
Mne asi nejvíc naštvalo, jak si protagonista (Willem Dafoe) ve finále zobne pár ostružin. Z předchozího vyprávění jsme se dozvěděli, že Příroda je chrám Satanův a ženy jsou jeho kněžky. Ale přece si to s ní úplně nerozházíme. Hrdina skrz lesní plody patrně došel jakéhosi smíření... O tom, že by ho mohl dojít i divák tohohle chtěně kontroverzního filmu, ale pochybuju.
Já zatím soudím, že Lars von Trier si z nás tímhle filmem tak trochu dělá legraci, což nijak nevylučuje, že se o něm může mluvit vážně (nesmíme zapomínat, že Manifest Dogma vznikl částečně jako vtip). Příběh mladé ženy, která má problémy s dopsáním disertační práce a začne obouvat svému synkovi botičky obráceně, je rozhodně skvostně natočený - i když do hloubi duše nesouhlasím s tím, o čem vypráví.
Než se pustíme do bádání, o čem ten film vlastně je, a jestli je vůbec o něčem jiném než Trierově vzedmutém a naběhlém egu, slyšte jediné zaručené poučení pro všechny, které Antikrist přináší: nikdy nesoulož v pokoji s oknem otevřeným do zimní noci.
P.S. A co se týče zpracování tématu rodiny zasažené tragickou synovou smrtí, přece jenom mne Antikrist bavil víc než Dar.
Žádné komentáře:
Okomentovat