Impérium - Mafie v Atlantic City: Scorseseho pilot

Velký boss a jeho chráněnec:
nováček vs. mentor

Pilotní díl nového amerického seriálu Impérium - Mafie v Atlantic City režíroval Martin Scorsese, který je také výkonným producentem tohoto prestižního projektu z produkce HBO. Během letošního září se seriál inspirovaný stejnojmennou knihou Nelsona Johnsona objevil ve „filmové knihovně“ HBO On Demand. Od ledna bude vysílán i v "normálním" programu české HBO. 

Nucky s gustem líčí protialkoholnímu
spolku své pohnuté dětství...

Gangsterský epos má dvanáct částí (a vzhledem k diváckému a kritickému úspěchu se nejspíš přelije do další seriálové řady). Odehrává se v době prohibice, ve 20. letech, v titulním městě a částečně s postavami, které mají své reálné předobrazy. Jak ovšem prohlašuje jeden z hlavních hrdinů vyprávění, gangster Nucky Johnson, "pravda nesmí zatarasit cestu dobrému příběhu." Nenechme se mást tím, že tuto pěknou větu Nucky v ústraní pronese vzápětí poté, co svým zchytralým pódiovým citovým výlevem oslnil a dojal dámský protialkoholní spolek. Muž, který se má úderem 1. ledna 1920 proměnit v jednoho z nejčilejších kšeftařů s čerstvě zakázaným alkoholem v USA, dozajista zaštiťuje i samotné tvůrce příběhu, který je vyprávěn sice s rozumně dostatečnou péčí o fakta, ale současně s vypravěčskou energií zajišťující diváckou pozornost. Pokud jde o hustotu hereckých talentů, výpravu či kostýmy, snese Impérium směle srovnání s kterýmkoli dobovým blockbusterem určeným pro kina.

Gangster Nucky Thompsom
je parádní rolí Stevea Buscemho

Ať už vás láká samotný žánr, téma, třpytivě evokovaná atmosféra doby či Steve Buscemi v roli elegantního, roztomilého zločince velkého formátu, který má zálibu v dobročinnosti i sebeironii, nejspíš nebudete svého diváckého času litovat: projekt jistí nejen osobnost Scorseseho coby nejúspěšnějšího současného filmaře věnujícího se tématu moderního zločinu, ale i věhlas Terence Wintera (Rodina Sopránů), který se ujal scénáře a výkonné produkce seriálu. Impérium  je dalším z řady promyšlených, inteligentních a ambiciózních projektů HBO typu Bratrstva neohrožených: potvrzuje navíc, že seriálový rozměr nabízí formáty poutavé i pro "velké" tvůrce typu Scorseseho.

Čestná a spravedlivá Margaret - žena
hodná Nuckyho světlé stránky

Od seriálu můžeme očekávat rozmáchlou románovou strukturu. Pokud se ale podíváme na Scorseseho pilot (který je poněkud delší než následující díly režírované jinými tvůrci), oceníme rukopisnou "filmovost", jež proniká do "neosobního" televizního formátu (i když ceněný režisér nepracoval se svými pravidelnými spolupracovníky, především se střihačkou Thelmou Schoonmakerovou). Vzhledem k tomu, jak cizelovaná, osobní a rafinovaná je Scorseseho filmařská práce, ovšem startovní díl Impéria vyhlíží jako velmi klasická práce. Vzhledem k tomu, že Scorsese (který 17. listopadu oslavil osmašedesátiny!) právě s klasickými prvky rád experimentuje (o čemž podává přesvědčivý důkaz jeho zatím poslední dílo, Prokletý ostrov), ale úvod Impéria do jeho díla dobře zapadá. Scénu odehrávající se během boxerského mače trpaslíků tedy rozhodně nelze brát jako ironickou připomínku daného "malého" televizního formátu, který se nemůže rovnat "velké" podívané typu Zuřícího býka.

