Prohledat tento blog

čtvrtek 9. září 2010

Výsledky ankety: Realita vs. sen

V realitě, kterou obýváme, se dějí někdy podivné věci: text Jana Rejžka o Pavlu Melounkovi byl nešťastný především proto, že nerespektoval nekrolog jako velmi konzervativní, pietně informačně zaměřený publicistický žánr (jako takový ho totiž zřejmě většina z nás vnímá). Nastala vlastně podobná mela jako onehdy kolem nekrologu Kamila Fily o Jiřím Cieslarovi v Cinepuru (je mimochodem zajímavé si ho přečíst v novém kontextu a s odstupem - tady). Já obecně soudím, že pokud chce někdo nějakého čerstvě zemřelého člověka kritizovat, skandalizovat či o něm prostě analyticky a bez sentimentu přemýšlet, neměl by tak činit v rámci nekrologu, ale nějakou dobu počkat - a udělat to v textu, který nebude inzerovaný coby nekrolog, ale třeba coby "vzpomínka na toho bídáka". :-) */


A nyní k výsledkům malé ankety, která se týkala - což je v této chvíli velmi osvěživě nekonfliktní - vztahu váženého čtenářstva k "řešení" fantazijního filmového příběhu závěrečným konstatováním, že šlo jen o sen či hrdinovu vizi. Pobavilo mne, že v poměrně hojně navštívené anketě se nikdo nepřihlásil k odpovědi "Jsem realista a takové vysvětlení vždycky vítám. Život taky není fantasmagorie." Naopak mne překvapilo, že k žhavé nenávisti k tomuto řešení se přihlásilo 22 procent snílků: hádala bych, že to bude víc, protože jde svého druhu o protest proti první, zjevně neoblíbené možnosti. 

Sedmdesát procent hlasujících zvolilo vychytralou odpověď "Je mi to jedno, pokud vyprávění funguje" - to je sice pěkné, ale právě o jeho fungování tady přece jde! Fungoval pro vás kupříkladu skutečně uspokojivě Scorseseho Prokletý ostrov, kde se nakonec ukáže, že vás režisér celou dobu tahal za nohu a šlo místo "objektivního" thrilleru jen o subjektivní tok vidin šíleného hrdiny? Považujete Nolanův Počátek (ano, zase jsme u něj, byť 5% hlasujících se přiklonilo k tomu, abych ho sem už nepletla) za "fungující", když se přikloníte k té verzi, že základní rámec vyprávění je také sen? Nebo pro vás bude lépe/uspokojivěji fungovat, když ho budete vnímat jako skutečnost a radovat se z happy endu? A co Burtonova Alenka v říši divů nebo Svěrákův Kuky, kde se ve finále mezi oběma možnostmi obratně lavíruje, aby se neznechutil ani divák-realista, ani divák-snílek? Není to tak, že divácká většina (kam se v tomto případě ráda počítám) veškerou poloskrytou naivitou svého srdce tíhne k tomu, aby fikční svět ve filmu zůstal "reálný" a nezískal nálepku něčeho méněcenného, odvozeného - pouhého snu?

Při vršení těchto řečnických otázek bych málem zapomněla na pěkné jedno procento hlasujících, které se přikliklo k odpovědi "Je mi to jedno, hlavně, že svačina sviští (odpověď pro Kloboučníka z kraje divů)". Podotýkám, že jsem tak nehlasovala já - díky, Kloboučníku...

*/ Pro úplnost: Zatímco František Fuka rozjel na svém blogu soutěž o sáček rýže pro toho, kdo napíše nejlepší nekrolog Jana Rejžka (ke čtení je zde), Tomáš Baldýnský reagoval na Rejžkův nekrolog v Posledním slovu v Lidových novinách, podle mého názoru /aspoň na Tomáše/ s rozmyslem a uměřeně (zde).Načež mu prý vzápětí z Lidovek po jakési bleskové poradě na toto téma zavolali, aby takové věci k nim už nikdy nepsal. Našinec dumá, s jakým rozmyslem jsou ty noviny vlastně vydávány, když Rejžkův text bez problémů projde, pak se promptně otiskne Baldýnského reakce, načež je Baldýnský vzápětí popotahován...) Ano, a tak v dnešních LN zase reaguje Rejžek... co bude probůh zítra??

