Prohledat tento blog

pondělí 3. ledna 2011

Číšnícký běh ve Vrchní prchni!

Honička ulicemi Karlových Varů
Sváteční české televize letos snad ještě vydatněji než kdykoli dřív těžily ze svěrákovsko-smoljakovské komediální pokladnice - respektive ji neváhaly využít  s ohledem na naplnění vlastních pokladniček. K zlatonosné nostalgii jistě přispěla i smrt Ladislava Smoljaka v červnu loňského roku. K tomu, co v rámci této pomyslné kolekce spojené jmény autorských i hereckých opor Divadla Járy Cimrmana zřejmě hned tak nezestárne, patří nepochybně tragikomedie Vrchní, prchni! z roku 1980.

Když se Frigo ženil...
Jeden z vůbec nejlepších filmů celé normalizační éry mi tentokrát vrtá v hlavě kvůli scéně, ve které fantoma českých pohostinství, v něhož se proměnil nenápadný knihkupec Dalibor Vrána (Josef Abrhám) vinou následků svých milostných eskapád, pronásleduje ulicemi Karlových Varů dav vrchních, číšníků a pikolíků. V rozměrném a konzistentním scenáristickém díle Zdeňka Svěráka jde o celkem ojedinělou "velkou" akční scénu odkazující k němé grotesce - vlastně patrně přímo k celovečerní komedii Bustera Keatona Seven Chances (1925).

Motiv pomsty slepého osudu
v keatonovském pojetí 
Tam ovšem hrdinu, který se navzdory existenci dívky svého srdce rozhodne bleskově oženit kvůli vidině mamonu, pronásleduje ulicemi dav rozdychtěných nevěst (přičemž efekt bizarní osudovosti u "mechanicky" založeného génia Keatona posléze umocňuje hrdinův úprk před slepě, osudově se valícími kameny). Nehledě už na bytostně český příběh sympatického a posléze spravedlivě potrestaného záletníka Vrány, dočkalo se téma keatonovského "ženicha na útěku" řady "morálních" variací, inspirovaných rovněž (více či méně) divadelní hrou Davida Belasca. Keatonova verze ostatně nebyla její první adaptací - a ani poslední (neúplný seznam některých variací uvádí imdb).

Ženich na útěku 
Ať už nám vytane na mysli snímek Keatonova obdivovatele  a autora Velké lásky Pierra Étaixe Nápadník (1962) nebo romantická komedie Ženich na útěku z roku 1999 s Chrisem O'Donnellem a Renée Zellwegerovou, motiv muže pronásledovaného davem uniformovaných osob je nesmírně vděčný jako komediální prvek a současně jako metafora nemožnosti úniku z hmotařského života. Štvanice s číšníky nebo nevěstami v patách je přitom samozřejmě lepší než standardní, neselhávající, leč stokrát ohraná honička hrdiny s policajty z němých grotesek.

Žádné komentáře:

Okomentovat