prominentního režiséra Stevena Soderbergha a racionalistického androida Davida ve Scottově sci-fi
, máte před sebou hereckého chameleona, kterého můžete vidět v kině současně v několika docela odlišných filmech. Všechny dokazují, že nová hvězda kombinuje oslnivý herecký talent a sexappealu ráže .357 Magnum. Není ani divu, že z Fassbenderova mužného charismatu a mnohotvárných hereckých schopností těží jak komerčně, tak umělecky ambiciozní snímky. Při sledování raketového startu Michaela Fassbendera do hvězdných výšin je ovšem třeba mít na paměti, že nejde o masivní výron věčně nadrženého workoholika. Jedná se spíš o souběh náhod podložených letitým čekáním na úspěch.
Dvojitá energie
 |
| Chlapec s hudebním talentem |
„Měřítko úspěchu a slávy je v naší profesi velmi důležité, ale snažím se to nevnímat,“ vysvětluje Michael Fassbender svůj přístup k nárokům hvězdného postavení. „Neustále jste poměřování s nějakými žebříčky a s tím, jak si na nich momentálně stojíte. V téhle šílené situaci je třeba se soustředit jen a jen na práci. Dělat chyby je přitom nevyhnutelné - a já osobně se chystám jich na své cestě udělat spoustu.“ Maximální soutředění Fassbender trénoval už od nejranějšího dětství díky otci: právě ten ho totiž donutil osvojit si přísnou pracovní morálku. „Když jsem napsal ve škole test na osmdesát procent, táta se mne zeptal: a co se stalo s těmi zbylými dvaceti procenty?,“ vzpomíná Fassbender, jehož stoprocentní koncentrace je viditelná v každé, i sebemenší roli. Otec Josef, původem Němec, tak položil základy profesionální strategie, která Michaelovi dovoluje jít každý rok naplno hned do několika náročných projektů. Matka Adele ho však naučila milovat film a podporovala ho v jeho uměleckých sklonech. Rodinné prostředí příští hvězdy bylo navíc na inspirace a podněty poměrně bohaté (což potvrzuje i Michaelova starší sestra Catherine, která je neuropsycholožkou).
 |
| Jako divadelní Michael Collins |
Fassbender se narodil (2. dubna 1977) v německém Heidelbergu, ale když mu byly dva roky, odstěhovala se rodina do severoirského Killarney. Ze Severního Irska totiž pochází hercova matka, mezi jejímiž předky je prý dokonce slavný irský revolucionář Michael Collins (kterého si Fassbender mimochodem zahrál v divadelní hře uváděné v roce 2006 na festivalu v Edinburghu - recenzi na představení
najdete tady). Sám Michael se tak počítá mezi irské herce, i když mnozí si ho spojují s jeho měmeckým původem. Němčinu ovšem musel pracně oprašovat teprve v rámci role v
Hanebných panchartech. Jeho hrdina však naštěstí během své vražedné mise nemusí německy hovořit dokonale – statečného Brita, převlečeného za německého důstojníka, nacisté dokonce odhalí právě podle jeho podivného, cizího přízvuku. Krev, která mu po otci koluje v žilách, ovšem samotný Michael Fassbender nemůže opomenout.
 |
Hanební pancharti: filmový kritik
s vášní pro Pabsta |
„Myslím, že německá stránka mojí osobnosti chce mít všechno pod kontrolou, ale irská stránka naopak touží rozpoutat peklo,“ líčí soupeření dvou protitichůdným tlaků, které s rozmyslem využívá zvláště při vytváření svých kontroverzních, vnitřně rozervaných hrdinů. V dětství a dospívání nicméně synek z dobře situované rodiny působil spořádaným dojmem: potomek úspěšného šéfkuchaře ministroval v místním kostele a slušně se učil. Po absolvování katolické střední školy St. Brendan’s však vzhledem ke svému zájmu o herectví, provozovanému dosud jen amatérsky, zamířil do Londýna. Tamní Central School of Speech and Drama, jež je součástí Londýnské umělecké univerzity (University of the Arts London), klade důraz na hereckou metodu Stanislavského, vyžadující maximální vcítění do role. Mezi absolventy patří i jiní herci, kteří dosáhli úspěchu na stříbrném plátně - třeba předposlední představitel agenta 007 Jamese Bonda, Pierce Brosnan, nebo Colina Firthe (se kterým si Fassbender zahraje v připravovaném životopisném snímku o americkém spisovateli Thomasi Wolfovi). Původně ryze divadelní metoda ovšem před kamerou vyžaduje značnou modifikaci: na jevišti v řadě klasických i moderních her sice podněcovala Fassbenderovu „irskou energii“, ve studiu však už dál nepokračoval a ukončil je v roce 1999 dosažením bakalářského titulu.