8 komentářů:

  1. Scorseseho film si celou dobu koledoval o takove vysvetleni, ale jeho 'vysvetleni' bylo podle meho nazoru trapne (zaverecna replika to trosku zachranuje, ale celkove jsem byl zklamany). Moc bych si pral to videt tak, aby se stridaly pohledy obou stran, aby rejza priznal barvu a ukazal mi treba, jak se vsichni kolem muzou pretrhnout, aby se Daniels citil opravdove. Ale to by zase chtelo spis Nolana nebo Gondryho ;) Naopak Pocatek svym zpusobem neni o nicem jinem, nez o snu (lepe receno je mi uplne fuk, jestli to cele byl nebo nebyl sen) a necitil jsem se nijak podvaden lacinym vysvetlenim kdejake 'nezvyklosti'.

    OdpovědětVymazat
  2. Filův úvodník Cinepuru, vydaného dva měsíce po Cieslarově smrti, ovšem rozhodně nejde nazývat "nekrolog".

    (Mimochodem, je lepší odkazovat ne způsobem "tady" a "zde", ale spíše "reaguje Rejžek", "Rejžkův nekrolog" atp.)

    OdpovědětVymazat
  3. V Počátku mi fakt, že se všechno odehrává ve snu nevadil, protože to bylo všem jasné od začátku a šlo o ovlivňování snů, které bylo reálné. Já nenávidím ty typy příběhů, kde se propadnu někam do fantaskního světa, sleduji, jak se hrdina prodírá všemi nástrahami, jen aby se na konci probudil zpocený ve vlastní posteli.

    OdpovědětVymazat
  4. Fencl: Souvisí to s obecným problémem filmů, kde je jak za vlasy přitažený příběh (a postavy), tak za vlasy přitažený (snový) rámec. Pro mne PROTO nefunguje Sin City. I absolutně přiznaná komiksovost je rovna snovosti - a zde v základu. Jaksi máme pocit, že se tedy může stejně stát všechno a stejně to nepoberu vážně.

    OdpovědětVymazat
  5. Jan Vaněk jr. - ano, technicky máte samozřejmě pravdu, nekrolog to fakticky nebyl - jen se ten editorial jmenoval tak, že mnoho lidí tímhle směrem svedl. :-)

    Fencl: Souhlasím, díky - svět, kde se může stát cokoli a jde jen o demonstraci svévolnosti, mne moc nezajímá - a třeba zrovna Robert Rodriguez je na to mistr. Taky jsou divácky obtížně přijatelné "logicky" se tvářící chytrácké filmy, kde se to příliš často překlápí - takže už jsem utahaná a je mi vlastně jedno, jak se to nakonec vyřeší (pro mne třeba Fincherova Hra). A v příbězích s reálným rámcem je třeba zvýšenou měrou dbát na pravidla a jejich vztahy v obou světech.

    PeťaSk: No jasně, o to mi šlo - to je příliš jednoduché a bezpečné řešení, které snižuje všechno divákovo/čtenářovo snažení - citové (empatie s postavou) i rozumové (snaha zjistit, jak to všechno je). Jako dítě jsem zuřila na Carrollovou Alenkou: "Vždyť jste jenom karty."

    OdpovědětVymazat
  6. Takové filmy jsou vlastně svého druhu rétorická, nebo -v pro mě horším případě- sofistická cvičení.

    (mmchdm Počátek, ale i Temný rytíř a Dokonalý trik, i když ten ne úplně jednoznačně, jsou pro mě v podstatě čirá sofistika na téma "Jmenuji se Christopher Nolan a točím nejdražší nejchytřejší filmy na světě, najděte v nich chybu, ha(?)!")

    Ale když si třeba vzpomenu na vysvětlovací přednášku z PSYCHA, která nasadí celé zápletce racionální "vědecký" (uvozuji, protože psychoanalýza!>) rámec, nebo i na podobně přednáškovou "kulečníkovou scénu" z EYES WIDE SHUT, dokážu přistoupit na to, že i rétorika může mít nekonečno znepokojivých vrstev.