Muži zákona: nepijí alkohol 

Povinnost exponovat téma, žánr a časoprostor a představit a provázat  důležité postavy Scorsesemu umožňuje rozehrát první dějství jako další ze svých příběhů o světě nakaženém zlem, který je pro něj ovšem vždycky morálně ambivalentním prostorem: jeho obyvatelé - na obou stranách zákona - jsou neustále pokoušeni k dobru a strháváni k tomu, aby porušovali všechny druhy psaných i nepsaných zákonů. Je zjevné, že Nucky, za kterého praktickou špinavou práci vykonává jeho bratr Eli, takže si sám většinou nemusí špinit kozinkové rukavičky, je hned na počátku ohrožen ze dvou stran: nemůže nemít slabost pro svého mladého chráněnce Jimmyho Darmodyho (Michael Pitt), zmítaného mezi touhou dokázat něco ve světě zločinu a tlakem ze strany FBI. A nedokáže odolat tomu, co pro něj ztělesňuje hezká, normální, hodná a totálně počestná Margaret (Kelly Macdonaldová). Zatímco Jimmy - kdyby byl poslušný - by mohl být něčím jako Nuckyho dospělým synem, Margaret by stárnoucímu, ovdovělému gangsterovi mohla dát jeho vlastního, vytouženého potomka a bezpečné rodinné zázemí. Kdyby ovšem byla poslušná - a to nejspíš nebude, i když něžné city mezi ní a Nuckym jsou v první části seriálu teprve ve stádiu nesmělého rozpuku.

Jak se bude vyvíjet Nuckyho postava? 

Vztah mezi Jimmym a Nuckym je zjevně vztahem mezi odrodilým žákem a zločinným otcovským mentorem, který může mít u Scorseseho až satanský rozměr (tak jako v Ganzích New Yorku nebo Skryté identitě) - a bude jistě zábavné sledovat, jestli se i v díle, jež není ryze scorseseovské, vyvine podobně (tedy jestli se z Jimmyho stane špeh FBI v gangsterských řadách). Pokud jde o postavu mladého hrdiny, který diváka zavádí do světa zločinu, podobnost mezi stylizací Michaela Pitta a vzhledem režisérova oblíbeného spolupracovníka Leonarda DiCapriem mimochodem bije do očí.

Svět zločinu je tu pojat jako "válka světů", přičemž převaha "našich" hrdinů obývá titulní Atlantic City. Nepřehlédnutelně silně je zastoupeno i Chicago (kde se z bezvýznamného šoféra začíná ve vlivného zločince vybarvovat jistý Al Capone) a New York (odkud s Nuckym přijíždí jednat sebevědomý a nebezpečný Arnold Rothstein v podání coenovského "seriózního muže" Michaela Stuhlbarga). Příležitost charakterizovat jednotlivé gangsterské "světy" byla pro režiséra nejspíš dost zajímavá: jeho domovský New York se na počátku 20. let nachází ve stadiu úpadku a svůj pohled rodilého Newyorčana tentokrát posunul na jih: Atlantic City je sídlem aristokraticky působící, oslnivé dekadence Starého světa ztělesněné Nuckym - a energii změnit staré pořádky (nebo jim podlehnout) vyzařuje právě Jimmy.

Karty jsou každopádně rozdány pro velkou hru: uvidíme, co z toho bude.
          

Boardwalk Empire - pilotní díl dvanáctidílného seriálu
USA 2010, 73 minut
Režie: Martin Scorsese
Scénář: Terence Winter (podle knihy Nelsona Johnsona)
Kamera: Stuart Dryburgh
Hrají: Steve Buscemi (Enoch 'Nucky' Thompson), Michael Pitt (Jimmy Darmody), Kelly Macdonaldová (Margaret Schroederová), Michael Shannon (agent Van Alden), Shea Whigham (Eli Thompson), Michael Stuhlbarg (Arnold Rothstein), Stephen Graham (Al Capone)
Premiéra: leden 2011 (HBO)

Čeští filmoví publicisté a kritici: zodpovědněji

Možná těch cen čeští filmoví kritici rozdávají až příliš: udělují se na v rámci Českého lva i Febiofestu (kde se ocenění velmi pěkně jmenuje Kristián). A zřejmě tihle pisálci pořád ještě nemají dost, protože se rozhodli iniciovat vznik Cen české filmové kritiky. Ty se od podobných domácích aktivit liší především tím, že nejsou vázány na žádný festival či přehlídku ani organizaci typu Vachlerovy Akademie. Jejich organizátorem je sice Česká filmová komora o.p.s., ale ta bude plnit pouze koordinační funkci a do vlastního hlasování a rozhodování se nebude plést. Sedmičlenný výbor, který je akčním orgánem Cen, ovšem tvoří kolegové z nejčtenějších a tedy nejvlivněších médií (Lidové či Hospodářské noviny, Reflex atd...) a není v něm třeba nikdo za "nezávislé" volnonožkáře (což osobně považuju za chybu, ale je to pragmatické a logické).

