Sbohem - totiž s Manitouem, Vinnetou...

Vím, že už coby bloggerka vypadám naprosto necitelně, když mne k příspěvkování nedonutí ani nový Mad Max (kterého jsem navíc ještě neviděla). Ale nějak se do toho starého psacího režimu nedokážu vrátit. O tom, že nejsem ještě úplně z kamene, svědčí snad pohnutí nad skonem Pierrea Brice - legendárního představitele Vinnetoua. Osmdešát šest let je pěkný věk a skonat v manželčině náručí je důstojné... což nic nemění na hlubokém otřesu ze smrti herce, který představoval jednoho z romantických patronů mého normalizačního dětství (vedle Angeliky a Jeana Maraise coby Fandora/Fantomase).

Určitě jsem neviděla všechny ty dobrodružné filmy,jež pořizoval především režisér Harald Reinl a jež inspirovaly romány Karla Maye (bylo jich jedenáct, vznikly během pouhých šesti let a první - Poklad na Stříbrném jezeře - byl natočený rok před mým narozením - v roce 1962). Pro Brice byla role šlechetného apačského náčelníka profesionálním prokletím: začal s ní ve třiatřiceti letech, a přestože se pokoušel hrát i jiné role, až do konce života Vinnetoua oddaně ztělesňoval pro své nemilosrdné fanoušky. Profesi filmové kritičky vem čert - a s ní i takové filmy jako Dákové (které jsem viděla, ale Brice si v nich nepamatuju, protože holt neměl čelenku a rozevláté dlouhé vlasy). Brice BYL Vinnetou a nic jiného nenatočil.

Věnujme proto prosím v tomto slunném dnu tichou vzpomínku svému bláhovému dětství. Film Vinnetou - Poslední výstřel, u kterého jsme se my děti nejvíc naplakaly, byl s láskou ukraden, takže se na něj můžete podívat tady. Nechybí ani nezapomenutelný český dabing ukazující, že Stanislav Fišer byl pro českou inkarnaci Pierrea Brice stejně nezbytný jako Libuše Švormová pro Michéle Mercierovou.