Prohledat tento blog

sobota 10. července 2010

Z barevného zásvětí Varů zase doma v černobílé realitě...

Někdy se mi stává, že z karlovarského festivalu ujedu těsně před zakončením - v pátek v noci prakticky skončí celotýdenní filmový maraton a můj odjezd závisí jen na tom, jestli se v sobotu ještě opakuje z programu něco, co jsem neviděla a bez čeho nemohu žít. Což se letos nestalo. Včera jsem především - přiznávám s hanbou - nešla na restaurovanou verzi Viscontiho Geparda, čímž jsem si vzhledem k rozměrné metráži legendárního snímku uvolnila čas na jiné tři prakticky současně promítané, kratší filmy. Ale nedivím se, že na mne kníže Salina v podání Burta Lancastera dneska dopoledne shlížel na mostě přes Teplou s útrpnou výčitkou. Mezi filmy, které jsem za Salinovými zády viděla, nechyběla skotská milostná romance Cesta k cíli, kterou jsem uzavřela retrospektivu filmů britské režisérské, scenáristické a produkční dvojice Michael Powell / Emeric Pressburger (nakonec jsem ji viděla skoro celou - tedy všech šest hraných kousků - s výjimkou dokumentu o kameramanovi Jacku Cardiffovi).

Myslím, že mám námět k přemýšlení na pěkně dlouhou dobu - šestice titulů natočených v letech 1943-1948, z jedné strany ohraničená Životem a smrtí  plukovníka Blimpa  (1943) a z druhé Červenými střevíčky (1948), mne zajímala ve vztahu k podobě britské produkce na sklonku druhé světové války a v letech těsně po ní. Názorně a originálně se tu komentují kontroverze s americkými spojenci a požadavek válečné  propagandy či třeba bytostný odpor obou autorů k jakémukoli politizujícímu, ultimativnímu uspořádání světa: Blimp je příběhem celoživotního přátelství Brita a Němce (a není divu, že třeba Winston Churchill byl zavilým osobním nepřítelem tohoto filmu) a Canterburská povídka v roce 1944 s naléhavou intimitou hledá rovnováhu mezi apokalyptickou válečnou situací, skrytou za hravým pátráním po chlapíkovi  polévajícím po nocích dívkám vlasy lepidlem, a bezmála mystickým vztahem k anglické krajině, vyjádřeným prostřednictvím starobylé poutní cesty do titulní katedrály. (Mimochodem, úvodní scéna se středověkými poutníky končí vypuštěním ochočeného dravce, který se na nebi kouzlem střihu "promění" v moderní letadlo, čímž se vyprávění přesouvá do současnosti - upřímně řečeno, Kubrickova metamorfóza kosti v kosmickou loď ve 2001: Vesmírná odysea v mých očích poněkud přišla o svou uchvacující originalitu :-)).      

Retrospektiva pro mne byla i intenzivní ukázkou bouřlivé proměny, jakou v krátké době může projít režisérský styl ve vztahu k přechodu od černobílého materiálu k barevnému. Přechodová období bývají pro diváka zpětně vždycky nesmírně vzrušující.... Třeba v Otázce života a smrti jsou sekvence odehrávající se v zásvětí černobílé, zatímco ty ze země jsou barevné - což dobře ladí s láskou k věcem pozemským, která z filmů dvojice MP / EP čas od času nepřehlédnutelně prýští, i s vášní, s níž se tihle tvůrci posléze oddali technicolorovým orgiím. Letmou vzpomínku věnujme v téhle souvislosti obdobnému řešení Wima Wenderse v Nebi nad Berlínem /1987, zatímco Otokar Votoček v Křídlech slávy /1990 se touhle otázkou myslím moc nezabýval (ale včera jsem film v televizi znovu neviděla - kdo z vás ano, napište mi do komentáře, prosím, jestli se tam tahle dvě prostředí nějak vizuálně řeší!). A Peter Jackson v Pevném poutu v souladu s tématem ukazuje zásvětí jako kýč stvořený myslí pubertální dívenky...

Já to ovšem teď mám právě obráceně, než to cítili Powell s Pressburgerem: ze snového, přepestrého karlovarského snu jsem už zase doma v pozemské realitě Prahy. Závěrečný festivalový ceremoniál si dopřeju u televize (svou pozvánku jsem přenechala Jardovi Sedláčkovi) a čtenáře tohoto blogu budu nejspíš ještě nějakou bodu otravovat varskými vzpomínkami... Opravdu velmi se raduju z toho, že mám zase k dispozici funkční internet a mohu zase uveřejňovat i své fotky (ubytovat oficiálně bloggující osobu v hotelu, kde Wi-fi prakticky nefunguje, byl asi trošku omyl). Taky je taky nádherné ticho: za oknem mého hotelového pokoje se totiž nacházelo rušné staveniště, kde buchar drtil skálu každý den od sedmi do rána až do pěti odpoledne, a to i ve sváteční dny s výjimkou neděle. Nenáviděná přípojka na dálnici pod okny našeho pražského bytu - to jsou dneska úplné lázně!

6 komentářů:

  1. Paní Alenko,
    Křídla slávy jsem sledovala, ale buď jsem slepá nebo jsem si toho nevšimla, ale barevné rozlišení světa živých a mrtvých jsem nezaregistrovala. Jen když převozník vezl do říše mrtvých O´Toola a Firtha, tak se mi to celé jevilo šedavé a lehce depresivní, ale při výstupu z loďky už bylo zase vše barevné.
    Eva O.

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Evo O., já si to taky takhle pamatuju - totiž že tam vlastně žádné rozlišení není.... :-) Díky za potvrzení!!
    Alena

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj! V Křídlech slávy skutečně žádné barevné odlišení světa/zásvětí není. A i kdyby bylo, stejně by to ve čtvrtek nikdo nepoznal, protože v TV běžela tak "vyblitá" kopie, že z ní místy nebylo patrné, zda je ten film vůbec natočen barevně. :) P. Soukup

    OdpovědětVymazat
  4. Petr: Budiž prokleta Česká televize.

    OdpovědětVymazat
  5. Kameraman: Život a dílo Jacka Cardiffa je výborný dokument, určitě by stál za dohnání. Já jsem sice od MP/EP viděl jen pár filmů, ale Život a smrt plukovníka Blimpa se pro mne stal nejlepším filmem, co jsem letos ve Varech stihl vidět.

    OdpovědětVymazat
  6. Paní Alenko,
    zdraví vás jistý Lukáš J., snad si na mě ještě pamatujete, setkali jsme se asi 3x před 4 roky v Praze ve vinárně, já tehdy studoval filmovou vědu v Brně a psal diplomovou práci o filmech podle knih Stephena Kinga...pamatujete si na naše setkání? chtěl jsem po vás nějaké komentáře a nakonec jsme si moc pěkně povídali o filmech a vypili hodně vína :-))... měl jsem na vás mobil, ale ztratil jsem kontakt.. uplynulo hodně vody, školu jsem dostudoval, diplomku úspěšně dopsal...brzy budu zase v Praze a moc rád bych Vás zase viděl.. bude to možné? dáte mi na sebe nějaký kontakt? můj mejl je devaty.den@seznam.cz, mobil 732 479468... budu se těšit, Lukáš .-) ps. vaše články v Cinemě ve mě kdysi vzbudily vášeň pro film......-))

    OdpovědětVymazat