Prohledat tento blog

pondělí 12. července 2010

Vedřiny

Babička mi vždycky vyprávěla, že za jejích školních let mívali vedřiny: když bylo moc teplo, prostě se zrušila výuka. Představa školáků řítících se po schodech a radostně řvoucích "vedřiny, vedřiny" se mi natolik vryla pod nehty, že mi připadá jako moje vlastní vzpomínka. Nebo něco, co jsem viděla ve filmu. Po návratu z festivalových Varů bych vedřiny potřebovala jak sůl, a nejspíš nejsem sama: nejsem nijak zvlášť utahaná, ale pokouším se dělat několik zanedbaných prací  najednou a nehnu se z Prahy na venkov, dokud  trochu nepokročím. Vysedávám už třetí den ve vypečeném sídlištním bytě a ochlazuju se představou, že ve Karlových Varech už smetli filmové billboardy a vlaječky, posbírali nepořádek, který po sobě nechali festivaloví nadšenci, a propadli se do normálního života.

Ve středu odevzdávám do nakladatelství XYZ rukopis další knížky hereckých portrétů (ta první vyšla loni touhle dobou), ale nemám ponětí, kdy půjde do tisku. Dodělávám své poslední korektury (ještě ovšem přijdou další, odborné a redakční) a v pauzách do sebe liju střídavě studenou vodu na oživení a víno jako anestetikum a navlékám náhrdelníky, abych se trochu odreagovala. Zítra mi zase začíná něco jako filmový festival: neboť distributoři minulý týden logicky nedělali žádné projekce, protože drtivá většina novinářů nebyla v Praze, ale ve Varech, nahrnuly se nám projekce. Dopoledne  tak chci vidět Seriózního muže, kterého jsem ve Varech vynechala kvůli jiným filmům (českou premiéru má na nový Coenovic kousek 19. srpna a já musím hbitě napsat recenzi do Filmu a doby).

Odpoledne hodlám zaskočit na Amenábarovu Agoru a večer, když všechno půjde dobře, sfouknu ještě firthovskou depresi Single Man. Ve středu večer si dám ve Světozoru repete Černého narcisu (slíbila jsem ho v rámci festivalové "skládačky" taky napsat do Filmu a doby) a ve čtvrtek je projekce Nolanova Počátku, na který jsem už delší dobu  zvědavá. Nezastírám, že tenhle malý mainstreamový festival mi lahodí přinejmenším stejně, jako varské brouzdání nevypočitatelným "uměním". Inu, vedřiny.

Žádné komentáře:

Okomentovat