Důkazem transparentnosti Cen je skutečnost, že přehled o hlasování jednotlivých členů nově vznilé organizace bude k dispozici na jejích webových stránkách. Ceny české filmové kritiky budou kráčet ve stopách podobných zahraničních organizací i v tom, že nebudou mediálně prezentovány jako jakýsi otravný apendix brzdící průběh nějaké "velké" akce určené veřejnosti a narušující nějakou komickou scénku Boleslava Polívky a spol. (Budou slavnostně vyhlašovány v rámci vlastního večera - 13. ledna 2011 v divadle Archa - ale nepředpokládám, že by se nějaká televizní stanice uvolila vysílat ji v přímém přenosu.) 

Přestože se Ceny nechtějí vymezovat vůči Českému lvu, nemohu se ubránit pocitu, že jedním z impulsů k jejich formulaci byl i způsob, jakým se letos k výběru nominovaných a oceněných postavili právě vachlerovští akademici, profesionálové z nejrůznějších oborů, kteří přehlédli řadu pozoruhodných filmů natočených v loňském roce tak bezprecedentním způsobem, že se šlo až domnívat, že je vůbec neviděli. Ať už to tak je či není, nové Ceny vznikají s pocitem zodpovědnosti a čehosi, čemu se i v dnešní době dá říkat profesionální morálka. Až se mi z té zodpovědnosti podlamují kolena, protože jsem jedním z 52 oslovených kritiků, novinářů a publicistů vybíraných podle toho, že se "věnují hodnocení filmové tvorby soustavně, profesionálně a dlouhodobě". (O jménech některých oslovenýchn by se ovšem asi dalo diskutovat - potěšující zárodek zdravého odboje představovali na ustavující schůzi Cen kolegové z Cinepuru, kteří se při schvalování zdrželi hlasování.)

Mezi oslovenými "Cenaři" je podle všeho velká síla kolegů, kteří hlasují jak v rámci Kristiána, tak Českého lva, kterým jejich posezení na mnoha židlích nezávidím. Možná ovšem pořadatelé obou akcí nově vznikající ceně ustoupí (každopádně prý byli v tom smyslu osloveni). Já to mám naštěstí snadné, protože lidé Petra Vachlera mne - a myslím, že i další kolegy vyhozené před lety z redakce Cinemy (za niž byl pro hlasování v Cenách nyní osloven Petr Stránký) - už dávno vyškrtli ze seznamu kritiků hlasujících v rámci Českého lva. A o Kristiána také nehlasuji, už ani přesně nevím proč... O to větší zodpovědnost cítím a pílím si doplnit prý hrůzný film Babička aneb Jak to bylo doopravdy, abych mohla být objektivní...

P.S. Ceny budou uděleny ve 12 kategoriích – nejlepší film, nejlepší dokument, nejlepší animovaný film, nejlepší režie, scénář, kamera a původní hudba. Dále pak nejlepší herecké výkony v hlavních a vedlejších ženských i mužských rolích. Samostatnou kategorií je objev roku (kde může být nominováno jak filmové dílo, tak autor či umělec). Víme přitom, že kategorie "nejlepší animovaný film" je sporná - v českých poměrech může vzniknout pouze jeden či dva takové tituly ročně - a navíc bude v souvislosti s pronikáním nových technologií do natáčení stále těžší určit hranici mezi animovaným a hraným filmem.  

P.P.S. Statut Cen je k dispozici tady.

Zimní intermezzo

Zatímco za oknem se teplota udržuje na pěkných -17 stupních (inu, teplé Polabí se pod vlivem arktického proudění mění v sibiřskou pustinu), nabízím vám optimistické video z finále Zasněžené romance (1941):

Gérard Depardieu: mamut a něha

Mamut na prahu
pozdního věku

Francouzská herecká legenda oslaví 27. prosince dvaašedesátiny - a distribuční společnosti Artcam a H.C.E. si  dovolují nám právě v tomto (divácky jinak poněkud chladném) měsíci připomenout, že Gérard Depardieu stále ještě existuje jako zajímavý herec. Což se ve stínu takových filmečků, jako byl Asterix a Olympijské hry, jimiž nás stárnoucí Gégé vesměs zásobuje, dalo  snadno zapomenout. Stále samozřejmě platí, co o svém oblíbeném herci napsala Iva Hejlíčková do svého vynikajícího, pronikavého a osobního textu nazvaného Ukradený dopis a věnovaného pozdní hercově tvorbě (Cinema č. 6/2005). Také filmy Na mamuta!  (premiéra 2. 12.) a Profesionální manželka (23. 12.) potvrzují, že Depardieu si  už "zahrál všechno" a často při vykonávání své profese používá autopilota - což ovšem rozhodně neznamená, že některé jeho výkony nestojí za to.  

