Super 8

Čtveřice hrdinů plánovala o prázdninách
točit amatérský horor

Nový film J. J. Abramse nemá jednoznačně pozitivní ohlas, což není žádné tragédie: z dlouhodobějšího pohledu je to dokonce užitečné pro kariéru tohoto režiséra. Z neomylného poloboha nekriticky uctívaného fanoušky díky seriálu Ztraceni se Abrams díky sci-fi Super 8 změnil v "normálního" filmaře, od kterého se už neočekává jen to, že bude překvapovat a vytvářet nové trendy. Odhlédnuto od Ztracených to Abrams ostatně potvrdil oběma svými předchozími filmy: třetí Mission: Impossible (2006) a prequel Star Treku (2009) byly přece dostatečně jasným upozorněním, že jde o režiséra schopného především navazovat na práci jiných a sumarizovat ji způsobem odpovídajícím nejsoučasnější divácké emocionalitě - a to s výjimečným citem pro celistvou a bohatou vizuální stránku vyprávění. Což je přesně to, co pětačtyřicetiletý Abrams udělal i ve svém novém filmu. Pokud se budete cítit filmem Super 8 zklamáni, ocitli jste se tedy asi především v pasti nadměrných očekávání.

Joe nedávno přišel o matku 

I u filmu, který odkazuje k režijní tvorbě a producentským aktivitám Stevena Spielberga z konce 70. a první poloviny 80. let (ohraničeno na jedné straně Blízkými setkáními třetího druhu/1979 a E. T. - Mimozemšťanem /1982 a na druhé Rošťáky Richarda Donnera z roku 1985), ovšem platí totéž, co o předchozích Abramsových dílech: je natočený s jistým osobním zaujetím, ale současně vzhledem k  zažité "předloze" uspokojuje vícegenerační publikum. A vydělává tedy peníze. To druhé je dáno nízkým rozpočtem (odhadovaným na 50 milionů dolarů) - od premiéry, která byla v USA 20. června, přinesl film do pokladen kin 250 milionů dolarů.1/ Abrams má na kasovní úspěchy větší talent než kdysi dávno Spielberg , který se na Super 8 podílel jako producent. I on dokáže natočit dobře vypadající film s relativně nízkými náklady: nejryzejším důkazem z jeho počátků samozřejmě zůstává původně televizní Duel/1972, nejviditelnějším E.T., který se opřel o desetimilionový rozpočet a dokázal do pokladen kin dostat 792,9 milionu dolarů. Válečná komedie 1941 (1979), ke které Super 8 odkazuje ve scénách absurdní devastace malého městečka "šílenou" armádou, ovšem na sklonku 70. let Spielberga stigmatizovala jako velikášského režiséra s nepříliš spolehlivým komerčním úsudkem. (A stálo ho potom hodně energie se této nálepky zbavit.) Super 8 svou strategií "hodně muziky za málo peněz" ovšem upomíná hlavně na Monstrum, jež Abrams spoluprodukoval (to stálo pouhých 25 milionů - a vydělalo jich 170,7). 

