt touhy, nás vede ke ztotožnění s hrdinou. Kieślowski nám ovšem tuto možnost, jež bývá bezpečným útočištěm žánrového diváka, nemilosrdně a skoro cynicky odnímá. Hrdina, s nímž bychom se mohli ztotožnit, tu totiž nakonec chybí...
 |
| Maří Magdalena se učí nebýt cynická |
Je příznačné, že v okamžiku, kdy se rozhodovalo o tom, podle kterých dílů seriálu budou natočeny celovečerní filmy, si produkční studio neomylně zvolilo komerčně tento nejatraktivnější díl celého seriálu.
Krátký film o lásce je ovšem jen zdánlivou oddechovkou, byť pracuje s atraktivním žánrem milostného dramatu a volí si velmi efektní vypravěčské prostředky (jež mají už hodně blízko k režisérovým pozdním francouzským dílům). Pro mne je nakonec ovšem právě tenhle příběh mnohem drásavější než celý Dekalog 5, který si jako základ celovečerního filmu -
Krátký film o zabíjení - vybral sám Kieślowski. Ten je totiž vášnivou polemikou s trestem smrti, zatímco tohle je vášnivá polemika s trestem života bez lásky...
Žádné komentáře:
Okomentovat