![](http://4.bp.blogspot.com/_zbSMf0jJ03A/SleIBkgA8uI/AAAAAAAACTE/z0502pOdMWo/s200/images.jpg)
Tak jsem si říkala, jak nám tihle pánové jsou do let (Trier - narozen 1956, Almodóvar narozen 1949, Jarmusch - 1953), že pěkně zabředají do eklekticismu. Trierovy výpravy do oblasti hororu nejsou novinkou (viz seriál Království) a v Antikristovi to všechno jenom bere příliš zoufale vážně. A pro Almodóvara bylo hravé čerpání z cizích vzorů a děl starších období a jejich prolínání a mísení druhou přirozeností. Jeho milostný příběh, odehrávající se ve dvou časových rovinách a věnující se i natáčení filmu, je mnohem "přirozenější" podívanou než Jarmuschova mrazivě odtažitá vyprávěnka. Ta se na schémata filmů s tajnými agenty dívá z tak galaktického odstupu
![](http://2.bp.blogspot.com/_zbSMf0jJ03A/SleIME8AT-I/AAAAAAAACTM/SR1FakdBVqE/s200/abrazos.jpg)
Co se týče názvu Jarmuschova filmu, který na pódium Velkého thermalského sálu vyprovodil sám hlavní představitel Isaach de Bankolé, dobře vyjadřuje dovednost, s jakou se všichni tihle režiséři naučili ovládat své publikum. Zatímco u Triera - tak, jak si ho podle jeho filmů představuju - jde o zjevný akt sadismu, Almodóvar nás směřuje k radosti -a u Jarmusche si upřímně řečeno momentálně vůbec ničím nejsem jistá. Nikdy jsem netušila, že dokáže v krátkém okamžiku uspat najednou tolik diváků...
Žádné komentáře:
Okomentovat