Ošklivá scéna s mrtvou kočkou v 35 panácích rumu podle mého očekávání přišla o prvenství jako nejhnusnější scéna letošního festivalu. V novém filmu Larse von Triera Antikrist najdete těch nejodpornějších scén celou řadu. Pro většinu diváctva to asi bude ten nechutný okamžik, kdy na sebe hrdinka Charlotte Gainsbourgové použije nůžky - nicméně pro jiné diváky podle mého malého průzkumu bylo všeho přes míru, kdy mrtvá liška promluvila a řekla: "Chaos vítězí!" (nebo tak něco). A dovedu si představit pár lidí, které pobouří, že Trier svůj film věnoval Andreji Tarkovskému (třeba Petra Soukupa ze Zóny). Stejně tak by ho totiž mohl věnovat Davidu Lynchovi, Stanleymu Kubrickovi (skrz Osvícení) nebo třeba samotné antické hrdince Médei (s Trierovým vlastním televizním filmem na tohle téma má Antikrist dost společného).Mne asi nejvíc naštvalo, jak si protagonista (Willem Dafoe) ve finále zobne pár ostružin. Z předchozího vyprávění jsme se dozvěděli, že Příroda je chrám Satanův a ženy jsou jeho kněžky. Ale přece si to s ní úplně nerozházíme. Hrdina skrz lesní plody patrně došel jakéhosi smíření... O tom, že by ho mohl dojít i divák tohohle chtěně kontroverzního filmu, ale pochybuju.
Já zatím soudím, že Lars von Trier si z nás tímhle filmem tak trochu dělá legraci, což nijak nevylučuje, že se o něm může mluvit vážně (nesmíme zapomínat, že Manifest Dogma vznikl částečně jako vtip). Příběh mladé ženy, která má problémy s dopsáním disertační práce a začne obouvat svému synkovi botičky obráceně, je rozhodně skvostně natočený - i když do hloubi duše nesouhlasím s tím, o čem vypráví.
Než se pustíme do bádání, o čem ten film vlastně je, a jestli je vůbec o něčem jiném než Trierově vzedmutém a naběhlém egu, slyšte jediné zaručené poučení pro všechny, které Antikrist přináší: nikdy nesoulož v pokoji s oknem otevřeným do zimní noci.
P.S. A co se týče zpracování tématu rodiny zasažené tragickou synovou smrtí, přece jenom mne Antikrist bavil víc než Dar.
Žádné komentáře:
Okomentovat