Prohledat tento blog

čtvrtek 29. července 2010

Recenze: Seriózní muž bratrů Coenových

Ethan a Joel Coenovi uvádějí svůj nový film výrokem středověkého židovského učence Rašiho: „Přijímej s pokorou vše, co tě potká“. Jako komentář k sentenci legendárního komentátora Bible a Talmudu ovšem slouží zase jejich příběh vysokoškolského profesora fyziky Larryho Gopnika, nevýbojného muže středních let, který se pokouší trpělivě snášet všechny životní ústrky. Manželka Judith se s Larrym chce rozvést, aby se mohla znovu provdat za váženého souseda Sye Ablemana, a vypudí nudného partnera do motelu: i odtud přece může splácet hypotéku uvalenou na jejich předměstský domek. Larryho dospívající synek Danny civí v televizi na přihlouplé dobrodružné seriály a otce potřebuje jen k tomu, aby opravil chronicky kolabující televizní anténu. Navíc okrádá nenáviděnou, parádivou starší sestru Sarah o peníze, která ona zase tajně bere z otcovy peněženky. 

Tlaky sílí a navzájem se kombinují: kde však končí skrumáž náhod a začíná zlovolný útok vyšších mocností, jež se bojíme pojmenovat? A jde v druhém případě o zkoušku, na jejímž konci čeká vítěze zářivá odměna, nebo prostě o atak všemocných sil, které obžalováváme ze lhostejnosti či krutosti, ale které nám venkoncem vlastně nikdy nic neslíbily? Když posléze v Larryho nejtěsnější blízkosti začnou umírat lidé, nabude hrdina pocitu, že náhoda je nemožná. Myslí si to jako fyzik, zvyklý studentům objasňovat principy fungování světa prostřednictvím matematiky, i coby zodpovědný člen minnesotské židovské komunity roku 1967, který ví, že dešifrovat boží úmysly nebývá snadné. Fyzici i Židé používají pro dokreslení dané situace příběhy: pomyslná Schrödingerova kočka, jejímž prostřednictvím slavný rakouský vědec poukazoval na nekompletnost teorie kvantové mechaniky, se tak v Larryho mysli ocitá v těsném sousedství starozákonného Jóba: zvíře, které je (ale logicky přece nemůže být) v dané chvíli současně živé i mrtvé, bezhlesně mňouká hned vedle prototypu nezaslouženě trpícího biblického hrdiny. 

Stav pomyslně „nemrtvé“ kočky se jednou musí ustálit a také Jóbovi se posléze dostává satisfakce - Larryho situace se však stále zhoršuje a pokusy hledat pomoc u rabína (respektive postupně se tří různých židovských duchovních) ji ještě zkomplikují. Hrdinovi se nedostane rady, jak reagovat: pomocný rabín Scott mu poradí, aby upřel nový, svěží pohledem na parkoviště, a jeho zkušený nadřízený Nachtner se podělí o příběh o zubaři Sussmanovi, který na chrupu pacienta-góje našel nápis žádající o pomoc, ale nikdy vlastně nezjistil, jak a komu má pomoci. Nejvyšší autorita komunity, stařičký rabín Marshak, pak Larryho vůbec nepřijme. 

Situaci protagonisty SERIÓZNÍHO MUŽE můžeme jen stěží přičítat zhoršeným vztahům mezi věřícími a jejich bohem v moderním světě: dřív to bylo na chlup stejné, alespoň tak soudí bratři Coenové prostřednictvím prologu svého filmu. Odehrává se v židovské vísce poblíž Lublinu někdy na sklonku 19. století a zbožný sedlák v něm pozve domů na teplou polévku učeného staříka Groškovera za to, že mu pomohl s rozbitým vozem. Sedlákova manželka se však domnívá, že stařík je už tři roky po smrti, a aby to dokázala, vrazí předpokládanému „dybukovi“ nůž do prsou. Bohužel však měla nesprávné informace: Groškover s užaslým protestem předjímá smolařskou verzi Schrödingerovy kočky a odpotácí se zemřít kamsi do tmy, zatímco rozpačité ženě zbude jen úleva, že je znepokojivý cizinec konečně pryč. Příběh, zpochybňující jakýkoli pomyslně „správný“ čin, tak divákovi SERIÓZNÍHO MUŽE naznačí, že Larry Gopnik patrně ve svém příběhu stejně nemá žádný prostor k osvobodivému činu. 

