Usedavý déšť z výuky letních filmových školáků vyřazuje polehávání na trávě a přeje spíš kombinaci sedavých aktivit v kinech a po hospodách, pročež je tam letos dost obsazeno. Na filmy se ovšem dá nejen koukat a klábosit o nich, ale můžete si o nich nechat přednášet nebo si o nich číst. Protože dnešek jsem se rozhodla tematicky vyladit, začala jsem přednáškou Ivy Hejlíčkové o autorovi Sabriny a Svědka obžaloby (což jsou filmy Billyho Wildera, které uvidím dnes). Nejen do kinosálů se vyplatí chodit s předstihem: Ivina výborná, živá přednáška (doprovázená ukázkami a občasným chřestěním rumba-koulí) se mohla klidně odehrávat ve větším prostoru, než byla komorní Reduta 2. Řada zájemců se na ni totiž vůbec nedostala.
Pokud jde o čtení o filmu, nejzajímavější tiskovinou, na jakou jsem na letošní LFŠ zatím narazila, je zajímavý, leč mizerně propagovaný sborník Panorama filmové kritiky. Vychází už počtvrté a vedle očekávaných příspěvků věnovaných letošním hostům a tématům (Kiešlowski, Sedláček, Machatý, Fenič…) si v něm můžete počíst také o dnes už legendární kritičce a pedagožce Galině Kopaněvové. S úctou a láskou na ni u příležitosti jejích osmdesátin vzpomínají Jan Bernard a Tomáš Hála. Pokud si sborník v kině Hvězda zakoupíte (stojí příznivých 99 Kč), neuděláte tím radost jen sobě, ale i Pavlu Bednaříkovi, který prý jeho vydání podpořil vlastní krví.
Další povinnou hradišťskou četbou jsou samozřejmě Filmové listy, které opět připravuje redakce internetového časopisu 25fps. Protože vím, co je vydávání hradišťského filmového deníku za dřinu (s bývalými kolegy ze Cinemy jsme tu práci dělali před dvěma lety), posílám do redakce srdečný pozdrav…
Ano, a abych nebyla jen servilně pozitivní, čtení o filmu u mne naráží na jisté limity: za chvíli vyrazím na Sabrinu, nehodlám ji však přehodnotit ve stylu levičácko-feministické kritičky Diny M. Smithové, kterou s nadšenou bezelstností mládí (jinak si to nedovedu vysvětlit) cituje autorka sobotního wilderovského textu ve Filmových listech, Jaroslava Zikmundová. Místo „pohledu židovského emigranta na imperialistické tendence poválečné Ameriky“ uvidím asi zase jen svou oblíbenou romantickou komedii. A hádám, že mne nikdo nepřesvědčí, že Wilder „kritizuje mýtus o společenském růstu, poválečný konzumerismus a industriální imperialismus“. Uvěřím tedy asi nakonec jen stěží, že Audrey Hepburnová v Sabrině „reprezentuje válkou zpustošenou (západní) Evropu, která díky Marshallovu plánu získá od USA ekonomickou pomoc.“ Interpretace mají přece jen své meze, zvlášť když používají ideologicky zabarvené výrazivo, které jako by vypadlo z Ninočky (za jejíž scénář získal Wilder nominaci na Oscara). I texty někde končí, a dokonce – i když se to tady nezdá – stále ještě existuje i hranice mezi filmem a realitou.
Billy Wilder říkal, že "jediná horší věc, než když vás neberou vážně, je berou-li vás příliš vážně". Autorka toho textu ve Filmových listech mimo jiné hodně čerpá i z eseje německy píšícího filmového publicisty Daniela Hermsdorfa, která je celá opřena o jeho přesvědčení, že BW každým poválečným filmem reflektoval události v koncentračních táborech a vyrovnával se se ztrátou matky v Osvětimi. Stálo by za to se nad tím zamyslet, kdyby ovšem autor nezacházel tak daleko, jako že motiv meandru na kachličkách v koupelně v komedii Nebožtíci přejí lásce symbolizuje hákový kříž a podobně. Nejdál zašel v případě filmu Odpolední láska. Audrey Hepburn, svádějící Garyho Coopera, podle Hermsdorfa představuje Adolfa Hitlera. Tuto svou teorii opírá například o Audrein účes, který mu připomíná führerův knírek, a o scénu, v níž hrdinka hraje na violoncello Haydnovu 88. symfonii. Autor zcela vážně vysvětluje, že osmým písmenem v abecedě je H, 88 tudíž znamená HH a to podle něj nemůže znamenat nic jiného než "Heil Hitler". ;-)
OdpovědětVymazatMilý Staurte, díky za zasvěcený vhled do wilderovských interpretací. Já, jak známo, nic nečtu, nicméně takové informace jsou pohonnou hmotou pro mou zlovolnou, potměšilou duši. Dnešní ráno je hned slunnější. Pro “vážné“ interprety ovšem jistě zůstává výzvou, jak vysvětlit (prakticky tentýž) účes Audrey Hepburnové v jiných filmech – např. ve Funny Face! Věřím však, že toto téma je ještě volné – kdo se ho chopí? Bože, jak lákavé…
OdpovědětVymazat