Letní intermezzo

Mezi příjezdem z festivalových Karlových Varů a odjezdem do Uherského Hradiště, kde bude bývalá redakce Cinemy dělat pro filmové školáky deník Filmové listy, pobývám na venkově. Z nuceného exilu, způsobeného rekonstrukcí momentálně neobyvatelného pražského bytu, se - celkem očekávaně - vyklubaly až prasecky příjemné krátké prázdniny. Za což neskonale a bez legrace děkuji svým blízkým. Pracovní čas trávím ve společnosti zapůjčeného internetu ve slunečném podkroví, venku vesele řvou vrabci a zahrada je díky častým dešťům v nejlepší kondici.

Udělala jsem po večerech konečně modrobílý náhrdelník, který si před časem objednala moje nejvěrnější zákaznice Šárka. Vypadá v téhle barevnosti docela námořnicky, takže jsem ho logicky pojmenovala Piráti na vlnách.

Labužnicky obsazená komedie úspěšného scenáristy Richarda Curtise, která má v našich kinech premiéru 30. července, se inspirovala skutečností, že v 60.letech oficiální britský rozhlas prakticky vůbec nevysílal populární hudbu - takže miliony Britů poslouchaly pirátské rozhlasové stanice, kde úchvatní, vtipní a nekorektní chlapíci, kteří rockem dýchali i žili, vysílali jako diví ve dne v noci.

Piráti, které si programátoři varského festivalu po loňském úspěchu neméně hudebního Mamma Mia! zvolili pro závěrečné, tradičně bujně oddechové představení ve Velkém sále, ovšem strádají podobným problémem jako předchozí Curtisův režijní počin. Stejně jako romantická komedie Láska nebeská jsou totiž sice znamenitě obsazení, nápadití a vtipní (a posléze i trochu dramatičtí a dojemní), ale nedrží moc pohromadě.

Protože zmíněná "nadromantická" komedie se přes počáteční kritické rozpaky posléze propracovala - samozřejmě v rámci svého žánru - do mého soukromého žebříčku favoritů (kde se navíc většinou vyskytují spíš klasické staré snímky), nejsem si jistá, jak to nakonec dopadne s Piráty. Objektivně nejde o povedený film... ale Bill Nighy, Philip Seymour Hoffman a Rhys Ifans jsou skvělí a použitá klasická rocková muzika je samozřejmě úžasná. (A to i navzdory faktu, že hyperkorektní ex-Beatles prý odmítli tvůrcům poskytnout své skladby, protože by nesnesli, kdyby se při nich pil alkohol. A ten se v Pirátech pije skoro pořád - a též se tam, nastojte, hodně kouří a mimo obraz bezuzdně souloží. Můžete namítat, že to o obrazu 60. let ve filmu jaksi patří. Ale kdyby žil John Lennon, byl by to pro něj, stejjě jako pro jeho bývalé kolegy, nepochybně taky šok. :-))

Ale zpět od filmu k realitě. Začaly nám dozrávat červené pochoutky - rajčata, rybíz a šípky - , což je pro mne velká radost po vší té salátoidní zelené zelenině jara a časného léta, kterou stejně neumím moc pěstovat a žerou mi ji navíc různí hmyzí parchanti. Do vaření svých proslavených pálivých rajčatových čalamád (gurmán Ondra Vosmík by mohl vyprávět :-)), jejichž nezbytnou součástí jsou náležitě ostré papričky, se však pustím až po příjezdu z Hradiště.

Tam už si začínám balit kufřík, respektive pietně recykluji věci do základu, přivezeného z Varů. My redaktoři pod kapitánským vedením Ivy Hejlíčkové totiž odjíždíme už zítra, v úterý, i když samotná Letní filmová škola začíná až v pátek. Protože si budu kufr na cestu zatěžovat nejspíš taky svými filmovými šperky, které bych i v Hradišti ráda nabídla k prodeji, musím se odhodlat nejdřív vyházet varské katalogy, tiskoviny, oplatky, becherovky a podobně...

P.S. Mimochodem dejte vědět, kdo do Hradiště jedete a rádi byste si tam něco koupili. Budou tam i další věci, které nejsou vystavené na osvědčeném místě.