Hobit: Bitva pěti armád jako vyprávěnka pro lenošivé

Novozélandskému hitmakerovi Peteru Jacksonovi šlape jeho trilogie Hobit jako spolehlivě švýcarský časostroj. Prakticky na den přesně před dvěma lety vstoupil do kin první díl série s podtitulem Neočekávaná cesta. Úspěšný režisér a producent loni vypustil do kin pokračování Hobit: Šmakova dračí poušť. A teď trilogii inspirovanou kultovní knížkou J. R. R. Tolkiena uzavírá dalším velkofilmem splňujícím představu o ideální vánoční podívané.

Hobit: Bitva pěti armád je Jacksonův dárek pod stromeček, určený samozřejmě především fanouškům předchozích filmů. Těch je ovšem slušný počet. Jen předchozí dva díly přinesly do pokladen kin celosvětově 1, 975 miliardy dolarů, přičemž celá trilogie měla rozpočet „jen“ 745 milionů. Jacksonova produkční společnost Weta Workshop navíc v Hobitovi něco ušetřila na kostýmech a rekvizitách. Mohla totiž využívat rozměrný fundus z režisérovy předchozí tolkienovské trilogie Pán prstenů (2001-2003).

Koncept segmentace jedné známé literární předlohy do více filmů je relativně novou produkční strategií. Ze série se dá vytřískat víc peněz než z jednotlivého filmu, přičemž publikum se veze často i řadu let na vlně dlouhodobé, postupně rozvíjené marketingové strategie. Tři roky strávené s fantazijním, magickým a vtipným Hobitem by nebyly špatné, jen kdyby se nám do toho nepletli Avengers, X-Meni, Spider-Man a Hunger Games. Divák masírovaný průběžně hned několika franšízami je mnohočetným schizofrenikem, který v sobě celé roky udržuje hned několik „velkých“ příběhů. Distributoři ho musejí v pravou chvíli jen správně přepnout, aby se v Pánovi prstenů těšil na trpaslíka Gimliho a nečekal, že tam potká jiného, chlapíka máchajícho obřím kladivem – Thora z comicsového týmu Avengers. Rozdíl je i mezi Thorem a Thorinem.

Situace je o to náročnější, že divák se musí při sledování třetího dílu „rozvzpomenout“ na předchozí film - a současně reagovat na motivy, kterými tvůrci Bitvu pěti armád propojují s filmovým Pánem prstenů. Série Hobit byla totiž sice natočena později, ale její děj Pána prstenů časově předchází.

Prequel k apokalypse 

Jacksonův scenáristický tým využil ve třetím filmu své zkušenosti s převodem Tolkienovy naivní dětské knížky Hobit do komplexnější, temně osudové podoby Pána prstenů. Bitva pěti armád je tak prequelem k apokalypse fiktivní Středozemě, v níž žili dosud v relativním míru národy elfů, trpaslíků, lidí i hobitů (kteří jsou Tolkienovým osobním příspěvkem ke klasické mytologii). Boj pod horou Erebor, skrývající obrovský zlatý poklad dovedávna střežený hamižným drakem Šmakem, je vlastně první potyčkou sil dobra s tolkienovským arcizloduchem - Temným pánem Sauronem. Jackson proto oproti originálu udržuje dějovou lini „nejvyšší politiky“, která pomáhá zviditelnit silné vnitřní souvislosti.

Ve vyprávění se tak opět mihne i vznešená elfka Galadriel ve spanilém podání Cate Blanchettová. Mezi ní a elfí bojovnicí Tauriel je ovšem přece jen rozdíl: Galadriel do Tolkienovy Středozemě patří, zatímco ušatí akční hrdinka je prsatou útitbou většinovému diváckému vkusu, bažícímu po milostné zápletce.

Tisícihlavé hordy pochodujících, bojujících (digitálních a tedy nudných) vojsk jsou tak vyváženy komornější vztahovou linií. V té naštěstí nedojde jen na banálně „mezidruhovou“, story Tauriel a trpaslíka Kiliho, ale i na příběh jeho druha Thorina. Král bez království se onehdy s dvanácti trpasličími společníky, čarodějem Gandalfem a hobitem Bilbem vydal na pouť k Ereboru. Vznešený bezdomovec (v působivém podání fešného Richarda Armitage) podlehne v podzemních síních svých předků „dračí nemoci“, takže majetek upřednostní před morálkou a prostou lidskostí. 

Teprve teď dostává prostor titulní hrdina, který je (v souladu s tolkienovským konceptem) měřítkem normálnosti a lidskost. Půlčík Bilbo v brilantním podání Martina Freemana zůstává za všech okolností ideálem mírumilovného člověčenství. Motá se po bojišti tak bezelstně, že nakonec zásadně ovlivní i složité strategie „velkých“ postav. Protože žijeme v politicky korektní době, Bilbo ani v „bitevním“ dílu svůj meč nepoužívá. 

Navzdory tomu je jacksonovská Bitva pěti armád temným příběhem o nesmyslném boji, jejž rozpoutali hamižní, mocichtiví a intolerantní velitelé stojící v čele zfanatizovaných davů. Skrytým smyslem celé bitvy je pak Sauronova snaha přestrukturovat celou Středozemi tak, aby se přiblížil vysněnému Prstenu moci, jenž mu umožní převzít vládu nad světem.

Začlenění navenek nevinného příběhu Hobita do komplexního tolkienovského příběhu o Prstenu je chytré – a navíc je nosičem aktuálního sdělení. Tolkien v příběhu o Bilbovi reflektoval atmosféru blížící se. světové války. A ani Jacksonův Hobit není roztomilým, únikovým příběhem do fantazijní idylky. O realitě bohužel vypovídá víc, než si připouští lecjaký hobit, lenošivě hnípající pod vánoční jedlí ve své domovské noře. 

The Hobbit: The Battle of the Five Armies
Nový Zéland / USA 2014, 144 minut
Režie: Peter Jackson

Scénář: Philippa Boyensová, Peter Jackson, Guillermo del Toro, Fran Walshová
Kamera: Andrew Lesnie
Hudba: Howard Shore
Hrají: Martin Freeman (Bilbo Pytlík), Richard Armitage (Thorin), Ian McKellen (Gandalf), Evangeline Lillyová (Tauriel), Orlando Bloom (Legolas), Luke Evans (Bard), Lee Pace (Kili Thranduil)

Premiéra: 11. 12.

(Tenhle text jsem napsala pro Lidové noviny. Za možnost uveřejnit ho i zde redakci děkuju.)