    Scorsese se těmhle monumentálně podvratným scénám v PROKLETÉM OSTROVÉ snaží vyrovnat a zvládne to nakonec se ctí, jeho řeč je jen příliš přepentlená - vyhodit pár floskulí (osobně se rdím u nadhledu na Danielse řvoucího "Nééé!" nebo něco podobného..., po hrůzném nálezu)a byl by to mistrovský projev!

    EGOD

    P.S.: ...a vůbec, občas se člověk rád probudí a řekne si "byl to jen sen", ne? Tak proč zprostředkování tohohle uvolnění upírat kinematografii, která je "snovostí" prosycena i v těch nejrealističtějších okamžicích!

    OdpovědětVymazat
  7. EGOD: Uvádíte zajímavé příklady - Psycho, Kubrick - díky. S vaším názorem na Nolana souhlasím, ale dejme mu čas - všimněte si, jak se v tomhle směru s uplývajícími roky uklidnil kdysi podobně sebestředný David Fincher :-).

    A k vašemu P.S.: Nedávno jsem měla takovou sérii zlých snů, že jsem byla z možnosti probudit se z nich nadšená :-). A navážu, i když velmi zjednodušeně: "těšitelský" typ filmů nám velmi často zprostředkuje fikční svět, který je nedotknutý a nedotknutelný realitou v tom smyslu, že nenabízí žádné "probuzení" - tedy tu není rámec, který by ho uvedl "na pravou míru" a do "logických" souvislostí (byl to jen sen/vize).

    A pak jsou tady ty podvratnější verze, které okázale nabízejí vysvětlení či objasnění - to, čemu pěkně říkáte "přednáška" - čímž to celé jenom zkomplikují a posílí dojem znepokojivosti.

    OdpovědětVymazat
  8. Věřte mi, že mám toho "Nolanovic nejchytřejšího kluka na světě" pořád strašně rád! A sebestřednost mi nevadí (podotýkám: v případě uměleckého díla).

    Jen se spíš stále smiřuji s tím, že -přinejmenším v těch dvou posledních filmech- jsou možnosti kinematografie využívány převážně k tomu, aby se "nějak zviditelnil" ten "geniální scénář". Je to bolestné smiřování, zvlášť při vzpomínce na INSOMNII, která je pro mě doposud jeho naprostým filmařským vrcholem. A obávám se, že i proto, že scénář byl zakázkový!>(

    Jakási rádobycivilní, švihácká "nedbalá elegance", kterou se svým stylem snažil od počátků pěstovat, se v DOKONALÉM TRIKU protla s nedbalostí samou a TEMNÝ RYTÍŘ i POČÁTEK působí místy (minimálně ve většině scén, kde herci nejen hovoří a objekty se vystavují kameře, ale musí se i hýbat) i vyloženě odbytě.

    Jeho první BATMAN kupodivu takový nebyl, ale možná je to jen vzpomínkový optimismus.

    A co se Finchera týče, ten má při vší exhibici nejen "mozek v hlavě", ale i "srdce na správném místě" a "gule v kalhotách" - zkrátka nikdy nezapomene na to, že aby byl zážitek skutečně komplexní, musí být v kině stimulováno i něco jiného, než "jen" myšlení! Ty srdce a varlata u Nolana už léta postrádám a chybí mi!

    EGOD

    P.S.: Jako excelentní ukázku radostně podvratného "probouzení se z příběhu" bych ještě přidal závěry MINORITY REPORT a hlavně VÁLKY SVĚTŮ - Spielberg tam umožňuje "naivnímu divákovi v nás" prožít totální hepáček, ale udělá ho schválně právě tak totální, že si i ten nejnaivnější divák musí říct: "Takhle by to ale nikdy nemohlo dopadnou! To je ale blbost ten konec!>)" Takové "snové finále" mě dokáže znepokojit víc, než jakákoli nekonečně se protáčející kačena...

    OdpovědětVymazat