-710926.jpg)
Nevím, jestli ještě někdo další zažívá orgasmus při pohledu na digitálně restaurovaný trichromní Technicolor, projekce muzikálu Charlese Vidora Dívka z titulní strany se ale podle všeho stala zážitkem i pro spoustu dalších lidí.Gene Kelly a Rita Hayworthová si vysloužili za své taneční kreace hned několik spontánních potlsků publika na doširoka otevřené scéně Velkého sálu. Zmíněný nevídaně citlivý filmový materiál - podle mnohých nejdokonalejší ve filmové historii - dokázal v negativu uchovat v barvě i textuře nedívané jemnosti, které z něj dnešní restaurátoři dokázali "vytáhnout". Co se týče třeba úvodních titulků, aranažovaných na jemně pomuchlaném saténu, je pravděpodobné, že je v takové podobě jako my neviděli ani premiéroví diváci z roku 1944. Tehdejší technologie totiž nebyla tak dokonalá, aby umožnila výrobu kopií odpovídajících kvalitám negativu, a omezené byly i možnosti dobové reprodukční techniky v kinech. 
Muzikál, vyprávějící o tom, kterak chudá, leč talentovaná sboristka musí volit mezi láskou a prací na brooklynské lokální scéně a pozlátkem velkého divadelního světa, mi nabídl i inspiraci prů můj každodenní varský život. Trojice hrdinů se ve filmu každý pátek schází v baru nad talíři ústřic. Ústřice nesnášejí a nejedí je, ale po drobném, žertovném magickém obřadu vždycky poctivě otevřou všechny skořápky. Doufají totiž, že jednoho dne najdou perlu - navzdory ujišťování majitele baru, že si ústřice pletou s perlorodkami. Protagonisté snímu vytouženou perlu nakonec najdou (jde přece o hollywoodský model štěstí), pro diváka však z vyprávění plyne přinejmenším to naučení, že člověk nesmí přestat doufat ani v těch nejnepříznivějších podmínkách.
Napodobila jsem tedy s přáteli hrdiny Vidorova filmu ve vinotéce naproti Thermalu (tři ústřice zhruba za cenu jednoho lístku do kina). Perlu jsme nenašli... to se dalo čekat.
Žádné komentáře:
Okomentovat