 |
| Bratrstvo neohrožených |
„Ve škole si mysleli, že film není stejně čistou formou jako divadlo. Ale já ho miluji kvůli jeho výjimečné intimitě,“ vysvětluje Fassbender. „Chtěl jsem působit na diváky stejně silně, jako působí film mne samotného.“ Začátky adepta filmového herectví ovšem nebyly nejlepší: Michael si přivydělával, kde se dalo (také jako noční skladník), čekal na příležitost a chodil na konkursy. Aby na sebe upozornil, využil prý i podobnosti svého jména s příjmením slavného německého režiséra Rainera Wernera Fassbindera, jehož filmy ho naučila milovat matka: tvrdil, že jde o jeho prastrýce. Už tehdy Fassbender velmi ambiciózně usoudil, že by to rád zkusil rovnou na hollywoodské scéně a vyhnul se tak zaškatulkování mezi britské herce, kteří se často jen obtížně prosazují v americké vovárně na sny. Zaměřil se proto i na konkursy hledající v Londýně herce pro hollywoodské projekty. Snaha získat roličku v americkém válečném dramatu Michaela Baye Pearl Harbor mu sice nevyšla, ve stejném týdnu však nastěstí dělal konkurs i do válečné minisérie Bratrstvo neohrožených, kterou pro americkou společnost HBO produkovali Steven Spielberg a Tom Hanks. V roce 2001 se tak tehdy čtyřiadvacetiletý Fassbender objevil ve své první větší roli - jako seržant Burton Christenson, který prochází válečnou Evropou spolu se svými americkými spolubojovníky.
 |
| Srdce a kosti |
Předtím už ovšem dostal roličku ve třech dílech televizního seriálu Srdce a kosti vyprávějícího o skupince kamarádů ze současného Londýna. Mihl se v jednom dílu „britské Ordinace v růžové zahradě“ Holby City. Nemohl samozřejmě tušit, že televize se stane nadlouho jeho jediným profesionálním osudem: trvalo ještě několik dlouhých let, než se mu povedlo provést vytoužený přesun z malé obrazovky na filmové plátno. Pro diváky ani pro Fassbendera samotného to ovšem nebylo nezajímavé čekání: sbírat zkušenosti v drobných rolích se mu povedlo v televizních krimi seriálech Kriminálka: Hon na člověka, Murphyho zákon nebo Hercule Poirot (kde byl v dílu nazvaném Rodinné sídlo k povšimnutí coby rozervaný romantik Abernethie). V překombinovaném televizním dramatu Carla (2003) si zase zahrál mladého muže, který se zakouká do ženy podezřelé z vraždy.
 |
Úchylný sériový vrah v televizním
Sherlockovi |
V dvoudílném historickém dramatu Spiknutí střelného prachu (2004) situovaném do období Cromwellovy vlády zase ztělesnil legendárního rebela Guye Fawkese. (Odbodně laděný byl později i jiný historický seriál, Ďáblova děvka z roku 2008, ve kterém už ovšem dostal významnou romantickou roli jednoho z mužů, kteří projdou životem problémové hlavní hrdinky.) Zajímavou příležitost dostal Fassbender v dramatu z válečného Londýna Naše skryté životy (2005), kde ztvárnil německého vězně, který se stane objektem homosexuálního zájmu stárnoucího hrdiny. K nepřehlédnutí pak byl coby uhlazený, perverzní sériový vrah mladých dívek v televizní krimi Sherlock Holmes a případ hedvábné punčochy (2004), kde se utkal s legendárním londýnským pátračem v podání Ruperta Everetta.
 |
| Medvídek Winnie |
Skutečným rozjezdem Fassbenderovy filmové kariéry, založené dnes téměř výhradně na temných a „dospělých“ rolích, se ovšem už rok předtím stal rodinný televizní filmeček Medvídek Winnie. V tom ztělesnil kanadského vojáka Harryho Colebournea, který se ujme osiřelého medvíděte a učiní z něj neoficiálního maskota jezdeckého regimentu bojujícího v první světové válce. V kýčovitém snímku byl Fassbender s naivním chlapeckým kukučem – co do míry roztomilosti - vážným soupeřem hlavního zvířecího představitele. Rolí démonického vůdce padlých andělů Azazela ve stupidním čarodějnickém seriálu Hex (2004-5) si Fassbender sice kvalitu své televizní filmografie příliš nevylepšil, získal si však nehynoucí přízeň pubertálních fanynek, kořících se jeho ďábelskému sexappealu. Ten herec uplatnil i v úspěšném hudebním klipu britské skupiny The Cooper Temple Clause nazvaném Blind Pilots, v němž si zahrál mladého Londýňana vyhazujícího si v noci z kopýtka tak bujně, že se po propité a prosouložené noci promění v kozla… Jinou drobnou, ale populární Fassbenderovou prací z té doby je televizní reklama na pivo Guinness vyprávějící o muži, který přeplave oceán, aby se dostal za svým bratrem v New Yorku - dá si s ním irské pivo Guinness. Je asi těžké nevnímat tenhle „zámořský přesun“ jako symbolické předznamenání Fassbenderových dalších profesionálních osudů.
Hra s tělem
 |
| 300: Bitva u Thermopyl |
V roce 2006 si Michael Fassbender po řadě filmů a seriálů určených pro malou obrazovku konečně poprvé sáhl na filmové plátno – a rovnou šlo o velmi žhavé, intenzivní setkání. V hollywoodské adaptaci populárního comicsu Franka Millera 300: Bitva u Thermopyl (2006) si v režii Zacka Snydera zahrál roli udatného bojovníka Stelia. Udatný druh spartského krále Leonida s hrstkou věrných čelí dravé hordě dobyvačných Peršanů. S dlouhými vlasy, v minimálním kostýmu a s ušlechtilou jiskrou v oku se Fassbender mezi namakané starověké bojovníky do stylizované krvavé řeže hodil znamenitě – a právě fyzická stránka jeho filmové existence v následujících letech položila základ jeho výjimečnosti.
 |
| Jana Eyrová |
Dá se asi očekávat, že tato tělesná stránka postav se prosazuje v historických filmech, jejichž hrdinové jsou jaksi samozřejmě spjatí s „přirozeným“ životem spíš, než lidé „civilizovaného“ 21. století. Příkladem může být Fassbenderův římský voják Quintus Dias, který se v neprostupných anglických hvozdech stane polonahou lovnou zvěří místních pomstychtivých „divochů“ (historický akční thriller Centurion režiséra Neila Marshalla). Fyzickou stránku existence obnažuje Michael Fassbender ovšem i u venkovského šlechtice Edwarda Rochestera, který pod kultivovanou slupkou džentlmena skrývá něhu i vášnivost těžce traumatizovaného muže (milostné drama Jana Eyrová, které se dočkalo živého diváckého zájmu díky sofistikované, soustředěné režii Caryho Fukunagy). Trest v podobě znetvoření pak nepřijímá jen protagonista této adaptace klasického románu Charlotte Brontëové, ale i hrdina melodramatu francouzského režisíéra Francoise Ozona Angel – ziksuchtivý malíř Esmé, který neunese požadavky mužské role, kterou si pro sebe sám vymyslel, když se oženil pro peníze se známou spisovatelkou (Romola Garaiová).
 |
| Fish Tank |
I ti Fassbenderovi hrdinové, kteří jsou našimi současníky, se ovšem pokoušejí vybalancovat své životy na ošidné hranici mezi společenskou konvencí a vlastní touhou: takový je i protagonista krutého sociálního dramatu Fish Tank, ženatý a požitkářský Connor. Ten v syrovém, autenticky působícím snímku režisérky Andrey Arnold nezodpovědně svede patnáctiletou hrdinku v podání talentované Katie Jarvis. Není ovšem ochoten nést následky svého činu, který surově zasáhne do světa citlivé dívky z předměstského paneláku, jež snila o taneční kariéře. V hororu Jezero smrti (2008) je naopak Fassbenderův konvenční hrdina, který vezme přítelkyni na romantický výlet do přírody, konfrontovaný s nespoutaným výbuchem agrese zvenčí. Mladý pár brutálně šikanuje parta mladistvých a postava zamilovaného Stevea, který nedokáže ochránit svou lásku Jenny (Kelly Reillyová), od ní dostává fyzicky zabrat. To je ovšem pobvyklý úděl protagonistů stovek podobných snímků s ženskou hrdinkou.
 |
| Hlad |
V souvislosti s vězeňským dramatem Hlad (2008), vyprávějícím na základě skutečných událostí o příslušníkovi IRA podstupujícím sebezničující hladovku, a psychologickým thrillerem o otrokovi sebedestruktivního chtíče Stud (2011), se už ovšem dá mluvit o Fassbenderově nadstandardní odvaze zkoumat hranice vlastních možností. Kvůli Hladu zhubnul představitel umanutého vězně Bobbyho Sandse tolik, že při svých 185 cm vážil jenom 59 kilogramů, což se nemohlo nepromítnout do jeho extrémně stravujícího a působivého hereckého výkonu. Ve Studu zase v roli dobře situovaného Newyorčana Brandona, který marní svůj život v děsivě pomíjivých sexuálních dobrodružstvích, nabídl herec divákům svou čelní nahotu.
 |
| Stud |
"Moje matka se vždycky zlobila, že ve filmech jsou nahé pouze herečky a muži nikdy nesundavají kalhoty. Tak tohle bylo taky jednou něco pro tebe, maminko,“ komentuje Fassbender s ironií tradiční filmařskou praxi, které se ve Studu pokusil čelit. S obrovským nasazením tak šel i do scén Brandonových nevybíravých sexuálních konfrontací s jeho ženskými obětmi, zmámenými slibnou představou vztahu s atrativním, bohatým elegánem. Brandon se ovšem „použitýchL žen zbavuje stejně profesionálně a rychle, jako je dokáže sbalit: jednou z nejpůsobivějších scén je ve filmu okamžik, kdy během jízdy v metru hrdina na pokraj orgasmu přivede půvabnou spolucestující pouhým upřeným pohledem.
 |
| Stud |
Ani tahle dokonalá ukázka Fassbenderovy mimiky, ani jeho předvádění krásně vypracovaného tělo ovšem ve Studu neslouží k ukájení nejnižších vouyeurských sklonů publika: stejně jako v Hladu jsou nosiči hlubší myšlenky filmu. Muž, který se ukájí známostmi na jednu noc a dlouhodobějšího a vážnějšího vztahu vlastně ani není schopen, je ve filmu typickým představitelem současného konzumního způsobu života. V souvislosti s oběma filmy britského režiséra Stevea McQueena tak platí Fassbenderův výrok: „Byl to jediný způsob, jak dosáhnout přesvědčivosti.“ Fyzická stránka role bude nejspíš hrát roli i v dalším společném projektu Fassbendera a McQueena - historickém dramatu Twelwe Years a Slave (2013).
 |
| Nebezpečná metoda |
Zájem o výmluvnou fyzickou existenci na plátně vytváří svébytnou, komplexní kvalitu Fassbenderových postav - ať jde o jakýkoli žánr. Mladý mutant Erik Lensherr alias Magneto z prequelu série X-Men dokáže magnetizovat kovy kolem sebe, a naučí se ke škodě svých nepřátel ovládat okolní svět. Otázkou ovšem zůstává, jestli své schopnosti bude ochoten použít pro nějaký vyšší a ušlechtilejší účel. Psychoanalytik Carl Jung se v Nebezpečné metodě se zase z měšťácky upjatého teoretika zkoumajícího skrytá traumata frustrované pacientky (Keira Knightleyová) mění ve vášnivého milence, který vychází vstříc jejím i svým nejtemnějším sadomasochistickým touhám.
 |
| Zkrat |
Zabiják Paul z akčního thrilleru Zkrat poskytl Fassbenderovi poněkud odlišnou fyzickou výzvu: v rámci role se měl totiž pokusit zabít krásnou hrdinku v podání Giny Caranoové. Profesionální americká zápasnice byla do role vybrána proto, aby na filmovém plátně předvedla svou samozřejmě působící tělesnost - a její kolega-herec musel najít způsob, jak se jí v divákových očích přesvědčivě vyrovnat i ve scéně divoké bitky. Souboj postav v hotelovém pokoji tak nakonec působí jako nějaká smrtící milostná předehra.