Hrdina, jehož příjemnou obyčejnost zvyšuje projev neokoukaného, málo známého newyorského divadelního herce Michaela Stuhlbarga, může být aktivní pouze ve svých snech. Zatímco realita zůstává oneiricky nevyzpytatelná, sny coenovského protagonisty se však řídí pravidly okamžité, groteskní odplaty (podobně jako muzikálové sekvence v coenovské komedii BIG LEBOWSKI/1998). Larry v nich divočí s žádostivou sousedkou či se pokouší dostat do Kanady svého bratra, osamělého, perverzního, nezaměstnaného Arthura, který tráví čas odsáváním hnisu z cysty na krku a hazardem, v němž mu má pomoct Mentakulus - pravděpodobnostní mapa vesmíru, již si podomácku vyrobil (a jež prý funguje, což ovšem vůbec nic neznamená). 

Oba sourozenci intelektuálně převyšují své okolí, Larry má však tu smůlu, že se – na rozdíl od bratra – pokouší být platný společnosti. Propast zející mezi ideálním světem čísel a zlovolnou realitou mu tak ještě prohlubuje korejský student Clive, jenž ho současně uplácí a vydírá, aby mu přepsal nedostatečné hodnocení. V okamžiku, kdy Larry, po zoufalém váhání zahnaný do kouta, známku konečně změní, následuje apokalyptická situace, v níž se pravděpodobně bezútěšné výsledky hrdinova rentgenového vyšetření snoubí s ničivým tornádem (jež se v roce 1967 jižní Minnesotou skutečně přehnalo). 

Lakonická tečka, která SERIÓZNÍM MUŽEM prudce smýkne od žánru černé komedie k tragédii antických rozměrů, nemá v předchozí tvorbě režisérského dua bratrů Coenových obdoby. Zcizující žánrové prvky ovšem do svých filmů zařazovalo odjakživa – ať už šlo o prvky klasického filmu noir či o zápletky opřené o „nemožná“, ale funkční pravidla ve stylu escherovského schodiště či vodopádu. Počínaje ZBYTEČNOU KRUTOSTÍ (1984) tak coenovské postavy usilují o vylepšení svých životů a uvádějí tak do pohybu destruktivní mechanismy, zviditelňující vesměs jejich hrabivost, chtíč, malichernost a žárlivost na základě absurdní logiky směšující vysoké s nízkým, zjevné s neviditelným a náhodné s osudovým. 

Se sympatickými postavy typu hrdiny SERIÓZNÍHO MUŽE, které by divák přijal za své a mohl se s nimi ztotožnit, Coenové šetří: víc je zajímá exhibice zlovolných či sebestředně nejapných omezenců, schopných na zmíněném typu zápletky mimoděk spolupracovat. Výjimky v coenovském neodolatelném, ale děsivém společenstvu hlupců, tak pečlivě popsaném třeba v gangsterce MILLEROVA KŘIŽOVATKA (1990), zlodějské komedii LUPIČI PANÍ DOMÁCÍ (2004) či v komediálním thrilleru PO PŘEČTENÍ SPALTE (2008), ovšem přece jen existují. Vedle Larryho Gopnika mezi ně patří i titulní neurotický scenárista (John Turturro), který se marně pokouší vyhovět absurdním nárokům americké továrny na sny v Hollywoodu 40. let v BARTONU FINKOVI (1991), idealistický univerzitán Barnes (Tim Robbins) z caprovské komedie ZÁSKOK (1994), těhotná šerifka Marge Gundersonová (Frances McDormandová) z FARGA (1996) nebo stárnoucí šerif Ted Bell (Tommy Lee Jones) z thrilleru TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO STARÝ (2007).