Alice a Joel: děti v pasti "velkého" příběhu

Nový Abramsův film je založen na nápaditosti, která je neocenitelná, ale levná: Super 8 vypadá jako vysokorozpočtová sci-fi, obejde se však bez hvězdných hereckých celebrit (i když někteří mladiství představitelé na tento post mohou časem aspirovat - především Elle Fanningová, mladší a patrně i talentovanější sestra Dakoty Fanningové, jež hrála ve Spielbergově Válce světů). Film se naopak samozřejmě neobejde bez digitálních efektů, ale jde spíš o jednotlivosti než o rozměrné sekvence. Katastrofa armádního vlaku s tajemným obsahem, který z určené trajektorie vykolejí středoškolský profesor ze zapadlého ohijského městečka Lillian, uprchlý CGImozemšťan terorizující jeho obyvatele či "létací" finále naplňují vysoký technický standard, v kontextu "levného" snímku odehrávajícího se v roce 1979 a pracujícího s vypravěčskými prvky starými třicet let ovšem působí svou počítačovou dokonalostí poněkud strojeně. Abrams se svým týmem (který je stejně profesionální jako posedlý evokací starých zlatých časů "spielbergovského kina") rafinovaně pracuje se svícením či s obrazovými kompozicemi příznačnými pro pětatřicetiletého Spielberga, nejde ovšem tak daleko, že by se pokoušel v tarantinovském stylu připomínat i dobovou filmařskou výbavu. Film Super 8 je tak sice poctou krásné energii spielbergovské kinematografie, jež divácky zásadně formovala Abramsovu generaci, ale je určen současným divákům. (Zajímavé je, že se ve filmu konkrétně necituje, i když byste asi dokázali ukázat prstem na okamžiky, které působí velice "spielbergovsky". Spielberg byl naopak - podobně jako celá generace Nového Hollywoodu - jednu dobu citáty posedlý). 

Městečko v plamenech: jako v 1941

Pokud jde o další srovnání, Michael Giacchino bohužel nemůže nikdy být stejně hravý, melodický a velkolepý jako John Williams, ať se snaží sebevíc. A kameraman Larry Fong (jinak také oblíbený spolupracovník Zacka Snydera) nemá na lyrickou originalitu Douglase Slocomba či Allena Daviaua, kteří v dané době spoluvytváželi Spielbergův styl. Moderní a poněkud neosobní střih (Maryann Brandonová a Mary Jo Markeyová) pak samozřejmě nepřipomíná dílo Spielbergova pravidelného spolupracovníka Michaela Kahna. Abrams ovšem našel spolupracovníky, kteří mu pomohli vytvořit kýžený dojem "spielbergovosti" a současně vyhovovali jeho vlastnímu vypravěčskému naturelu. Ten je hladší a účelnější než okázale ornamentální, hračičkářské, "grafické" a často metaforické výrazivo Stevena Spielberga v dané části jeho kariéry.

Charles natáčí zombie horor
v romerovském stylu

Na tom, že Super 8 nám úspěšně evokuje "spielbergovskou" kinematografii 2/, má ovšem (možná především) podíl obratná práce Abramse-scenáristy. Abrams vymyslel příběh využívající "hororovou" linii mimozemšťanů z Blízkých setkání, jež spíš skrývá a naznačuje než explicitně ukazuje. Ve filmu zazní ryzí spilebergovský motiv "zlých" vědců a vojáků, kteří usilují mimozemskou bytost (a obecně cokoli tajemného a nepochopitelného) uvěznit a brutálně vytěžit. Mimozemšťan sám se pak touží "vrátit domů" a pracuje na tom stejně usilovně jako kdysi hrdina E.T., z nějž pochází i prvek porozumění mezi cizincem a dětským protagonistou, zde samotářským klukem Joelem, který před čtyřmi lety  měsíci  přišel o matku a nerozumí si s akurátním otcem. Z Rošťáků se pak odvozuje motiv party zvídavých dětí v nevinném věku rané puberty, které děsivé události zasahují méně než jejich rodinná traumata (aby se obojí nakonec spojilo a vyřešilo). Abrams si nekomplikuje situaci milostnou zápletkou (což sám Spielberg v dané době nikdy  nedokázal, i když ho láska vlastně nezajímala): necítí potřebu kompletovat do rodinných formací osamělé muže (tatínky Joela a jeho kamarádky Alice). Zato však neuzavírá dvanáctiletému hrdinovi cestu zpět, k normálnímu životu s vrstevníky: Joel tedy není tak jedinečný a osobitý jako třeba Elliot v E.T.  

