Znovu viděné: Tři dny Kondora

Redfordův hrdina se z nepraktického
intelektuála mění  v agenta na útěku

Thriller Tři dny Kondora, který Česká televize vysílala v rámci cyklu Velikáni filmu, jsem poprvé musela vidět na začátku 80. let (v neocenitelném měsíčníku Filmový přehled vyšly údaje o filmu v červnu roku 1980). Dnes to působí skoro absurdně, že se do československé distribuce filmy dostávaly se zpožděním několika let - v USA měl totiž snímek Sydneho Pollacka premiéru v září 1975. To, co jsem si s filmem od té doby spojovala, byla - vedle ležérní kombinace černých kožených rukavic, saka a džín, ve kterých se předvánočními newyorskými ulicemi pohyboval vyděšený, zkřehlý, leč pečlivě načesaný hrdina Roberta Redforda - atmosféra úzkosti a mrazivé osamělosti. Teprve časem mi k Pollackovu filmu přibyl kontext v podobě jiných hollywoodských kousků ze 70. let (především z jejich  první poloviny).

Joe Turner je nejdřív představen jako trochu
směšná postava 

Tři dny Kondora jsou ukázkovým "paranoidním" (nebo také "konspiračním") thrillerem, ovlivněným událostmi války ve Vietnamu, vzpomínkami na vraždy Kennedyho a Martina Luthera Kinga, aférou Watergate a následným odstoupením Richarda Nixona z prezidentské funkce. Patří tedy po bok Coppolova Rozhovoru (1974), Principu domina (1977) Stanleyho Kramera, thrilleru Arthura Penna Noc postupuje (1975) a volné trilogie Alana J, Pakuly Klute (1971), Pohled společnosti Parallax (1974) a Všichni prezidentovi muži (1976). Možná mne historici opraví, ale tehdy v 70. letech to bylo myslím poprvé, kdy se pokrokově (levicově) orientovaní hollywoodští intelektuálové k  otázce nedůvěry americké vládě masivně postavili v řadě prestižních projektů. Podobně silný odpor jsme nedávno zažili na sklonku prezidentského období George Bushe.

Cynický, leč čestný "čistič z Evropy"
v podání bergmanovského
Maxe von Sydowa

Těmto "paranoidním" filmům vyznačili cestu romanopisci - snímek  ovšem románovou předlohu Jamese Gradyho Šest dnů Kondora z roku 1974 posouvá směrem k tehdy aktuální kritice establishmentu a demonstraci otevřené nevíry v oficiální vládní mechanismy. Což znamenitě ladilo s politickými názory Polllacka i Redforda, kteří v podobném duchu natočili už nevinně se tvářící "politickou romanci" Takoví jsme byli (1973). Literární vědec - ve filmu se jmenuje Joe Turner - se tak domnívá normálně pracovat v malém oddělení CIA, krytém jako historická literární společnost. Pravidelný monitoring brakové literatury má vládní organizaci pomoci odhalit případný únik tajných informací, možná najít i nová témata a nápady pro vlastní činnost. Když se ovšem Joe jednoho dne vrátí do kanceláře se svačinou, uvědomí si, že o žádnou "normální" práci nikdy jít nemohlo. Zjistí totiž, že jen náhodou unikl vyvraždění celého oddělení - a stává se psancem na útěku. Jeho protivníky jsou nadřízení, kteří by mu správně měli pomáhat - usilují však i o jeho likvidaci, takže se pokouší jednak zůstat naživu, jednak zjistit, co se vlastně děje. Posléze Joe zjišťuje, že jeho spolupracovníci zemřeli, protože mimoděk zviditelnili ultratajné choutky americké vlády na ropu na Blízkém východě.

