Hrdina špionážních románů Toma Clancyho se po dvanácti letech vrací na filmové plátno – a v souladu s populárním hollywoodským trendem začíná své příběhy prožívat zase od začátku. Ve filmovém světě je Jack Ryan blízkým souputníkem Jamese Bonda: také jemu propůjčili své charisma postupně různí herci, také tento vládní agent se dočkal mnohačetné aktualizace (a pokusem o restart série byl už předchozí snímek Nejhorší obavy z roku 2002). Všech pět ryanovských filmů sice vzniklo po roce 1991, kdy se rozpadl Sovětský svaz a s ním i svět špiónských dobrodružství s tradičním rudým nepřítelem z Východu. Protagonista Clancyho knížek byl ovšem– stejně jako britský 007 - pevně ukotvený ve světě studené války. V Clancyho románech tak v roce 2003 zestárlého Jacka vystřídal jeho syn. Ten - až do spisovatelovy smrti loni v říjnu – modifikoval otcovské postuláty ve světě po 11. září 2001.
Titulní hrdina filmu Jack Ryan: V utajení ovšem spojuje osudy obou postav: kariéru původního Jacka, který vystudoval ekonomii a po zranění při havárii vojenského vrtulníku vstoupil jako analytik do služeb CIA, tak odstartuje právě teroristický útok na manhattanská Dvojčata. Pod jeho vlivem se vlastenec Jack přihlásí do Afghánistánu a během rekonvalescence po úrazu v boji potkává budoucí manželku Cathy (kterou nyní uspokojivě hraje Keira Knightleyová) i příštího šéfa Harpera. Analytik, který pro CIA tajně monitoruje finanční machinace teroristických skupin, se ovšem z teplé kancelářské židle na Wall Street musí přesunout do terénu: do Moskvy, kam dorazí na audit jistého velice podezřelého klienta. Brzy je jasné, že Viktor Čerevin, úzce propojený s ruskou vládou, hodlá podniknout masivní teroristický útok na půdě USA, zničit americký dolar a zlikvidovat tak nenáviděnou velmoc.
A tak dál, zbytek je standard a není moc důležitý. Podstatný je spíš fakt, že je zpátky starý dobrý protivník – Rusko. A že staronový Ryan dostává šanci znovu uplatnit svou osvědčenou doktrínu „netolerovat útok na naše území, na naše vlastnictví a na naše občany“. V Hollywoodu obamovské éry totiž zase začínají znít republikánské názory, které Tom Clancy hlásal prostřednictvím svého hrdiny.
Padouch typu Jago
Jack Ryan: V utajení však především preferuje tradičnější způsob vyprávění: jeho protagonista není comicsovým superhrdinou a místo nadlidských skutků spoléhá na kontaktní, realistickou akci.
Spíš než na politickou linii spjatou s dávným Ryanovým velkým fanouškem – prezidentem Reaganem – ovšem film spoléhá na diváckou nostalgii po starých akčních filmech. Tento módní trend se ovšem neprojevuje v adoraci postav pokročilého věku (i když Kevin Costner v roli Jackova prošedivělého mentora je nadmíru sympatický), ale ve „starosvětském“ charakteru samotného filmu. Film trvá „jen“ 100 minut a stále „pouze“ 60 milionů dolarů - což z něj ve srovnání s rozměrnými a nákladnými hollywoodskými blockbustery činí pouhou střední třídu.
Spíš než akční scény si však zapamatujete dialogy a situace spojené s hlavními postavami, které jsou v rámci žánru neobvykle propracované. Samozřejmá elegance tohoto řešení je beze zbytku dílem zkušeného režiséra Kennetha Branagha. Filmová i divadelní kariéra třiapadesátiletého anglického herce a režiséra je spjatá především s živými shakespearovskými adaptacemi. Před třemi lety však Branagh nastartoval svou „komerční“ hollywoodskou kariéru comicsovým dobrodružstvím Thor, jež svou příjemnost odvíjelo od Branaghovy schopnosti vdechnout přesvědčivost právě chronicky „známým“ tématům, příběhům a hrdinům. Ani Jack Ryan není Branaghovou srdeční záležitostí: jako režisér projekt zdědil a ani scenárista typu Davida Koeppa nedokázal příběh očistit od nepůvodnosti.
V Branaghově podání ovšem vlastenecký souboj s mrazem přicházejícím z Ruska, opřený o řadu známých motivů, nepůsobí idiotsky. A titulní protagonista, kterého si po Alecu Baldwinovi, Harrisonu Fordovi a Benovi Affleckovi zahrál Chris Pine (populární coby kapitán Kirk z restartu filmové série Star Trek), zůstává v každé situaci mužem, kterému i v akci pomáhají jeho nejsilnější zbraňě - inteligence a intuice. (Což nemění mnoho na tom, že ve světě moderních technologií se Jack Ryan pohybuje s bleskurychlou razancí akčního reka.)
Pokud je na tomto snímku něco osobní, je to ztvárnění postavy hlavního padoucha. Brutální Čerevin v režisérově hereckém pojetí nepostrádá velkolepý, tragický rozměr hodný jiných zloduchů, na kterých si Branagh zakládá víc – Richarda III., Jaga či Macbetha. A nechybí mu ani obyčejná lidskost´a cirhóza jater. Na Jacka Ryana okořeněného Shakespearem si tak zaskočte do kina už kvůli Čerevinově práci s obyčejnou žárovkou.
