Prohledat tento blog

středa 31. července 2013

Jasmíniny slzy

V sedmasedmdesáti letech představuje Woody Allen živoucího režisérského klasika: každý rok posílá do kin nový film – a i když ne všechny jsou vysloveně dobré, určitě jsou všechny zajímavé. To je i případ Jasmíniných slz, kterými se komediograf Allen po čase vrátil k žánru čistého dramatu. Podobně jako u filmů Match Point – Hra osudu (2005) nebo Kasandřin sen (2007) přitom překlopil „vážný“ žánr v moralitu.

Na příběhu, který stojí a padá s titulní postavou a ve kterém ostatní charaktery slouží jen jako dvourozměrné figurky, je ovšem zajímavá skutečnost, že by ho zkušený režisér mohl klidně vyprávět jako komedii či alespoň tragikomedii (což je ostatně princip, který sám využil před jedenácti lety v sofistikované tragikomedii Melinda a Melinda). Titulní protagonistka totiž znamenitě zapadá do katalogu lehce nesnesitelných allenovských ženských postav: je upovídaná, vynervovaná, bere prášky na uklidnění, pije - a hledá muže svého života. Na začátku vyprávění je Jasmína celkem sympatickou postavou, se kterou jsme ochotni soucítit: její život bohaté newyorské paničky se ocitl v troskách a ona přijíždí za svou sestrou do San Franciska, aby si našla práci a vůbec začala nový život. Místo očekávané cesty ke štěstí však sledujeme hrdinčin další propad a postupně ji přestáváme litovat. Žena, která vypadá jako ryzí oběť nepřejícného osudu, totiž vyniká nebývalou schopností dělat špatná rozhodnutí a vytvářet problémy sobě i svému okolí...

Stejně jako Tramvaj do stanice Touha, kterou jsou inspirované, i Jasmíniny slzy tak staví na postupném odhalování titulního charakteru a na překvapivém zvratu, který možná ne každý divák dokáže tolerovat. To ovšem nic nemění na tom, že představují v rámci současné produkce inteligentně vystavěné drama opřené o jednu z nejlepších hereček, které se Allenovi kdy dostaly do ruky. Cate Blanchettová se zjevnou rozkoší portrétuje další ze svých unikavě složitých, nesnesitelných charakterů ve stylu Zápisků o skandálu: její Jasmína se stůj co stůj pokouší zachovat dekorum upjaté, elegantní dámy, ve skutečnosti se však stále hlouběji propadá do zloby a odpudivé trapnosti a mění se v upocené monstrum. Vedle hereččina potenciálně oscarového výkonu působí její (rovněž známí) kolegové jako stafáž, ať jde o Aleca Baldwina, Michaela Stuhrbarga nebo Petera Sarsgaarda. Dotvářejí ovšem kolorit této one-woman show, která je vlastně mrazivou, divácky značně nepříjemnou antitezí romantické komedie o druhé šanci.

(Tento text jsem napsala do E15. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci děkuji.)

Blue Jasmine
USA 2013, 98 minut, titulky

Scénář a režie Woody Allen
Kamera: Javier Aguirresarobe
Hrají: Cate Blanchettová (Jasmína), Sally Hawkinsová (Ginger), Alec Baldwin (Hal), Peter Sarsgaard, Max Rutherford (Johnny), Andrew Dice Clay (Augie), Michael Stuhlbarg (dr. Flicker)

Premiéra: 1.  srpna 2013

1 komentář:

  1. Vyborny clanok: kratky, vystizny, presne taky, aky som v casoch ceskej Cinemy miloval. A presne podla toho som na ten film isiel, alebo nie. Ak sa stalo, ze som film videl predtym, nez som cital recenziu v Cineme, tak presne tie pocity, ktore su v kritike, som mal aj ja.

    OdpovědětSmazat