Dnes dopoledne se konečně - občansky autobusem - přesunuju do Varů, čímž se - předpokládám - z virtuální reality přemístí do skutečnosti hned několik vzájemně souvisejících věcí. Uvidím především zase spoustu kamarádů - kolegů z Prahy (i odjinud), se kterými jsem neměla čas celý boží rok mluvit. A získám - jak věřím - pocit, že jsem nepracovala už od podzimu na výběru filmů pro festivalové programové oddělení jen tak do větru.Jsem zvědavá, jak se divákům bude líbit izraelský Bezpečný prostor, který se mi při vybírání tak líbil, nebo jestli někoho zaujme španělský dokument Anas: Indický film, který jsem vehementně doporučovala s pocitem, že to zase určitě nevyjde a že se v očích přátel z programového oddělení nesetká s milostí (ale setkal).
Nebo co řekne festivalové publikum irskému minimalistickému dramatu Eamon, jež mne fascinovalo od prvního záběru, byť jsem klíčový dějový moment vůbec nepochopila - ke zlomyslnému pobavení Ivany Novotné a Julietty Zacharové (jejichž tváře jsou k potěše na festivalových stránkách ve skromné rubrice "kontakty"- ale neopovažte se je dnes ani zítra v programovém oddělení otravovat, protože mají teď - jako vždycky touhle dobou - ten nejšílenější fofr).A taky jsem zvědavá, jak si povede rakousko-francouzský film Na chvíli svobodní, který jsem vášnivě zamítla, protože mi nesedí jeho názorové ladění - a hraje se na festivalu stejně. Což se ostatně děje každý rok a má s tím zkušenost většina kolegů "posudkářů"... a žádný z nás se kvůli tomu nepřivazuje k promítacímu plátnu, aby zabránil projekci svého neoblíbeného titulu. I když možná letos... hmmmm... Zvážím to.
Co se týče výsledků mojí drobné "varské" ankety, která se právě dokodrcala ke zdárnému konci, celých 9 procent hlasujících demonstrovalo svůj nezájem (což jsem upřímně řečeno nečekala), určitě pojede a program si už týden čile sestavuje 17 procent aktivního čtenářstva (tak to se tam, milí sedmnáctiprocentní přátelé, uvidíme, že?) - a 27 procent zůstane doma a bude zpovzdálí blazeovaně pozorovat cvrkot. Což musí být - z pohledu někoho, kdo nemá rád stres, ale už má na něj koupenou jízdenku, - opravdu fajn.
Třicet tři procenta anketně zúčastněných touží jet, ale nemůže, a plných 27 % pojede a uvidí, co uvidí, což je poměrně masivní pasivní přístup k celé akci, který mne vždycky trochu štval. Já vím, že plyne z toho, jaká potíž je se sháněním lístků do festivalových kin, ale proboha, lidi, to už byste mohli jet vlastně kamkoli, ne? U vody je taky fajn a můžete tam pozorovat vážky.
Sedm procent hlasujících pak preferuje před Vary Letní filmovou školu, což nechápu, protože jde o dva docela rozdílné podniky. Jdu se mrknout, kam jsem si to vlastně koupila ten lístek...
Žádné komentáře:
Okomentovat