Podobně jako pro Finka, ani pro SERIÓZNÍHO MUŽE Larryho ovšem neplatí laskavá optika, kterou Coenové vesměs uplatňují na tyto své duševně čiperné, lidsky cítící postavy. Larry prohrává právě proto, že je inteligentní, normální a čestný a odmítá přistoupit na podlá pravidla okolí. Tvoří tak kompatibilní antitezi asociálního povaleče z komedie BIG LEBOWSKI a zvláště racionalistickou variantu MUŽE, KTERÝ NEBYL (2001): také on je totiž spíš prázdným místem než titulním „seriózním mužem“, jímž se v očích manželky i celé komunity nestal, i když plnil všechny pracovní, domácí i duchovní povinnosti. Nevystavuje ale svou „serióznost“ na odiv, což působí jako „nicnedělání“: pouhá nenápadná, slušná existuje v rámci daných pravidel v tomto světě nestačí. Povědomí o seriózním muži naopak naplňuje nechutný Sy, který Larrymu ukradl ženu, vlezle ho nutí, aby se s ním přátelil, a navíc, jak se ukazuje, posílá na katedru anonymní hanopisy, mající Larryho připravit o možnost profesorské definitivy… 

Vypravěčská strategie režisérů Joela a Ethana Coenových, kteří se vedle produkce a scénáře (za něž získali nominaci na Oscara) jako vždy podíleli i na střihu svého nového snímku, je zřejmá: součástí divákova úkolu je v rámci řady vyprávěných příběhů-podobenství zvážit i to, kde vzali autoři filmu „božské“ právo tak bezohledně ubližovat svému hrdinovi. Z řady možných odpovědí bych se ráda přiklonila k té, která souvisí se SERIÓZNÍM MUŽEM jako „židovským“ filmem. 

SERIÓZNÍ MUŽ je v rámci tvorby bratrů Coenových sice nebývale civilním vyprávěním, na (téměř) obyčejný svět ale uplatňuje stejně ničivý princip, jaký v jejich předchozích filmech ztělesňovali zlí idioti, nevěrníci a podvodníci. Síla pronásledující Larryho je tak děsivější (protože neviditelnou a nepojmenovanou) verzí chladnokrevného sériového zabijáka Chigurha, kterého si v ceněném čtyřoscarovém opusu TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO STARÝ ztělesnil Javier Bardem. SERIÓZNÍ MUŽ se tak sice navenek obejde bez efektní žánrové nadsázky, zobrazování krvavého násilí a efektních popisů zločinu všeho druhu, spojovaných s předchozími díly Coenových, nabízí však tentýž koncept: až laboratorně „nežánrový“ hrdina je ovšem umístěn do kulis, které pouze vyhlížejí civilně. 

Aby tento experiment se stylizací vlastního světa fungoval, museli Coenové natočit retrofilm z časoprostoru, umožňujícího existenci komunity svázané s jistým prostředím a životním stylem (natáčení filmu se zúčastnila židovská obec z jejich rodného Minneapolisu, včetně duchovních, a řadu rolí přijali místní herci). Vyprávění se odehrává – navzdory některým „posunutým“ reáliím – na Středozápadě jejich dětství (Ethan se narodil v roce 1957, jeho bratr Joel o tři roky dříve), a také Larryho povolání působí autobiograficky (vysokoškolskými učiteli byli oba rodiče autorů). Snaha přiblížit se tímto způsobem tvůrcům má však asi stejný smysl, jako zkoumání dřevorubeckých mýtů v jiném jejich minnesotském projektu, FARGU. Zřetelnější možná tato otázka bude, až Coenové dokončí adaptaci knížky Židovský policejní klub Michaela Chabona, na míž začali pracovat vzápětí po SERIÓZNÍM MUŽI a která vypráví příběh z alternativní reality, v níž našli zbytky židovstva po nacistickém holocaustu útočiště na Aljačce.  

