Prohledat tento blog

sobota 26. září 2009

Distrikt 9

Sci-fi z produkce Petera Jacksona kombinuje neotřelé postupy s hollywoodskými klišé

Situace, která se ve sci-fi Distrikt 9 odehrála před dvaceti lety, je v rámci sci-fi žánru dobře známá: oblohu nad velkoměstem zastínila zlověstně obrovská kosmická loď. Nestalo se tak ovšem nad New Yorkem či Paříží, případně nad spilebergovskou Ďáblovou věží, ale nad jihoafrickým Johannesburgem.

První kontakt lidstva s mimozemskou civilizací byl možná proto jaksi jiný: v nitru lodi našli vládní specialisté nesmírně zbídačené bytosti, o které se museli postarat a ubytovat je nouzově na okraji města, v Okrsku 9. Dohledu nad kolonií, která se rychle změnila ve slum, se ujala za úplatu soukromá organizace MNU, jež měla za úkol i zprovoznit mimozemské zbraně. Ukázalo se ale, že je aktivuje jen DNA návštěvníků, kterým se pro jejich podobu s mořskými korýši začalo říkat kreveťáci.

Vše se změnilo až po dvaceti letech, kdy byl organismus úředníka MNU Wikuse Van De Merweho omylem kontaminována neznámou látkou během násilné akce, směřující k přestěhování rychle se rozrůstající kolonie nepřizpůsobivých cizinců dál od města. Nakažený Wikus je teď jedinou bytostí ve vesmíru, která může ovládat mimozemské zbraně a zároveň - než se zcela promění v nekomunikativní "krevetu" - hájit práva Pozemšťanů. Nejde přitom o mužův život, ale jen o jeho DNA: ubožákovi odsouzenému k likvidaci nezbývá než se ukrýt na místě, které všechny lidi naplňuje hrůzou a odporem: v Okrsku 9...

Poté, co se Distrikt 9 (což je "český" název filmu) odpíchne od situace, pojaté i vizuálně jako variace na Den nezávislosti, nabalí se na další známé příběhové schéma, vypůjčené z hororové sci-fi Moucha Davida Cronenberga. Hrdinou snímku Neilla Blomkampa ovšem není geniální, fyzicky atraktivní vědec, který doplatí na svůj smělý experiment, ale uťápnutý nekňuba, který se na vyšší post v MNU dostal jen díky sňatku s šéfovou dcerou Taniou. A nakazil se sice hloupou náhodou, ale zaslouženě: ve vztahu ke kreveťákům se totiž chová jako ukázkový xenofob. Wikusova postupující proměna navíc není pojatá úplně "vážně", ale jako tragikomedie o bizarní a nedvratné metamorfoze. Wikus se marně domáhá podpory manželky, rodičů i přátel, nachází však porozumění u kreveťáků, respektive u mimozemského vědce, kterého Pozemšťané pojmenovali Christopher Johnson. Ten - jako všichni zbloudilí cizinci v amerických filmech - tajně pracuje na znovuzprovoznění kosmické lodi a návratu domů. A zároveň je jediný, kdo dokáže zastavit Wikusovu proměnu...

Distrikt 9 se postupně přimyká stále těsněji k hollywoodským vypravěčským klišé, takže nakonec vyústí v akční podívanou plnou honiček a soubojů a důvtipně designovaných technických udělátek, vrcholící standardním melodramatickým finále. V rámci bezmála dvouhodinové metráže tak skoro zapomenete, že vyprávění začínalo jako televizní reportáž shrnující to, co se stalo Wikusovi (přičemž divák samozřejmě netuší, o co šlo). Potěšující důslednost, s jakou začátek filmu obsahuje pouze záběry, které by skutečně mohli natočit televizní dokumentaristé, se ovšem najednou vytratí. Blomkamp tak bohužel nenásleduje tvůrce Záhady Blair Witch a Monstra - filmů důsledně viděných očima vyděšených lidských protagonistů - respektive povětšinou amatérsky či improvizovaně použité natáčecí techniky.

V obou zmíněných "zpravodajstvích" divák útočící jiné bytosti prakticky vůbec neuvidí. Vzhledem k Blomkampově předchozí práci je ovšem logické, že se reportážní styl vytratí a plátno se zahemží kreveťáky: ceněný specialista na vizuální efekty mohl asi jen stěží odolat možnosti blýsknout se v rozměrných a poměrně složitě pojatých scénách, ve kterých zakomponoval cizince (stvořené kombinací masek a digitálních triků) do reálného prostředí a po bok živých herců. Distrikt 9 se tak vzdává hry s autenticitou a získává ryzí béčkový šmrnc (což nemyslím nijak hanlivě).

