Ceny české filmové kritiky: Jíst či nejíst s Kubíkem?

V sobotu 14. ledna proběhne slavnostní vyhlášení Cen české filmové kritiky (o nominacích jsem nedávno psala tady). Na rozdíl od minulého, prvního ročníku, je budete moct sledovat v přímém přenosu na ČT2. Rozdílů oproti loňsku je ovšem víc: kupříkladu úkolu úspěšně provést přítomné v sále i televizní diváky všemi nástrahami zábavně komponovaného večera se po Petrovi Nárožném ujal Ondřej Vetchý. Relativně malý sál divadla Archa letos vystřídal velký sál SaSaZu (kde jsem nikdy nebyla), což znamená, že si někteří z nás budou moct na tu trachtaci tentokrát vzít i svého hosta. Cena zůstala táž a já doufám, že nejlepším filmem loňského roku se stane režijní debut Zdeňka Jiráského - už proto, jak pěkně by se dalo s ohledem na globální ekonomickou krizi ušetřit: prostě by se sebrala loňská cena producentovi Vratislavu Šlajerovi (Pouta), načež by se do názvu předchozího vítěze připsalo "pa" (Poupata).

Na výsledky jsem samozřejmě zvědavá, i když nepředpokládám, že bych svou výškou a povahou něco mohla vidět zblízka: přední místa budou vzhledem k preferencím televizních diváků patřit - podobně jako na Českém lvu - onačejším celebritám. Mám ale tu výhodu, že sedím u stolu s Františkem Fukou, který - jak známo - nepije, takže (pokud bude vše jako loni) budu moct vypít o to víc skvělého šampaňského Moët & Chandon, jehož výrobce je i tentokrát jedním z laskavých sponzorů akce.

Nevím ovšem, jestli letos nezůstanu raději o hladu a žízni. Jedním ze sponzorů večera je totiž společnost NoGup, která se podílela na produkci filmů Czech Made Man a Hranaři. De facto tedy občerstvení pro letošní Ceny zajišťuje Zdeněk Kubík, který stojí za jedním z domácí kritikou nejhůř přijatých českých filmů loňského roku. (Mou recenzi na Hranaře najdete tady.)

Podle Kubíka jde o vtip ve stylu "vy do nás kamenem, my do vás chlebem" (alespoň tak mi to napsal na facebooku). Zřejmě je pro něj zábavné takovou situaci vytvořit: ta legrace mu jistě bude stát za nějakých těch padesát tisíc, které do ní investoval. Zdá se totiž, že je dostatečně bohat na to, aby si ji mohl dopřát. Jedna kolegyně filmová publicistka už prohlásila, že za těchto podmínek jíst nebude - jestlipak takových bude víc? A není to celé divné? Na Českém lvu Petr Vachler nechává podávat vegetariánská jídla, aby propagoval vlastní ideologicko-stravovací názor (což znám několik posledních let jen z doslechu, protože nepěkným zvykem Vachlerových lidí se stalo mne na Lva nezvat). A české filmové kritiky bude na jejich večeru s poťouchlým úsměvem krmit pamlsky Zdeněk Kubík.

"Jíst, či nejíst?" - stala se z toho pěkně ošidná otázka mravní. Od koho byste se nechali nakrmit, a od koho už ne? Od Jana Svěráka by si mazanec pravděpodobně vzal skoro každý. A co doutníček od Tomáše Hoffmana, producenta Žen v pokušení a Mužů v naději? Pokud by odpůrce Vejdělkových filmů měl zůstat vnitřně konzistentní, tak to už ne. co takhle buchty od Zdeňka Trošky? (Však je taky kdysi na jedné novinářské projekci nechal rozdávat.) Či snad jemně vyuzený losůsek od Tomáše Magnuska, producenta filmů Bastardi a Bastardi 2?