Prohledat tento blog

čtvrtek 1. července 2010

Varské plány: na čtvrtek 8. července

Pokud budete na festivalu od začátku do konce, je příští čtvrtek tím dnem, kdy byste si pěkně za kuropění mohli dát hlavu dohromady a zvážit zbývající program. Vyplatí se naslouchat hlasu lidu, hlasu božímu - určitě už bude mít vybraného svého programového oblíbence (nemyslím teď programového ředitele Karla Ocha - to se rozumí samo sebou - mám na mysli nějaký film!!). Odjet z Varů a nevědět, co zmítalo tamními diváckými srdci, by byla hanba (i když - proč vlastně?).

Až budete mít rozmyšleno, vyrazte na Cinematerapii režiséra Ivana Vojnára, možná posledního z českých dokumentaristů, kteří netočí nekonečně předlouhé filmy, není sebestředný a dokonce se ani nezabývá atraktivní sociální spodinou. Já osobně si při středě konečně vyrazím na Hitlera v Hollywoodu, tedy pokud mi hlas boží nenašeptá, že to zase není taková pecka, jakou čekám. Nebo možná spíš půjdu na Canterburskou povídku (v patrně oprávněné naději, že boccacciovská hříčka Michaela Powella a Emerica Pressburgera nebude připomínat Pasoliniho Canterburské povídky, které mohou sex, jídlo a pití někomu znechutit i na celý život, nebo aspoň na týden).


Velmi vřele vám doporučuji indický film Studna (hraje se v 16.00 v Kongresovém sále nebo ještě 9.7.ve 13:30 v Richmondu a 10.7. ve 13:00 v Divadle Husovka)! Jméno jeho režiséra - Umesh Vinayak Kulkarni - se vám vyplatí si zapamatovat. Před dvěma lety potěšil i ve Varech svým celovečerním debutem Divoký býk a Studna je ještě mnohem lepší - je pro mne totiž krásnou ukázkou skutečnosti, že ta opravdová kinematografie není žádným způsobem "etnická". Při  návštěvě tohoto filmu se tak nemusíte k diváckému zážitku prorubávat skrz kvílení  exotických píšťalek, vichrem dějin rozevlátá sárí, přehnanou gestikulaci divoce pokřikujících herců a zápletku opřenou o zvyklosti, psychologii či historii, které si musíte nejdřív pečlivě nastudovat. (Vím, že s tímhle názorem provokuju, ale programové oddělení mne letos ve věci nabídkových DVD z Indie nešetřilo. Ukažte mi slona a omdlím.) Studna je prostě nádherně, jemně, bohatě a chytře natočený, lehce autobiografický příběh o dospívajícím klukovi, který tráví letní prázdniny u příbuzných na venkově s oblíbeným starším bratrancem...    

Žádné komentáře:

Okomentovat