Prohledat tento blog

pátek 14. ledna 2011

Ceny české filmové kritiky

Pouta Radina Špačka s přehledem zvítězila
Včera (13. ledna 2011) byly poprvé vyhlášeny Ceny české filmové kritiky, jimiž domácí filmoví novináři a publicisté ocenili nejlepší kinematografické počiny roku 2010. V druhém kole se posuzovaly výkony v jedenácti kategoriích na základě nominací a hlasování se zúčastnilo 46 osob - což je více než 85% hlasujících. Zdá se tedy, že kritici si nové, vlastní a nezávislé ceny velmi váží... I to by ji mělo trochu odlišovat od podobných hlasování pořádaných v rámci Českého lva či Febiofestu. 

Scenárista Pout Ondřej Štindl
a producent Vratislav Šlajer
Nejvíce nominací - sedm - získal snímek Radima Špačka Pouta, o jednu méně si vydobyla komedie Roberta Sedláčka Největší z Čechů a čtyři  měl Svěrákův Kuky. Celkem v souladu s tím Špačkův film proměnil největší počet nominací - za nejlepší film, režii, scénář a mužský herecký výkon (Ondřej Malý navíc získal cenu RWE za objev roku). Sedláčkův "společensky méně závažný" opus se pak bohužel a poněkud překvapivě musel spokojit jen s hereckou cenou pro Simonu Babčákovou. Kritici tak nakonec dali v rámci preferovaných projektů jednoznačně přednost dramaticky pojaté "závažnosti" před originálním, ale komediálním pohledem Sedláčkovým. Také Svěrákova loutková pohádka si nakonec odnesla jen jednu cenu - za kameru... (Kompletní seznam nominovaných a oceněných najdete na konci tohoto textu.)

Slavnostním večerem provázel
Petr Nárožný 
Dvoukolové hlasování má svá specifika: jistě jsem nebyla úplně sama, kdo v prvním kole dal před strategií "hlavy" - tedy volbě zřejmých favoritů - přednost svému srdci (pro mne to byl letos jednoznačně opus Davida Jařaba Hlava-ruce-srdce). Protože ten se nakonec musel spokojit jen s nominací za kameru, ve druhém kole, jehož podobu určil názor většiny, přišel i u mne ke slovu rozum, tedy "hlava"... Bude samozřejmě zajímavé sledovat, nakolik (pokud vůbec) se budou od tohoto prvního, přesvědčivého kritického komentáře uplynulého filmového roku lišit jiná hlasování, ať už "akademická" či "kritická". Český lev je každopádně za humny: slavnostní ceremoniál proběhne 5. února - a společnost VAC - ve zřejmé reakci na vznik Cen české filmové kritiky - zahájila na poslední chvíli sběr nových jmen právě do kritické sekce, patrně aby posílila její legitimitu.

Hajný Březina v Herzově kontroverzním
Habermannově mlýnu vynesl cenu Karlu Rodenovi 
Protože jsem znovupřijetí mezi Vachlerovy filmové kritiky odmítla, na Českého lva opět  pravděpodobně pozvána nebudu. Coby pravidelný televizní divák minulých ročníků ovšem snad mohu utrousit pár slov k tomu, že se mi včera slavnostní ceremoniál kritických cen ve vztahu k vachlerovské show jevil jako mimořádně příjemná alternativa. Oddechových vsuvek tříštících pozornost bylo minimum, stejně jako trapného bavičského humoru (Petr Nárožný byl "jen" vtipný a noblesní). Naopak jsem si užila hovorů přímo k věci a ukázek (a ani jsem si nevšimla, že vypadl přehledový sestřih dokumentárních filmů).  

Eva Zaoralová přála českých filmařům,
aby příští rok dodali kritikům mnoho krásných filmů
Pražské divadlo Archa je malé, takže prostor hlediště (zařízený ve stylu podobných zahraničních akcí elegantními stolky) pojal skutečně výběr lidí "od fochu" a nikoli - jak bývá obvyklé jinde - početně převažující hordu sponzorských hostů, kteří nemívají s filmem nic společného. Potěšení z dění na jevišti zvyšovala možnost konzumovat průběžně luxusní šampaňské i výběr předávajících, který nesázel na populární celebrity, ale spíš na zajímavé a vážené osobnosti (třeba ocenění za nejlepší dokument kolegyni Heleně Třeštíkové předala Drahomíra Vihanová, nad nejlepší původní hudbou dostal patronát legendární dirigent Mario Klemens a Ondřeji Štindlovi předal scenáristickou cenu Václav Havel, který se zanedlouho představí coby novopečený filmový režisér).

Všechny samozřejmě napadlo totéž:
bude se za rok předávat nějaká cena
naopak  Václavu Havlovi? 
Příjemnost celé akce (trvající zhruba hodinu a půl) se pro mne generovala i od skutečnosti, že byla relativně malá a mohla si tedy dovolit být elegantní a přitom domácká. Ty, kteří večer připravovali, nemusel trápit požadavek sledovanosti a nad nikým na jevišti pak nemohl převládat stres z přímého přenosu. Vlastně bylo v duchu celé akce i to, že hned několik oceněných se nedostavilo a poslalo za sebe na jeviště náhrady (očekávané i neočekávané). MIDI LIDI tak dali přednost nahrávání v Brně, Simona Babčáková čerstvému miminku a Radim Špaček pravidelným toulkám po Indii... Také řada děkovných řečí oceněných stála z hlediska zábavychtivého televizního diváka za starou bačkoru (těžko říct, zda v mých očích zvítězila kompletně dojatá Liška Boková nebo poctivě rozpačitý  Roden).