Úvodní část je nicnémě ve filmu tím nejzajímavějším pro diváky, kteří se v kině vedle zábavy hodlají také pošťárat v metaforách, dotýkajících se aktuálních společensko-politických kontextů. Ty jsou ve snímku, který produkoval Novozélanďan Peter Jackson a režíroval rodák z Johannesburgu, zajímavě nehollywoodské: mašinérie pozemské byrokracie si s kreveťáky neví rady, takže je rychle zařadí mezi další nepřizpůsobivé, agresivní a obtížné menšiny. A jako s takovými s nimi také zachází: při scénách vynucování souhlasu s přestěhováním a akce "kontroly porodnosti" (zničení mimozemské líhně) se Wikus profiluje jako postava natolik morálně odporná, že si zaslouží prakticky jakýkoli trest.

Wikus ztělesňuje "normální" vztah k menšině, nucené obývat nouzové baráky ve vyprahlé pustině Okrsku 9 jako obyčejný špinavý slum. Z vnějšího pohledu jsou cizinci bizarní verbež: žravá, agresivní monstra se hrabou v popelnicích, dělají výtržnosti v ulicích a křeftují se zločineckým podsvětím, ovládaným jinou menšinou - černošskou. Pokud jde o protesty a demonstrace proti kreveťákům, účastní se jich ovšem právě černoši, které mimozemšťani jakoby vytěsnili z jejich postavení "obtížné", leč respektované menšiny, se kterou je bílá společnost nucena udržovat alespoň navenek dobré vztahy a pečovat o ni. Brána do slumu, obtaženého bezpečnostními ploty s ostnatým drátem, stejně jako idylická socha na téma bratrství lidí a nelidí, pak svou disproporcí mezi konstruktivním optimismem a krutou skutečností upomínají na jiný lágr - koncentrační.

Komentář Neilla Bomkampa k jihoafrické realitě i některým hollywoodským vypravěčským klišé je nesoustředěný a trpí začátečnickou arytmií: Distrikt 9 chce být současně divácky vděčnou žánrovou podívanou i její vtipnou reflexí. Nabízí nám ale příjemně nezvyklé reálie (jejichž součástí jsou exteriéry pořízené v zimním bezútěšném Johannesburgu i neznámí, ale schopní jihoafričtí herci, jimž dominuje představitel Wikuse, Sharlto Copley). Představuje tak přinejmenším osvěživou změnu ve vztahu k vypulírovaným snímkům americké továrny na sny.

District 9
USA 2009, 112 min., titulky
Režie: Neill Blomkamp
Scénář: Neill Blomkamp, Terri Tatchellová
Kamera: Trent Opaloch
Hudba Clinton Shorter

Hrají: Sharlto Copley (Wikus Van De Merwe), Jason Cope (Christopher Johnson), David James (Koobus), Eugene Khumbanyiwa (Obesandjo), Vanessa Haywoodová (Tania)

premiéra: 17. 9. 2009


NEILL BLOMKAMP je čerstvým třicátníkem. Narodil se 17. září 1979 v jihoafrickém Johannesburgu, kam také situoval svůj první celovečerní projekt. V osmnácti letech se nicméně přestěhoval do Kanady, kde na filmové škole ve Vancouveru absolvoval studijní program v oboru 3D animace a vizuální efekty. V této oblasti se také profesionalizoval v televizi i ve filmu (v jednadvaceti byl nimonovám na cenu Emmy jako platná součást týmu, která pracovala na vizuálních efektech pro pilotní díl sci-fi seriálu Dark Angel, na kterém se jako výkonný producent a scenárista mimochodem podílel jiný fanatik nových technologií - James Cameron).

Začal úspěšně režírovat klipy a reklamní spoty (např. pro firmy Nike, Citroen, Gatorade či Panasonic) a posléze krátké snímky. Šestiminutový filmeček Alive in Joburg (2005) využil ve svém celovečerním debutu Distrikt 9 (2009). Na svém kontě má krátkou sci-fi Tempbot (2006), financovanou společností Wieden and Kennedy, která získala na festivalu krátkých filmů No Spot Short Film Festival cenu za nejlepší snímek. Především ovšem loni natočil válečný patnáctiminutový kraťas Crossing the Line, který režíroval spolu s Jacksonem, aby vyzkoušeli prototyp nové digitální kamery.

V roce 2005 získal cenu za výjimečné vizuální efekty za reklamu Citroen – Alive v rámci VES Awards v Kalifornii. Natočil tři hrané reklamy na hru Halo společnosti Microsoft.

2 komentáře: