Prohledat tento blog

středa 20. července 2011

Auta 2: Blbý a blbější podle Pixaru

Světácký závoďák Blesk a prosťáček Burák
Studio Pixar má za sebou čtvrtstoletí existence a jedenáct nebývale dobrých celovečerních animovaných filmů, a bylo jen otázkou času, kdy se v jeho produkci objeví nějaký slabší kousek. Po americké premiéře 24. června Auta 2 schytala množství nespokojených recenzí a začalo být jasné, že studiu se poprvé něco nepovedlo. Diváci byli s kritiky zajedno: film s dvousetmiliónových rozpočtem za první víkend utržil v USA jen 66,1 miliónu. Nejde přitom o vyslovený kasovní propadák - a film samotný také není vysloveně špatný (vlastně jsem se bála, že bude mnohem horší). V rámci animované produkce působí prostě jen jako lehký nadprůměr, což si ovšem u maximalistů v Pixaru s úspěchem nikdo nesplete.   

Buran Burák patří do Kardanové Lhoty
Auta 2 nabízejí pokračování hrdinů z pět let staré nostalgické pixarovky, do popředí se však místo zahořklého závodního veterána Doca Hudsona a jeho žáka Bleska McQueena propracoval prosťáček Burák. Doc (kéž je mu vrakoviště lehké) je po smrti, z Bleska je mezionárodní šampion a není mu dovoleno odpočívat v zapadlé Kardanové Lhotě. Musí odjet do Tokia na velký závod, která má rozhodnout o nejrychlejším voze světa, a tentokrát s sebou bere i svého přitroublého, zarezlého a otřískaného kamaráda. Burákovy manýry, působící v rodném vidlákově snad mile, představují katastrofu ve velkoměstě mezi prestižními osobnostmi závodního světa. Když se Burák zaplete do souboje mezinárodních špionů a omylem kamarádovi prohraje závod, dojde mezi přáteli k roztržce. Burák musí projet Itálii, Paříž a Londýn a absolvovat své špionské dobrodružství, aby svému kamarádovi ukázal, že by se něm změnit on, ale svět kolem něj.  

Něco jako bondovka 
Zatímco první Auta propagovala v rámci závodní zápletky myšlenku, že nejdůležitější není zvítězit, druhý díl jakoby v jejím pokračování sází na oslavu idiocie: Burák je tak blbý, že dokonce přestává být sympatický. Je to poprvé, kdy Pixarští sázejí na komediální trend "blbý a blbější": jejich hrdinové byli většinou velmi jednodušší, ale nikdy neztráceli  důstojnost. S nemotorným a trapným Burákem, který blekotá, všechny uráží a prdí po wasabi, které považuje za zmrzlinu,  je těžké se ztotožnit a hádám, že na neúspěchu druhých Aut se podepsala právě volba nesprávného hrdiny. Skutečnost, že právě Burák je nositelem pozitivních hodnot, působí trochu podivně. Mnohem raději bych si zase užívala strastí závodění s Bleskem McQueenem jako v předchozím filmu, nebo se ponořila do "vážně míněného" špiónského příběhu po boku protřelého britského agenta Finna McMissila (možnosti takového vyprávění přesvědčivě ukazuje akční prolog).  

Finn je protřelý britský agent
Druhá Auta nejsou poněkud nudná proto, že jejich hrdiny jsou auta, a samozřejmě ani proto, že si - v městských reáliích a daleko od idylické a nostalgické Kardanové Lhoty - pohrávají s neméně idylickými, nostalgickými reáliemi starých bondovek ze 60. let (včetně atributů světa, přehledně rozděleného mezi ty "hodné" a ty "zlé" studenou válkou). To vyšlo už v Úžasňákových a nebyl důvod, proč by to nevyšlo znovu. Konfrontace rádobykomického vidláka Buráka (který podvrací a zpochybňuje všechny a všechno) s nablýskaným světem úspěchu však není osvěživá, ale vražedná: Burák se svými maléry a žvaněním postará o to, abyste nebrali vážně závod, ve kterém se Blesk utkává s nadutým italským závoďákem Bernoullim, ani bondovsky pojatý souboj mezi příznivci nového ekologického paliva a ropných produktů. První zmíněná zápletka je odfláknutá a druhá příliš složitá a co se týče závěrečných odhalení, nejasná, ukvapená a nemotivovaná. Práce Bena Queena nesahá tradičně vyváženým, sofistikovaným pixarovským scénářům ani po kotníky. 

Blesk a jeho italský protivník 
Místo jednoduchosti (jejíž nejkrásnější oslavou byl napůl němý majstrštyk VALL-I) nabízejí Auta 2 bujnou nepřehlednost. Netrpí jen zbytečnou užvaněností (Burákovy vtípky, často opravdu dobré, jsem ani v dabingu nestíhala), ale i jinými příznaky horror vacui - hrůzy z prázdnoty, kterou diagnostikuje vedle šíleně nápadité, přebujelé vizuality i přehuštěná a často zbytečně odbočující zápletka, stovky nápadů a obrazových vtípků, které všechny napoprvé nejspíš nezachytíte, zapeklitá spleť motivů a  postav, které nejsou vždycky jen zajímavé nebo zábavné... To vše sice znamenitě slušelo bytostně anarchistickému Rangovi, ale pro pixarovku určenou v první řadě dětem se vlastně příliš nehodí. Vypadá to, jako by se Pixarští rozhodli vyhrát za každou cenu nad všemi ostatními animovanými filmy v kinech, a vedle tradičně fascinující, špičkové animace, která je jejich poznávacím znamením, chtěli konkurenci předstihnout ve všech množných i nemožných směrech. Popírají tak paradoxně prosté poselství prvních Aut: existují totiž i jiné druhy vítězství, než být v nějakém závodě první. 

USA 2011, 110 min., dabing (3D), titulky (2D)
Režie: John Lasseter, (spolurežie) Brad Lewis
Scénář: Ben Queen
Kamera: Sharon Calahanová, Jeremy Lasky
Hudba: Michael Giacchino
V češtině mluví: Richard Krajčo (Blesk McQueen), Petr Novotný (Burák), Petr Štěpánek (Finn McMissile), Ivana Andrlová (Holley Kvaltová), Ondřej Vetchý (Miles Axlerod), Matěj Ruppert (Francesco Bernoulli), Jan Budař (Grem), Pavel Liška (Acer) 


Ken a Barbie si naplánovali
první polibek
Předfilm:
Havajské prázdniny
USA 2011, 10 min., dabing (3D), titulky (2D) 
Režie: Gary Rydstrom

Premiéra 28. 7. 2011

Žádné komentáře:

Okomentovat