"Skutečný" zloduch
v podání Cliffa Robertsobna

V knize jde o nelegální pašování drog z Laosu, narkotiky se ovšem už pěkně, neparanoidně a velmi žánrově zabývala Francouzská spojka a její pokračování. USA trýznila ropná krize - a pro autory Kondora bylo navíc vhodnější změnit soukromé aktivity jedné frakce CIA v celý tajný, vládní komplot proti občanům. Hrdina tak sice jedná s elegantním činovníkem CIA Higginsem v podání Cliffa Robertsona, ten je však pouze prodlouženou rukou anonymních "těch nahoře" - skutečných, ultimativních zloduchů ve vládě. Joe v závěrečné scéně nachází možnost, jak nekalé pletichy zarazit - pomocí jejich zveřejnění v médiích. (Což se může podařit, ale podle Higinse také nemusí.) Záběr na budovu The New York Times předznamenává i Všechny prezidentovy muže, což byl další Redfordův následující herecký počin vyprávějící přímo o rozpoutání aféry Watergate dvěma novináři (byť z listu The Washington Post). Důvěru v média jako posledního mocného garanta demokratických svobod můžeme USA poloviny 70. let jen závidět. Stejně jako bezstarostnost, s jakou se tu v řadě scén pracuje s pracuje s manhattanskými "Dvojčaty" (na která, jak známo podle řady mediálních "důkazů", sama sobě americká vláda v září 2001 podnikla teroristický útok - "kvůli ropě").

Pouhá ozdoba: "unesená"  fotografka
v podání Faye Dunawayové

V souvislosti se Třemi dny Kondora, jejichž politická tendenčnost mnou při novém zhlédnutí nepříjemně otřásla, stojí za zmínku práce s prvkem nazývaným MacGuffin. Konkrétní záminkou k rozvíjení děje, za kterou se pachtí postavy, ale pro diváka má jen zcela "prázdný" obsah, by v tomto filmu měla být zmíněná "ropa" - a opravdu o ní padne ve vyprávění jen jedna klíčová zmínka, po které má být divákům všechno "naprosto jasné": mohou na ni vzápětí bezpečně zapomenout, protože ve filmu jde přece především o prekérní situaci Redfordova nevinného (a zprvu nepříliš mravně i akčně schopného) protagonisty, který se během titulních tří dnů přetaví s obdivuhodného Hrdinu. Potíž je ovšem v tom, že takhle může "ropa" působit na dnešní diváky, vycvičené ke lhostejnosti k významu a obsahu takovými skvostnými MacGuffiny, jako je "kufřík s penězi" (naposled Skyfall) - nemluvě o populárním "plutoniu" či třeba růžovém poupěti". Ve své době, obávám se, slovo "ropa" adresovali politicky uvědomělí tvůrci filmu svým divákům jako burcující slůvko plné zásadních významů a souvislostí. Pro koho by to tehdy bylo moc suchopárné, má ve filmu ornamentální postavu chudáka umělecké fotografky (Faye Dunawayová), které dobovou morální krizi ústrojně mapuje na depresivních fotkách rozvěšených po zdech svého bytu. (V knižní předloze jde - myslím - jen o nudnou a mravně zřejmě bezobsažnou advokátskou koncipientku.)

Viděny po letech, Tři dny Kondora  by podle mne byly lepším filmem, kdyby se držely žánru a soustředily se na budování bezobsažné, ale souvislejší a méně politicky apartní zápletky kolem "drog z Laosu". Je ovšem možné, že pak by se film vůbec nedostal do socialistické kinodistribuce, pro kterou byl se svým obviněním amerického imperialismu hotovým požehnáním.

Three Days of Condor
USA 1974, 118 minut

Režie: Sydney Pollack
Scénář: Lorenzo Semple, Jr., David Rayfiel (podle románu Jamese Gradyho)
Kamera: Owen Roizman
Hudba: Dave Grusin
Hrají: Robert Redford (Joseph Turner), Faye Dunawayová (Kathy Haleová), Max von Sydow (Joubert), Cliff Robertson (Higgins), John Houseman (Wabash), Addison Powell (Atwood), Tina Chenová (Janice)