
Co se týče spánku, rozhodně mne už dlouho fascinuje a vítám každou poznámku k době, kdy o sobě každodenně nevím - ať už jde o výzkumy chrápání v Pennsylvánii nebo o různé interpretace pohádkového příběhu o Šípkové Růžence. A samozřejmě další hledisko do toho vnesl můj oblíbený Neil Gaiman se svým comicsovým vládcem snů Sandmanem- Morfeem a jeho pečlivou a něžně se usmívající starší

Pokud jde o sny, moje podvědomí využilo dnešní hodiny navíc k rozvinutí pěkně strašidelného snu o zombiích, který měl zas jednou velmi vytříbeně filmovou podobu (širokoúhlý formát, barva). V tom snu jsem umřela nejmíň dvakrát. Žádný sen ovlivněný filmovým vypravěčstvím se mi už dlouho nezdál, i když bych možná přivítala nějaký lehkovážnější žánr.
Žádné komentáře:
Okomentovat