Natáčení filmu získá reálné pozadí

Abrams navíc tematizuje motiv dětské filmařské posedlosti, která je součástí spielbergovského životopisu: Joel se svými kamarády chce strávit prázdniny natáčením amatérského zombie-hororu, který režíruje jejich spolužák Charles. Natáčení osmimilimetrového filmečku (odtud název), jehož patronem je nepochybně jiný dodnes aktivní a inspirativní filmař 70. let - George A. Romero, se ovšem proplete s realitou, jež je stejně vzrušující jako příběh o soukromém očku, které vyšetřuje případy tajemných vražd. Některé z událostí dokonce dospívající amatérští filmaři zapracují do svého dílka (které pak sledujete - celé - pod závěrečnými titulky, pročež zcela jistě neodejdete z kina před jejich skončením). Vztah mezi vznikajícím dětským filmem a "realitou" spjatou s řáděním uprchlého mimozemšťana sice existuje, není však tak propracovaný, jak by mohl být: jedno a druhé se kupodivu příliš neovlivňují (např. v otázce explicitní hororové krvavosti, kterou děti radostně evokují ve svém filmečku a současně poznávají na vlastní kůži).

Mladiství filmaři na cestě k dospělosti

V Super 8 se tak sice setkávají dvě hollywoodské reality - spielbergovské "humanistické" kino zázraků a romerovský destruktivní, podvratný horor - , ale nedochází k žádné jejich vážné a hluboké konfrontaci. Obojí slouží Abramsovi jen jako prostředek k ilustraci příběhu, který sám o sobě postrádá (na rozdíl od filmů Spielbergových i Romerových) vlastní názor, vlastní emoce. Pokud tedy citovým vyústěním filmu není smotná skutečnost, že kluci s Alicí nakonec natočí svůj vysněný film... Super 8 bývá nejčastěji vytýkáno banální finále: lze si samozřejmě bez námahy všimnout, že tu Abrams kopíruje obligátní spielbergovské pozitivní, korektní konce (při kterých jsme se kdysi proti své vůli něco nadojímali). Konec Super 8 není ovšem hloupější než závěry většiny dnešních sci-fi. Potíž je v tom, že vše probíhá jakoby bez Abramsovy vlastní citové angažovanosti, inovace či vkladu. Abyste uronili slzu, musíte být odkojeni Spielbergovými filmy a reagovat tak na danou situaci slzami jako Pavlůvův psík. Super 8 tak zůstává - stejně jako oba Abramsovy předchozí filmy - brilantní ukázkou stylu, který si srdce vypůjčuje od svých předchůdců. Což neznamená, že by se mi ten film nelíbil. Mohl se mi ale líbit mnohem víc...  
     
1/ Třetí Mission: Impossible měla rozpočet 150 milionů a přinesla do kin 397,8 milionů dolarů, Star Trek s obdobným rozpočtem jen o něco méně - 385,6 milionu.

2/ Jako producent se Spielberg etabloval v 80, letech, kdy masivně podporoval především začínající filmaře: bez něj by dnes kupříkladu Robert Zemeckis jistě nebyl zavedenou značkou. Jako producent pomáhal stvořit dodnes funkční formát rodinného filmu (který byl původně spjatý s politicko-společenskou atmosférou reaganovských 80. let). Na filmech, které produkoval, se Spielberg úzce podílel, takže vykazují společné znaky (v případě Poltergeista, s jehož podobou nebyl spokojen, šlo patrně až o spolurežii).

Super 8

USA 2011, 112 minut, dabing, titulky

Scénář a režie: J. J. Abrams

Kamera: Larry Fong

Hudba: Michael Giacchino

Hrají: Joel Courtney (Joe Lamb), Riley Griffiths (Charles), Elle Fanningová (Alice), Ryan Lee (Cary), Gabriel Basso (Martin), Zach Mills (Preston), Kyle Chandler (Jackson Lamb), Ron Eldard (Louis Dainard), Noah Emmerich (Nelec), Jessica Tucková (paní Kaznyková), Bruce Greenwood (motion capture - monstrum)  
Premiéra: 8. 9. 2011