Míra zobrazování násilí a slovní hrubosti kupodivu umožňuje v USA přístupnost R (mládež do 16 let na něj smí v doprovodu dospělé osoby). A u nás na film smějí už patnáctileté děti. Nejsem myslím moc prudérní, ale snažte se prosím teenagery ve svém okolí přesvědčit, aby na ten film nechodili, protože to je šílená nuda.
Ježíš a božských 70mm
Osm hrozných je šílená nuda, alespoň v pomyslné první polovině. (U nás jsou uváděny jak kratší verze, jež má 167 minut, tak delší, 187 minutová). Tarantino má tak dostatek prostoru na to, aby reklamou natěšeného diváka pořádně zmučil. V čase zvíci jednoho normálního celovečerního filmu posloucháte jen bezobsažné řeči postav, nejprve v dostavníku a pak uvnitř jediné místnosti. Sledujete, kterak lovec zločinců John Ruth (Kurt Russell) do povozu, jímž trasportuje do rukou spravedlnosti zlopověstnou Daisy, přibírá další dva cestující – svého afroamerického kolegu Marquise Warrena (Samuel L. Jackson) a usměvavého Chrise Mannixe (Walton Goggins), který tvrdí, že má být šerifem v městečku Red Rock, kam všichni směřují. Před ledovým blizzardem však hrdinové musejí hledat dočasné útočiště v Miniiině galanterii, kam už ráno dorazili cestující jiného dostavníku.
Sněhová bouře může trvat i několik dní, postavám však trvá výrazně kratší dobu, než mezi sebou odhalí nesmiřitelné vazby a animozity a začnou se vespolek vraždit. Přestože jako v každém westernu hrají prim střelné zbraně, svou roli sehraje i konev kafe, do které jeden z protagonistů nalije jed (zatímco jiný vybrnkávána klavít Tichou noc). To se stane ve čtvrté kapitole z šesti, ve které Tarantino svého (k smrti znuděného a možná i pěkně naštvaného) diváka konečně „odmění“: vyprávění se mění v detektivku, v níž Warren funguje jako Sherlock využívající logických dedukcí. V potaz je třeba brát existenci cestujících druhého, tedy předchozího dostavníku - a hlas vypravěče (který supluje sám Tarantino). Dění se ostrým střihem vrací do slunného rána. Navenek ležérně uvolnění herci, vynikající kameraman Robert Richardson a skladatelský veterán Ennio Morricone promění fanšmekrovskou, leč statickou „divadelní hru“ v neméně sofistikovanou akční palbu. A význam má najednou i ten červený bonbónek uvízlý mezi prkny v podlaze.
Vtipné čachry s vypravěčskou chronologií, uzávorkované do kapitol, jsou Tarantinovou specialitou. A obdobné hrátky s tempem najdeme i v chuťovce Grindhouse: Auto zabiják (1997). Osm hrozných je z hlediska „normální“ kinematografie drzým hazardem s diváckou trpělivostí, zapadá však do tarantinovského univerza. Očekávané jsou aluze na předchozí režisérovy filmy (fanoušky jistě rozjaří i takový detail, že postava Minnie si balí cigarety z fiktivního tabáku Red Apple). Předpokládaná je koncentrace známých herců i návrat tarantinovských veteránů: Michael Madsen jako honák Joe Gage tvrdící, že nejlepší je Štědrý den strávený s maminkou, nám připomíná, že Osm hrozných je vlastně „vánočním“ filmem. Osvědčeným režisérovým hercem je i Tim Roth, jehož úlisně zákeřná postava se představí jako kat Oswaldo Mobray (vypadá to však, že nahradil režisérova oblíbeného představitele podobných rolí, Christopha Waltze).
Samuel L. Jackson (který patří k Tarantinovým stálým spolupracovníkům) se pak seveřanský veterán z občanské války dostává do konfliktu s bývalým jižanským generálem Smithersem (Bruce Dern). Boj Severu a Jihu o svobodu a demokracii doznívá v krveprolití, jehož bezúčelnost zpochybňuje samotnou existenci spravedlnosti. Warren hýčká v náprsní kapse osobní dopis od prezidenta Lincolna, a je lovcem zločinců soudícím, že by měl svou kořist dopravit před soud živou, a nikoli mrtvou (i když je to méně pohodlné). S současně je ovšem morálně nejodpornější postavou celého vyprávění.
Záměrná nepřítomnost kladného hrdiny a zábavnost přítomných mravních monster upomíná na Gaunery a spojuje hroznou Osmu s tím podvratným segmentem kinematografie, již tak ostře kritizují všichni mravokárci. Pámbu ví, jestli se Tratinovi tentokrát povede uniknout lynči díky záběru sochy ukřižovaného Krista, kolem níž projíždějí oba dostavníky. Režisér sice okázale připomíná, že ví o existenci morálního imperativu, současně ovšem zůstává ateistou, jehož jediným pravým vyznáním a láskou je kinematografie. Můžeme diskutovat o míře mrazivého odstupu a zjevné stvořitelské lásky k odporným postavám. Nebo o tom, jestli tahle ultračerná groteska není temným a hořkým obrazem současných Spojených států jako světa násilí, nevíry a ztracených ideálů. Jako lekce pro diváky-oběti to není špatné, kolik ji ovšem pochopí a přijme z těch, kteří se smějí a tleskají, když devátá postava z osmi ustřelí Warrenovi varlata?
Co asi myslí režisér „skutečně vážně“? Patrně jen odkazy na milované, staré filmy a televizní westernové série typu Bonanzy, na kterých vyrůstal. Svébytně morální je jistě i rozhodnutí natočit film v nádherném, zaniklém formátu 70mm Ultra Panavision. To milovník celuloidu Tarantino dokonce rozšířil na omezené uvádění „nedigitální“ verze v USA na příslušné promítací technice.
Vrcholným aktem narcistní cinefilie je pak Tarantinova „bilanční“ strategie: film totiž nazývá a koncipuje jako své osmé dílo - v návaznosti na vrcholný, autobiografický umělecký opus Federica Felliniho 8 ½. To vzniklo v roce 1963, kdy se Taratino narodil - a kinematografie byla tak hrozně, hrozně nevinná.
The Hateful Eight
USA 2015, 187, 167 minut
Scénář a režie: Quentin Tarantino
Kamera: Robert Richardson
Hudba: Ennio Morricone
Hrají: Samuel L. Jackson (major Marquis Warren), Jennifer Jason Leighová (Daisy Domergueová), Kurt Russell (John Ruth), Walton Goggins (Chris Mannix), Michael Madsen (Joe Gage), Demián Bichir (Bob), Bruce Dern generá Smithers), Tim Roth (Oswaldo Mobray), Channing Tatum (Jody), James Parks (O. B.), Dana Gurrierová (Minnie MInková), Zoe Bellová (Judy)
Premiéra: 7. ledna 2015
