Snowden je Stoneova agitka

Pověst populárního ideologa operujícího v rámci hollywoodského mainstreamu si Oliver Stone udržuje i po sedmdesátce. Pokud jste zaznamenali ambiciozní, desetihodinový dokumentární cyklus Neznámé dějiny Spojených států (2012), který shrnoval Stoneovy dlouhodobé postoje i témata, nemůže pro vás režisérův nový, hraný film být překvapením, a to jak po stránce námětu, tak po stránce stylu. Špionský thriller nazvaný lakonicky Snowden povyšuje na šlechetného hrdinu naší doby bývalého zaměstnance CIA, který v roce 2013 zveřejnil údaje svědčící o mimosoudním odposlouchávání a shromažďování dat o občanech prováděných americkou vládou. Důkazy Edward Snowden ukradl u svého zaměstnavatele - Národní bezpečnostní agentury (NSA). Stone se spoluscenáristou Kieranem Fitzgeraldem se inspirovali knihou, kterou o Snowdenově případu napsali Anatoly Kucherena a Luke Harding. Vznikl hybridní útvar mísící fikční příběh s dokumentem, a to mnohem výrazněji než v předchozích režisérových biografických filmech (The Doors, Nixon, Evita). Snowden má nejblíže k JFK (1991)- příběhu o státním zástupci Garrisonovi, který zpochybnil oficiální zprávu o zavraždění prezidenta Kennedyho. Kennedy jako liberální ikona se objevuje i ve Stoneově nejnovějším opusu - jeho portrét kamera významně zabírá na zdi pracovny zahořklého zaměstnance CIA Forrestera, z jehož úst se idealistický titulní hrdina poprvé dozvídá o nekalých praktikách uvnitř vládních struktur. Ve skutečnosti jde totiž hlavně takovou špinavost, jakou je snaha udržet v chodu zbrojní průmysl.

Snowdenův příběh sledujeme jako retrospektivu ukotvenou v roce 2014 v hongkongském hotelovém pokoji, kde hrdina spolu se třemi investigativními novináři vypouští do světa svou pravdu o americké vládě. Časově retrospektiva zasahuje až do roku 2004, kdy se hrdina coby naivní mladík pokoušel sloužit milované vlasti v armádě, a přesahuje rok 2014 až do současnosti: v samotném závěru hlavního představitele Josepha Gordona-Levitta s okázalou rafinovaností vystřídá skutečný Snowden. Už tak těsné pouto s realitou ještě utahují závěrečné titulky, které mají dokumentační charakter a konstatují hrdinovo "vítězství" (regulace praktik, které zviditelnil). Snowdena tak prostupuje víra, že jediný člověk dokáže odhalit jakýkoli komplot a nezlomně čelit všem následkům. Podle Stoneovy vypravěčské strategie i jeho vystupování (např. na MFF Karlovy Vary) můžeme odhadovat, že právě v takové pozici si narcistně lebedí. Minimálně od roku 1986, od politizujícího dramatu Salvador, jde o variace na tentýž příběh, který je nosičem Stoneových politických postojů napříč nejrůznějšími vládami USA.

Ve Snowdenovi režisér znovu využívá příležitosti demonstrovat svůj odpor proti administrativě prezidenta Bushe a "jeho" válce v Iráku, které naráží na stejné kopyto jako předtím Richarda Nixona (jemuž v roce 1995 věnoval samostatný biografický film) a "jeho" válku ve Vietnamu (jíž se Stone zabýval ve filmech Četa / 1986, Narozen 4. července / 1989, Nebe a země / 1993). Titulní hrdina Snowdena je ovšem zástupcem nové generace Američanů žijící v období stigmatizovaném 11. zářím 2001 - ve "věku teroru" (jak se jmenuje závěrečný díl Neznámých dějin). Stoenův Snowden prochází radikální proměnou, když se z vojáka, který chce sloužit nedotknutelnému "vrchnímu veliteli", mění v muže, jenž se rozhodne zůstat věrný svému svědomí, které se stále víc rozchází s prostředky i cíli vlády, jíž chce sloužit. Už zmíněný  Forrester (v nadšeneckém podání Nicolase Cage) je jakýmsi Snowdenovým předskokanem, který prožil obdobný osud: také o je autorem programu, který byl CIA zneužitý, a sám se nedokázal zlodějskému systému postavit.

V příběhu o zneužití jedince, který reprezentuje celý národ a který se dokáže pomstít, není možná ani tak zajímavý Snowden (přestože herecký výkon Gordona-Levitta považuji za vynikající). Hrdina totiž prochází očekávanou proměnou a posléze je - jako jeho původní předobraz - po zásluze potrestaný nuceným pobytem v Rusku (kam ho naštěstí následovala jeho přítelkyně, jež je ve filmu nositelkou "správných" názorů). Ani oznámení, že našinec může být sledovaný v každém okamžiku svého života (a to dokonce "okem" vypnutého počítače), už asi žádného filmového diváka nepřekvapí ani nevyděsí.  Filmový Snowden je ovšem divákovým průvodcem do různých provozů amerického zpravodajského průmyslu (asi nejbizarnější je olbřímí podzemní základna na Havaji, která jako kdyby vypadla z nějaké bondovky). Stone se projevuje - jako obvykle - coby vypravěč, který umí zaujmout: jeho Snowdena si můžete užít jako výlet do míst, kde se to hemží chytrými, rázovitými chlapíky vykonávajícími opravdu zajímavou práci (na hrdinova padoušského mentora Corbina v podání Rhyse Ifanse ovšem nikdo nemá).

Pokud jde o podprahové vychytávky Stoneovy agitky, "správný" názor divákovi (vedle zmíněné Kennedyho fotografie coby vzpomínky na demokratický ideál) sugerují třeba i poznámky o propojení americké a izraelské tajné služby. Několikrát se zmíní i zklamání z Obamy. A varovnou sentenci o možném tyranovi na prezidentském postu ilustruje - záběr na Hillary Clintonovou. Tu totiž Stone skutečně nesnáší. Pokud zase vy jako diváci nesnášíte agitky, berte Snowdena s nadhledem.

Snowden
USA / Německo / Francie 2016, 134 min.
Režie: Oliver Stone

Scénář: Oliver Stone, Kieran Fitzgerald

Kamera: Anthony Dod Mantle

Hudba: Craig Armstrong
Hrají: Joseph Gordon-Levitt (Edward Snowden), Shailene Woodleyová (Lindsay Millsová)), Rhys Ifans (Corbin OˇBrian), Zachary Quinto (Greenwald), Nicolas Cage (Forrester), Melissa Leoová (Poitrasová), Tom Wilkinson, Scott Eastwood (James), Joely Richardsonová (Janine)

Premiéra: 10. 11. 2016