Zamilovaný politik v Profesionální
manželce

Filmu Francoise Ozona, ve kterém si Depardieu zahrál menší roli po boku své oblíbené kolegyně Catherine Deneuveové, se ještě na stránce tohoto blogu patrně budu věnovat (podle mého soudu mimochodem nejde o žádnou rozmilou předvánoční podívanou). Teď chci napsat hlavně to, že Depardieu tam v roli levicového politika Maurice Babina, který k hlavní hrdince zahoří dávným citem, dokáže s nevídaným citem a ironií naplnit představu komické postavy, která je současně stejně mužná, něžná a romantická, jako byl kdysi kupříkladu jeho Cyrano. A to je sám o dvacet let starší a nechci počítat, kolik kilo těžší. Depardieuovy herecké schopnosti, pokud se rozhodne je použít, jsou totiž nezávislé na tom, že vypadá (zcela ve shodě s přezdívkou hrdiny dalšího filmu, který můžete ode dneška vidět v českých kinech) jako tlustý, nemotorný mamut.  

Serge jezdí někdy bez držení, aby se mohl
dotknout mraků

Tragikomedie Na mamuta! je jistě horším filmem, než Ozonův snímek, byla však stvořena pro Depardieua a podle slov svých tvůrců by vůbec nevznikla, kdyby v ní odmítl hrát. V jádru konzervativní službu, kterou herec poskytl Ozonovi, vystřídala jedna z nejdivočejších kreací, které během své bohaté kariéry sehrál: penzionovaný, dlouhovlasý dělník z masokombinátu Serge Pilardoss je tichý prosťáček, který se poté, co ho poslali do důchodu, mění ve znuděného, hlučného, zlého debila. Jakmile ovšem sedne na svou stařičkou německou motorku a vyrazí za bývalými zaměstnavateli, aby se pokusil sehnat doklady potřebné k vyplácení důchodu, začne se vlivem krajiny a lidí kolem přetvářet... a skončí jako básník (doslova).

Mrtvé milenky hlas... zborcené harfy tón

Pěkný nápad na road movie francouzskou krajinou, která se z praktické cesty pozvolna mění v pouť k sobě samému, autoři filmu naneštěstí zatížili množstvím "symbolických" prvků a děsnou postavou mrtvé milenky, jež se protagonistovi zjevuje (hraje ji Isabelle Adjaniová s takovým množstvím botulotoxinu v totálně tuhém obličeji, že skutečně vypadá jako mrtvola). Depardieu je ovšem natolik famózní a uvěřitelný v každém okamžiku vyprávění, že od tvůrců filmu v zásadě snesete skoro všechno - dokonce i hrdinovu nevídanou proměnu z pologramotného neandrtálce v citlivého intelektuála. Pomáhá mu v tom i skvělá Yolande Moreauová v roli Mamutovy unavené manželky, pokladní v supermarketu Catherine...

Pokud nějaká postava může vyjádřit rozpor mezi Depardieuovou monstrózní mamutí tělesností a jeho schopností oduševnit každičký její sulcovatý gram, pak je to právě hrdina jeho nového filmu - a kvůli téhle  transmutaci vám stojí za to se na tenhle film vypravit do kina... Zvlášť pokud jste měli pro tohohle herce někdy slabost.

Mammuth
Francie 2010, 92 min., titulky
Režie: Gustave de Kervern, Benoît Delépine
Hrají: Gérard Depardieu (Serge Pilardosse alias Mamut), Yolande Moreauová (Catherine), Miss Mingová (Solange), Isabelle Adjaniová (mrtvá milenka), Benoît Poelvoorde, Bouli Lanners, Philippe Nahon, Gustave de Kervern
Premiéra: 2. prosince 2010