Odvrácená strana fasády

Jak festival plyne, doléhá na mne, jak se všude prezentují hlavně krásné fasády: elegantní řeči, filmy hladce klouzající do žaludku (nebo neméně hladce vyhřezávající ven na deštěm promáčené chodníky), třpytivé pozlátko večírků, tu a tam hvězda.

I ti diváci, kteří se dnes nedostali už na svůj třetí plánovaný film a devastují si místo projekce játra míchanými nápoji v přilehlém thermalském stanu, vyhlížejí jaksi pozitivně: jejich zbědovanost je výsledkem mimořádného zájmu diváků o festival, který si požadatelé i média tak pochvalují.

To je samozřejmě v pořádku. Ale aby mne všechny ty úhledné fasády nezavalily, chodím po Varech a sleduji nepomíjivé detaily. Rez na točitém schodišti v Thermalu tady byla před námi a bude i po nás (a jsem zvědavá, jak bude vypadat za rok, dá-li pámbu a zase se setkáme). Omšelý kanál na konci kolonády je krásný.

A desetkrát různými barvami natřené dveře poblíž nádherně zvetšelých Lázní I chátrají rok od roku pěkněji. Zmaru zdar, rovnováha světa s novými fasádami je zachována.