Mazel

Dennis je profesionální kulturista
s duší zakřiknutého dítěte 

Dánskou tragikomedii Mazel si nepleťte s americkou komedií Méďa, byť se při goolgování pletou kvůli podobným původním názvům - a navíc se náhodou dotýkají podobného problému, totiž integrace "infantilního" hrdiny kolem čtyřicítky do zodpovědného partnerského vztahu. Jak ve filmu Setha MacFarlanea, tak ve filmu Madse Matthiesena je pak přítomen kontrastní, vizuální prvek, který zatraktivňuje banální příběh: v Méďovi je to oživlý, sprostý a cynický plyšový medvěd, v Mazlovi sám hlavní hrdina - osmatřicetiletý profesionální kulturista Dennis, který má v rozporu s plachou a zakřiknutou povahou až nepatřičně vypracované tělo comicsového Hulka. (Hlavní představitel Kim Kold je svého druhu zázrak: má za sebou úspěšnou kulturistickou kariéru - a přitom podává zcela profesionální, jemný a charismatický herecký výkon.)

Matka Ingrid (Elsbeth Steentoftová)
syna brutálně citově vydírá

S politováním ovšem musím poznamenat, že s tím pro mne celovečerní debut, který Matthiesen natočil na základě svého krátkého snímku z roku 2007, v podstatě končí: příběh těžce frustrovaného muže, který se rozhodne vymanit se z vleku své nesnesitelné, autoritativní matky (Elsbeth Steentoftová) a najít si konečně nějakou přítelkyni, je totiž typickým "pseudoartovým" filmem, který do naší distribuce čas od času doputuje z festivalové zóny (v případě Mazla jde o cenu za režii na Sundance a následně o uvedení na MFF Karlovy Vary). Jistě, v Mazlovi zazní podtóny syrové autentičnosti ve stylu Manifestu Dogma, jde však vlastně o žánrově dost čistou romantickou komedii, o jejíž "artovosti" by se dalo s úspěchem pochybovat. Standardní, to jest kýčovitý a melodramatický hollywoodský remake by se dal pořídit bez větších zásahů do scénáře - a pel opravdovosti by se dal setřít už jen změnou režiséra a přeobsazením zajímavých dánských herců a neherců americkými hvězdami.

Majitelka posilovny Toi je ženou Dennisova srdce

Navzdory tomuto mému hudrání jde o solidně řemeslně udělaný film, který se opírá o vzorově slušný scénář a režii a hlavně o bezchybně "správné" herecké výkony - a všechno je v něm nastaveno tak, abyste namakanému, něžnému a slušňáckému outsiderovi Dennisovi ze srdce přáli vymanit se z matčina područí i životního stereotypu a najít v exotickém Thajsku normální, milou a citlivou ženu. Mazel naplňuje to, co si stanovil, jeho cíle ale nejsou nijak závratné - chce být a je prostě divácky nekonfliktním, příjemným snímkem, na který můžete vzít - pokud zrovna není po ruce vaše přítelkyně - svou matku. (Tím spíš ovšem zarazí přístupnost filmu od patnácti let.) 

Celá tragédie Mazla se ovšem rozkryje ve chvíli, kdy se podíváte na krátký film Dennis, na jehož základě Matthiesen svůj debut realizoval. Už tady "své" role hrají Kold a Steentoftová, v pouhých  osmnácti minutách se tu však odvypráví mnohem víc a nesrovnatelně drsněji, obejde se to bez výletu do Thajska (které zastupuje jen plakát na stěně hrdinovy posilovny) - a samozřejmě bez "pěkného" konce. Považuji za velmi smutné, když debutující režisér takovýmhle ukázkovým způsobem rezignuje na své radikální výchozí pozice směrem k divácké příjemnosti na hranici  vkusné komerce. Srovnání Dennise a Mazla je tak názorné, že by se mělo používat na FAMU pro režiséry dychtící vstoupit do praxe...  

(Dennis je k vidění tady, ale možná si ho pusťte až poté, co budete mít srovnání s Mazlem.)   

Teddy Bear
Dánsko 2012, 93 min., titulky
Režie: Mads Matthiesen 

Scénář: Mads Matthiesen, Martin Zandvliet 

Kamera: Laust Trier-Mork

Hudba:

Hrají: Kim Kold (Dennis), Elsbeth Steentoftová (Ingrid), Lamaiporn Hougaardová (Toi), Paweena Im-Erbová (Nok), Patrick Johnson (Lars), Barbara Zalterová (Sasha), Sukianya Suwanová (Aoi), David Winters (Scott),

Premiéra: 11. 10. 2012