Když se proslechlo, že Jan Svěrák připravuje do kin loutkový film, veřejnost (i ta odborná) neskrývala překvapení. Ve skutečnosti se ovšem tvůrce Kukyho chtěl vždycky zabývat právě loutkovým žánrem a o hrané režii vůbec neuvažoval. Film Kuky se vrací je ovšem návratem do ještě dávnější minulosti, než jakou představuje dokumentární mystifikace Ropáci (1988), školní film na FAMU, který mu vynesl studentského Oscara.
„Přestože jsem vždycky říkal, že mým vzory byli Steven Spielberg, George Lucas a Ridley Scott, za nejstarší inspiraci považuji Pojarovy medvědy,“ prohlásil režisér o seriálu Potkali se u Kolína (1965–67), v němž vystupují dva hraví, plyšově vypadající medvídci, kteří si vykají (podobně jako později Kuky s Hergotem). „Ti mi poskytli důkaz, že to, o čem člověk sní, se může stát. Že představivost je tvůrčí síla, která dokáže stvořit novou skutečnost.“ Režisérovo ztotožnění se seriálem výtvarníka Miroslava Štěpánka a režiséra Břetislava Pojara posílil i fakt, že medvědí hrdinové se sice potkali u Kolína, ale pocházejí od Kopidlna, kde jsou z otcovy strany jeho rodinné kořeny.
„Kopidlno u mne jistě fungovalo, možná jsem ty medvědy jako malý považoval tak trochu i za příbuzné,“ poznamenává. O vlastní animovaný snímek se pokusil už ve dvanácti: použil malou amatérskou 8mm kamerku a jako herce angažoval své hliněné vojáčky. I když potom udělal ještě dva či tři ploškové filmy, režírovat nikdy nechtěl: jeho další amatérské pokusy měl na povel spíš kamarád Martin Dostál (pozdější spoluscenárista Jízdy a spolurežisér dokumentu Tatínek a tvůrce svěrákovských „filmů o filmu“). Během studií na FAMU ovšem zjistil, že se necítí dostatečně pohotový a sebevědomý ani jako dokumentarista. Po absolutoriu proto zamířil do Studia Jiřího Trnky. Ani poté, co se začal věnovat hranému filmu, Jan Svěrák svou první lásku neopustil: Akumulátor 1 vyšel z nápadu dělat loutkový film o fantaskním světě nacházejícím se uvnitř televize.
Žádné komentáře:
Okomentovat