Larryho potomci nicméně dovolují proti generaci rodičů (kteří sice vypadají jako Američané konce 60. let, ale podléhají ortodoxii) postavit koncept rebelie, jež je ovšem v rámci coenovských pravidel značně kontraproduktivní. Díky tomu, že v SERIÓZNÍM MUŽI poprvé otevřeně zpracovávají „židovské“ téma, mohou Coenové konec 60. let poměřovat jinou optikou, než jakou si zvykla používat „gójská“ americká kinematografie (SERIÓZNÍ MUŽ tak mimochodem nebývale připomíná „židovský“ snímek tchajwanského rodáka Anga Leeho ZAŽÍT WOODSTOCK/2009). Nová generace se snaží vymknout osudu příslušníků vyvoleného národa: Sarah spoří na operaci nosu a Danny, jehož před obviněním z totální idiocie chrání pouze nízký věk, propadá všemožným konzumním neřestem, počínaje popkulturou a konče marihuanou. Jejím prostřednictvím se mu vlastní obřad bar micva změní v rozostřený trip, o jehož bizarní vrchol se postará rabín Marshak. Ten chlapci ovšem coby radu do života poskytne (nekompletní) seznam členů rockové skupiny Jefferson Airplane a relativně povzbudivý úryvek jejich textu. 

Po předchozích událostech mapujících ztrátu komunikace mezi bližními, generacemi i věřícími (o bohu nemluvě) jde v magickém zkratu o situaci porozumění: jedině rabín, zcela odtržený od světa, dokáže Dannyho šokovat, oslovit ho a současně mu účinně pomoct z nouze, když mu vrátí zabavené rádio s ukrytou spásnou dvacetidolarovkou, kterou chlapec dluží spolužákovi. Právě rádio můžeme vnímat jako oblíbenou coenovskou záminku k vyprávění – schránku s lákavým, leč pouze symbolickým obsahem, s jejíž proměnlivou či neznámou náplní jsou konfrontovány postavy BARTONA FINKA, BIG LEBOWSKÉHO, FARGA, LUPIČŮ PANÍ DOMÁCÍ či PO PŘEČTENÍ SPALTE. Možná není úplně lhostejné, že Danny našel právě prostřednictvím tohoto MacGuffina cestu z bludného kruhu, v němž uvízl jeho otec: ničivé tornádo se sice blíží, hrozí servat ze stožáru americkou vlajku a učiteli se nedaří odemknout dveře synagogy, do jejíhož sklepa se mají žáci školy ukrýt. Jak naznačuje Dannyho nešťastný strýc, je ale lepší mít alespoň něco, byť se nás o to osud účinně snaží připravit, než nemít nic. 

Bratři Coenové, kteří své filmy často uzavírají znepokojivě otevřenými scénami ve stylu ironického podobenství, tentokrát zůstali tak vážní, jak jen se sluší na prominentní hollywoodské filmaře, kteří se (podobně jako Steven Spielberg, Ben Stiller, Brian Singer nebo Wes Anderson) přihlásili ke svým kořenům: jejich žalm za Schrödingerovu kočku možná není úplně seriózní, ale zase vychází přímo ze srdce. 

A Serious Man
USA/VB/Francie 2009, 105 minut, titulky
Scénář a režie: Ethan Coen, Joel Coen
Kamera: Roger Deakins
Hudba: Carter Burwell
Hrají: Michael Stuhlbark (Larry Gopnik), Aaron Wolff (Danny), Richard Kind (Arthur), Fred Melamed (Sy Ableman), Sari Lennicková (Judith), Jessica McManusová (Sarah), David Kang (Clive), Alan Mandell (Marshak), George Wyner (Nachtner)
Premiéra: 19. 8. 2010

P.S.: Ohlasy z "židovského" tisku najdete tady

(tento text byl napsán pro časopis Film a doba, jehož redakci děkuji za možnost uveřejnit ho i zde)

3 komentáře:

  1. dobře hutná recenze (ale proč "oneiricky" a ne "snově", to tedy nevím...)
    půjdu na to

    OdpovědětSmazat
  2. Slovo "snový" se už ve větě vyskytuje, tak jsem se snažila najít synonymum, aby to tam nebylo dvakrát.

    OdpovědětSmazat
  3. Kapela Jefferson Airplane a její kouzlo hraje asi ve filmu mnohem větší roli, než se na první pohled zdá. Všiml si někdo, že když hlavní hrdina spravuje na střeše anténu a pozoruje vnadnou sousedku, tak zní flétnové sólo z písně "I Saw You" od Jefferson Airplane?

    Danny Greenwood

    OdpovědětSmazat