
Dovolte mi volně popsat, co jsem viděla na plátně:
1/ Hrdina přichází domů ve společnosti dvou sousedek, které pozval na kávu. Než se postará o lidské hosty, nejprve nasype granule do misky své kočky. (Až potud je vše správně).
2/ Kočka nestojí u misky a nekomentuje pochvalně množství granulí, případně se hlasitě nedomáhá jiné potravy, jak by to učinila každá normální kočka, pokud by nebyla mrtvá. (V mé mysli vyvstalo podezření: s filmem není něco v pořádku.)
3/ Hrdina nahlédne za gauč, kde nalézá kočku mrtvou. (Aha. Tím se vysvětluje její předchozí nepřítomnost u misky.)
"Moje kočka je mrtvá. Umřela ve spánku. Měl jsem si sedmnáct let," komentuje to hrdina bezvýrazně, vezme kočku za kůži za krkem a nacpe ji do igelitového pytle. "Konečně můžu odjet a vzít tu dobře placenou práci."
Načež nahází za kočkou do pytle její hračky.
Tahle scéna svou mrazivou brutalitou předčila vše, co jsem dosud na festivalu viděla. Pokud jsem se ošívala u krvavých scének v Žízni nebo mi hnulo osrdím vyprávění o aborygynských nezletilcích, věnujících se reggae a domorodému výtvarnému umění v australském filmu Samson a Dalila, tady jsem skoro vyletěla ze sedadla. Vůbec jsem nepochopila, co tahle scéna má znamenat, protože v následujícím okamžiku žádná z postav neřekla, že hrdina je kretén, nenalila mu za krk vroucí kávu a navždy se s ním nerozešla.
Nedá se nic dělat: nerozumím nezávislému filmu.
o nic nejde, Claire Denis je prostě kráva nebeská, takových po světě běhá...
OdpovědětVymazat