Muž jménem Alex prochází v průběhu u čtvrtstoletí hned třemi filmy neobarokního minimalisty Leose Caraxe. Ztvárňuje ho jeden herec – Denis Lavant. Přestože jde o tři různé postavy, Alex coby caraxovský hrdina zřetelně směřuje od obyčejnosti k monstrozitě. Kopíruje tak ovšem spíš trajektorii bývalého neobarokního režiséra než osobitou a úspěšnou kariéru samotného Lavanta. V psychologickém dramatu Když chlapec potká dívku (1984) je Lavantův Alex normálním mladíkem, který se s plachou cílevědomostí sbližuje s dívkou Mireille, a zrcadlí autobiografické pocity samotného Caraxe.
V lyrické gangsterce Zlá krev (1986) se Lavantův druhý Alex coby pouliční zlodějíček svou mlčenlivou zarytostí vyděluje se z „normální” society a hyne v osamělosti vinou vzplanutí k nesprávné ženě (Juliette Binocheová).Třetí Alex – hrdina lyricky naturalistických Milenců z Pont-Neuf (1991) - je profesionální bezdomovec, živořící na titulním pařížském mostě, kterého z jeho metodického autismu na čas vysvobodí slepnoucí malířka Michèle (opět Binocheová), aby ho posléze ponořila o to hlouběji do osamělé beznaděje.
Epilogem k Caraxově volné trilogii o různých podobách “šílené lásky” je segment z povídkového filmu Tokio! (2008). Zde si Lavant zahrál netvůrného muže z kanálu pojmenovaného Merde, jenž je sice nedílnou součástí společnosti jako její odpad, ale ta se k němu odmítá hlásit...Pokud hledáme herce, nejtěsněji spjatého s duchem francouzského neobarokního filmu, je jím právě Denis Lavant (*17. června 1961, Neuilly-sur-Seine). Zatímco pro ostatní herce, kteří se objevili u Caraxe a jeho kolegů Jeana-Jacquese Beineixe nebo Luca Bessona, představovalo neobaroko „jen” jednu z důležitých (někdy i startovních) epizod jejich kariéry, Lavanta bychom bez neobaroka patrně vůbec neregistrovali.
Přestože Lavant může působit jako neherec nebo přirozený talent, stojí za ním pilná studia herectví, televizní práce a především bohatá a cílevědomá divadelní práce (např. na jevištích pařížských Théâtre de la Bastille a Théâtre du Trianon a na scénách v Lausanne či Avignonu). V hlavní roli divadelní hry Bernarda-Marie Koltèse V lesích před příchodem noci v květnu 2004 hostoval i v Praze. Pod režisérským vedením Kristiana Frédrica (žáka Patrice Chéreaua) ztvárnil náročnou roli, spočívající v jednovětém monologu čítajícím 63 stran textu. Stěží tedy obstojí představa Lavanta jako herce, kladoucího díky svým začátkům v pantomimě hlavní důraz na hru těla.
Mezi jeho nejpopulárnější práce nicméně patří kontroverzní videoklip skupiny UNKLE Rabbit In Your Headlights, který natočil v roce 1998 s Jonathanem Glazerem. Denis Lavant se v něm z pološíleného “skřeta” zabaleného do beztvarých hadrů a motajícího se v hustém provozu v tunelu a opakovaně sráženého auty, najednou překvapivě “zrodí” ve vysportovaného polonahého muže.Jeho fyzická nevzhlednost a expresivita hereckého výrazu, kombinující zdánlivou křehkost či dokonce až skřetí pokroucenost s dokonalou fyzičkou, se jen obtížně uplatňuje mimo Caraxův stále bizarnější, ale přece jen stále ještě introvertní mikrokosmos, v němž se prohlubuje propast mezi vnějším vzhledem a nitrem.
Lavant se ovšem objevil v menších, výrazných rolích třeba u Patrice Chéreaua, Claudea Lelouche, Jeana-Pierrea Jeuneta či Kim Ki-duka, ale v hlavních partech se musí spoléhat na to, že zapadne svým fyzickým vzhledem do režisérovy koncepce. To se stalo v případě historického dramatu Šachová partie (1994), kde si po boku Pierrea Richarda a Catherine Deneuveové zahrál výstředního šachového génia Maxe, v poetickém milostném příběhu Tuvalu (1999), kde v roli nesmělého plavčíka Antona těžil z odkazu fyzického herectví němé grotesky, nebo coby veterán cizinecké legie Galoup v dramatu Claire Denisové Pěkná práce (1999). Splynul i s titulním partem v Kapitánu Achabovi (2007) a proklouzl také do uživatelsky nepříjemného světa Harmonyho Korinea: v příběhu o outsiderech představujících slavné osobnosti Mister Lonely (2007) zosobnil Charlieho Chaplina. Dejte mu příležitost: zahraje cokoli.(v kratší verzi uveřejněno ve Filmových listech - LFŠ Uherské Hradiště 2009)
Žádné komentáře:
Okomentovat