Prohledat tento blog

neděle 8. března 2009

Anketa a příliš mnoho příbuzných

Téměř současně s letošním udílením Českých lvů doběhla i moje malá anketa, týkající se vztahu čtenářů mého blogu k této události. Hlasující už tradičně projevili znamenitý vkus: 41% (včetně mne) usoudilo, že jde o show, ale zajímavou, zatímco 35% hlasujících se ztotožňuje s míněním, že český film je hrozný a tomu odpovídá i projekt Českého lva. Naprostý nezájem demonstrovalo v anketě pěkných 15% čtenářů tohoto blogu, zatímco záviděníhodná 2% soudí, že jde o skutečné vyvrcholení celého filmového roku.

Pět procent hlasujících se prohlásilo za Petra Vachlera, což je také hezké číslo - blahopřeju!

Co se týče zajímavosti show, jsem ovšem poněkud na rozpacích: účastnila jsem se jí ve svém proutěném houpacím křesle s naším domácím vínem po ruce a zápasila jsem s touhou přepínat, přepínat, přepínat. Tady v Cerhýnkách, kde jsem pobývala o víkendu, totiž máme pěkný satelitní výběr. Bohužel se ukázalo, že nám nějaký parchant čerstvě zakódoval náš oblíbený program Horse and Country, takže jsem nakonec zůstala u těch Českých lvů.

Výsledky jsou známy, Karamazovým sláva, je to první skutečně dospělý a relativně nesebestředný film Petra Zelenky - a dokonce v něm ani nejsou žádné "hlášky" (nenávidím "hlášky": proto jsem nepřepnula na Medvídka). Poté, co Petr Zelenka tak nešťastně odsmrděl v Karlových Varech, je to alespoň něco.

Lituji, že si lépe nevedly mé oblíbené Děti noci, ty naopak zase v Karlových Varech slavily svůj okamžik slávy. Všechno má ale svůj správný čas.

Ano, a pokud jde o show Petra Vachlera, žertíků bylo až příliš a nedost dobrých, a těch příbuzných se mi zdálo až děsivě mnoho. Skoro to vypadalo, že kdo není v českém filmu s někým příbuzný, nemá v showbyznysu šanci. Tak snad příště to bude slavnost sirot a jedináčků.

Jinak mám jednu malou poznámku: Vachler a spol. ruku v ruce s veřejnoprávní Českou televizí se šťastně vrátili do těch blahých časů, kdy prezidentoval Václav Havel. Zatímco můj prezident Václav Klaus odjel pronést (prý skvělý) projev o globálním ne-oteplování (více zde), o kterém média příznačně příliš nereferují, na pódiu Lucerny zase jednou pravda a láska vítězila nad lží a nenávistí. Nic proti Havlovi, když správně řekl, že by tam být neměl, neboť nic nerežíroval, nehrál, ba ani kostýmy nenavrhoval.

A nějaká osvíceně skopová hlava z Vachlerova týmu navíc posadila mezi filmové celebrity neblahou Kateřinu Jacques(ovou :-)), kterou kameramani co chvíli zabírali s pevnou jistotou, že je to tak správné.

Jsem ráda, že jsem na tom nemusela participovat jinak než jako normální, venkovský televizní divák, který si dal v večeři maso, nemusí na Vachlerův obří po-lví mejdan (který je samozřejmě vegetariánský) a může si dovolit žlučovité poznámky, animozity a občasné klimbání.

3 komentáře:

  1. Touze přepínat jsem odolal, místo toho mi stačilo vypínat zvuk. Letos se nedostavil pocit nudy jako při loňském předávání, zato se vrátil starý dobrý známý pocit trapnosti.

    OdpovědětVymazat
  2. nejtrapnější mi přišla Deána Horváthová, to byl běs.

    OdpovědětVymazat
  3. souhlasím, při děkovném projevu Deany Horvathové mi naskočila kopřivka a cítila jsem se trapně, jakobych stála na pódiu . když jsem to srovnala s letošním předáváním Oscarů, máme pořád co dolaďovat . Myslím, že nám chybí český Jackman
    Leny

    OdpovědětVymazat