Premiéra: 30. ledna
(Tenhle text jsem napsala do Lidových novin. Za možnost uveřejnit ho na blogu redakci děkuju.)
Titulní hrdina filmu Jack Ryan: V utajení ovšem spojuje osudy obou postav: kariéru původního Jacka, který vystudoval ekonomii a po zranění při havárii vojenského vrtulníku vstoupil jako analytik do služeb CIA, tak odstartuje právě teroristický útok na manhattanská Dvojčata. Pod jeho vlivem se vlastenec Jack přihlásí do Afghánistánu a během rekonvalescence po úrazu v boji potkává budoucí manželku Cathy (kterou nyní uspokojivě hraje Keira Knightleyová) i příštího šéfa Harpera. Analytik, který pro CIA tajně monitoruje finanční machinace teroristických skupin, se ovšem z teplé kancelářské židle na Wall Street musí přesunout do terénu: do Moskvy, kam dorazí na audit jistého velice podezřelého klienta. Brzy je jasné, že Viktor Čerevin, úzce propojený s ruskou vládou, hodlá podniknout masivní teroristický útok na půdě USA, zničit americký dolar a zlikvidovat tak nenáviděnou velmoc.
A tak dál, zbytek je standard a není moc důležitý. Podstatný je spíš fakt, že je zpátky starý dobrý protivník – Rusko. A že staronový Ryan dostává šanci znovu uplatnit svou osvědčenou doktrínu „netolerovat útok na naše území, na naše vlastnictví a na naše občany“. V Hollywoodu obamovské éry totiž zase začínají znít republikánské názory, které Tom Clancy hlásal prostřednictvím svého hrdiny.
Padouch typu Jago
Jack Ryan: V utajení však především preferuje tradičnější způsob vyprávění: jeho protagonista není comicsovým superhrdinou a místo nadlidských skutků spoléhá na kontaktní, realistickou akci.
Spíš než na politickou linii spjatou s dávným Ryanovým velkým fanouškem – prezidentem Reaganem – ovšem film spoléhá na diváckou nostalgii po starých akčních filmech. Tento módní trend se ovšem neprojevuje v adoraci postav pokročilého věku (i když Kevin Costner v roli Jackova prošedivělého mentora je nadmíru sympatický), ale ve „starosvětském“ charakteru samotného filmu. Film trvá „jen“ 100 minut a stále „pouze“ 60 milionů dolarů - což z něj ve srovnání s rozměrnými a nákladnými hollywoodskými blockbustery činí pouhou střední třídu.
Spíš než akční scény si však zapamatujete dialogy a situace spojené s hlavními postavami, které jsou v rámci žánru neobvykle propracované. Samozřejmá elegance tohoto řešení je beze zbytku dílem zkušeného režiséra Kennetha Branagha. Filmová i divadelní kariéra třiapadesátiletého anglického herce a režiséra je spjatá především s živými shakespearovskými adaptacemi. Před třemi lety však Branagh nastartoval svou „komerční“ hollywoodskou kariéru comicsovým dobrodružstvím Thor, jež svou příjemnost odvíjelo od Branaghovy schopnosti vdechnout přesvědčivost právě chronicky „známým“ tématům, příběhům a hrdinům. Ani Jack Ryan není Branaghovou srdeční záležitostí: jako režisér projekt zdědil a ani scenárista typu Davida Koeppa nedokázal příběh očistit od nepůvodnosti.
V Branaghově podání ovšem vlastenecký souboj s mrazem přicházejícím z Ruska, opřený o řadu známých motivů, nepůsobí idiotsky. A titulní protagonista, kterého si po Alecu Baldwinovi, Harrisonu Fordovi a Benovi Affleckovi zahrál Chris Pine (populární coby kapitán Kirk z restartu filmové série Star Trek), zůstává v každé situaci mužem, kterému i v akci pomáhají jeho nejsilnější zbraňě - inteligence a intuice. (Což nemění mnoho na tom, že ve světě moderních technologií se Jack Ryan pohybuje s bleskurychlou razancí akčního reka.)
Pokud je na tomto snímku něco osobní, je to ztvárnění postavy hlavního padoucha. Brutální Čerevin v režisérově hereckém pojetí nepostrádá velkolepý, tragický rozměr hodný jiných zloduchů, na kterých si Branagh zakládá víc – Richarda III., Jaga či Macbetha. A nechybí mu ani obyčejná lidskost´a cirhóza jater. Na Jacka Ryana okořeněného Shakespearem si tak zaskočte do kina už kvůli Čerevinově práci s obyčejnou žárovkou.
Jack Ryan: Shadow Recruit
USA / Rusko, 2014, 100 min
Režie: Kenneth Branagh
Scénář: David Koepp, Adam Cozat
Kamera: Haris Zambarloukos
Hudba: Patrick Doyle
Hrají: Chris Pine (Jack Ryan), Kenneth Branagh (Čerevin), Keira Knightleyová (Cathy), Kevin Costner (Harper), Colm Feore (Behringer), David Paymer
USA / Rusko, 2014, 100 min
Režie: Kenneth Branagh
Scénář: David Koepp, Adam Cozat
Kamera: Haris Zambarloukos
Hudba: Patrick Doyle
Hrají: Chris Pine (Jack Ryan), Kenneth Branagh (Čerevin), Keira Knightleyová (Cathy), Kevin Costner (Harper), Colm Feore (Behringer), David Paymer
Premiéra: 30. ledna
(Tenhle text jsem napsala do Lidových novin. Za možnost uveřejnit ho na blogu redakci děkuju.)