 |
| David v Prometheovi: navenek poslušný |
Android David z Promethea je zase špičkový tovární výrobek vybavený fyzičkou i myšlenkovými schopnostmi daleko přesahujícími možnosti jeho lidských společníků. Za strojově úspornou elegancí jeho pohybů se skrývá vražedná rebelie: Davidova uživatelsky přátelská vlídnost totiž maskuje touhu vymanit se z ponižující služebné role a získat svobodu. Což se mu nakonec podaří za cenu smrti většiny členů posádky pyšného kosmického korábu. Také s režisérem Ridleym Scottem plánuje spokojený Fassbender další pracovní setkání: na příští rok chystají právnický thriller The Counsellor podle scénáře renomovaného spisovatele Cormacka McCarthyho...
 |
| Hanební pancharti: v Sandersově stylu |
„Nejspíš je v tom kus masochismu, ale mám rád fyzickou stránku herectví,“ vysvětluje Fassbender. „Můžete použít své tělo k tomu, abyste vyřadili celý dlouhý odstavec dialogu.“ Fyzická stránka je součástí Fassbenderova hereckého výkonu i v méně zjevných případech: ve válečném dramatu Hanební pancharti, což je film, ve kterém si herce všimla nejširší veřejnost, ho režisér Quentin Tarantino přiměl, aby svého britského špiona Hicoxe založil na postavách, které ve 40. letech elegantně ztvárňoval George Sanders. Fassbender studiem Sandersových rolí podle vlastních slov obohatil svůj výrazový rejstřík, v němž hraje důležitou roli i prvek nebezpečnosti skrývaný pod uhlazenou a sympatickou slupkou. Konkrétní filmovou inspiraci má i David, který se zhlédl v hrdinovi klasického filmového hitu Lawrence z Arábie (1962). To mění nejen jeho účes, ale i chování: Fassbender divákovi nabízí jemnou, nenápadnou proměnu své postavy. „Nesmrtelný“ David je nejdřív fascinovaný procesy změny a smrtelnosti organické hmoty, z chladného pozorovatele zkázy svých pozemských pánů se však mění v cenného společníka, odhodlaného hrdince pomáhat až do roztrání (doslova).
Drásavě nepříjemné i chytlavě svůdné scény, ve kterých se Michael Fassbender prezentuje na filmovém plátně, tak dosvědčují především fakt, že sebekrásnější tělo je samo o sobě jen pomíjivou atrakcí. Teprve ve chvíli, kdy se stává - jako dokonale ovládaný nástroj - součástí komplexního vyjádření postavy, se můžeme začít bavit o moderním filmovém projevu. A právě tento přístup z Michaela Fassbendera udělal jednoho z nejobdivovanějších hereckých profesionálů současnosti. Fassbender ovšem není jen inteligentní a dobrý herec, který v posledních letech získal téměř neomylnou kontrolu nad svou kariérou. Je to také herecká hvězda v tom nejtradičnějším smyslu, filmová star vzývaná miliony fanoušků, obletovaná režiséry, zkoumaná šťouravými publicisty a propíraná bulvárními plátky (které se momentálně v jeho pečlivě střeženém soukromí zaměřují na vztah s kolegyní ze
Studu, herečkou Nicole Beharieovou). Role rozmazlené a opečovávané herecké hvězdy, která divákům nabízí jen to, co od ní očekávají, ovšem Fassbenderovi nehrozí. Na to příliš miluje své chameleonské převleky i přebíhání mezi hollywoodskými velkofilmy a malými, nezávislými projekty.
 |
| Pitch Black Heist |
„Baví mne riskovat, i když to znamená dělat chyby.“ přiznává Fassbender. „Jestli se chcete opravdu něco naučit, tak musíte být otevřený a dělat i věci, které nedopadnou tak, jak jste si představovali. Já se ale nehodlám nechat omezovat strachem.“ I z toho důvodu se nedávno pustil do produkce. Opatrnost mu však nechybí, protože pro začátek začal třináctiminutovým filmečkem Pitch Black Heist (2011), který ovšem režisérovi Johnu Lacleanovi vynesl přestižní britskou cenu BAFTA. Není divu, že coby producent se teď Michael Fassbender chystá na svůj první celovečerní projekt… Neříkejte, že na filmovém nebi o takovouhle hvězdu nebyla už pěkně dlouho
nouze.