Takže se těším na příští rok... Mimochodem: přehled hlasování všech novinářů a publicistů v jednotlivých kategoriích druhého kola najdete na webových stránkách Cen české filmové kritiky www.filmovakritika.cz (ve chvíli, kdy tenhle text píši, tam ale ještě kupodivu nic není). Na stejném místě prý také časem objevíte záznam slavnostního večera.

Výsledky (vítěz je mezi nominovanými zvýrazněn červeně):

NEJLEPŠÍ FILM
Kuky se vrací – producent Biograf Jan Svěrák, režie Jan Svěrák
Největší z Čechů – producent Produkce Radim Procházka, režie Robert Sedláček
Pouta – producent Bionaut Films, režie Radim Špaček

NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM
Český mír – producent Hypermarket film, režie Vít Klusák, Filip Remunda
Katka – producent Negativ, režie Helena Třeštíková
Nesvatbov – producent Endorfilm, režie Erika Hníková

NEJLEPŠÍ REŽIE
Kuky se vrací – Jan Svěrák
Největší z Čechů – Robert Sedláček
Pouta – Radim Špaček
Přežít svůj život – Jan Švankmajer

NEJLEPŠÍ KAMERA
Hlava, ruce, srdce – Marek Jícha
Kuky se vrací – Vladimír Smutný, Marek Bliss
Pouta – Jaromír Kačer

NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ
Kuky se vrací – Jan Svěrák
Největší z Čechů – Robert Sedláček
Pouta – Ondřej Štindl
Přežít svůj život – Jan Švankmajer

NEJLEPŠÍ PŮVODNÍ HUDBA
Český mír – MIDI LIDI
Občanský průkaz – Petr Ostrouchov, Ľuboš Beňa a Matěj Ptaszek
Pouta – Tomáš Vtípil

NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI
Největší z Čechů – Jaroslav Plesl
Piko – Rostislav Novák
Pouta – Ondřej Malý

NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON VE VEDLEJŠÍ ROLI
Habermannův mlýn – Karel Roden
Kajínek – Vladimír Dlouhý
Největší z Čechů – Jiří Vyorálek

NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI
Mamas & Papas – Zuzana Bydžovská
Největší z Čechů – Simona Babčáková
Občanský průkaz – Aňa Geislerová

NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON VE VEDLEJŠÍ ROLI
Mamas & Papas – Zuzana Čapková
Občanský průkaz – Kristýna Liška Boková
Ženy v pokušení – Eliška Balzerová

CENA RWE PRO OBJEV ROKU
Ondřej Malý – Pouta
Rostislav Novák, ml. – Piko
Tomáš Řehořek – Piko


(většina použitých fotografií pochází z oficiální stránky Cen)

6 komentářů:

  1. Mam z toho tak nejak radost a jsem rad ze se vam tam libilo. To kazdorocni zklamani u Lvu (ve smysly co je to zas za klauni) bylo neunosne. Ackoliv Ceny kritiky asi Lvum primo nekonkuruji, je dobre ze vznikly ceny imho jaksi 'poctivejsi'.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za zpravodajství. Docela by mě zajímalo, podle jakých kritérií se kritici rozhodují; zda například u značně technické kategorie "kamera" rozhoduje spíš osobní vkus, objektivní náročnost natáčení, originalita nebo přiměřenost námětu filmu. Mohla byste se o tom prosím někdy zmínit?
    A ještě jeden dotaz: který z loňských filmů má podle vás největší šanci stát se nadčasovým?

    Zdraví Petr Lobaz

    OdpovědětVymazat
  3. Anonymní: Tohle je samozřejmě problém... Zvláště v "technických" kategoriích asi málokdo z nás může říct, že jim skutečně rozumí, protože je studoval. Ale asi jsme už viděli tolik filmů, že jsme schopni poznat dobrou kameru, střih nebo hudbu (třeba já ale nemám moc hudební sluch, takže tady mívám potíže).

    O nadčasovosti loňské produkce si netroufám ani hádát: zrovna Pouta ovšem možná časem zestárnou... a hádala bych, že Hlava-ruce-srdce naopak nikoli.

    OdpovědětVymazat
  4. i když tuším, přesto se zeptám, proč jste odmítla Vachlera, když přišel ke křížku ? (protože s křížkem po funuse?)

    OdpovědětVymazat
  5. Už jsem to tady myslím psala několikrát, tak znovu: v rámci Českého lva jsem se účastnila jako hlasující pro ceny kritiky od jejího vzniku, ať jsem byla zaměstnaná kdekoli či psala na volné noze kamkoli. Když ale byla na podzim 2008 vyhozena celá dosavadní redakce Cinemy (a já s ní), ve VAC zřejmě usoudili, že už jim teď už k ničemu nebudeme, a tak nás ze seznamu hlasujících vyškrtli (nevím, jestli na něm byl Vosmík). Všichni přitom - každý jinde - o filmu samozřejmě píšeme dál, nebo něco děláme v oboru. Připadalo mi to nehorázné a léta jsem tady na blogu na to žbrblala. Jak mám proboha psát o České lvu (ten text přirozeně píšu někam každý rok), když mne na něj ani nepozvou? Psala jsem tedy o těch televizních přenosech... Letos se od Vachlerů ozvala osoba, která o téhle peripetii nemá tušení, nebo je jí to fuk - dostala jsem standardní zvací dopis (s trochu legrační stylizací, že mi odměnou bude pozvání na ceremoniál a "zveřejnění Vašeho jména v katalogu pro všechny hosty hlavního večera (2.000 výtisků)"). Ten dopis, pokud vím, dostala i řada jiných kolegů, Cinema neCinema - a domnívám se, je tato Vachlerova iniciativa vznikla jako bezprostřední reakce na vznik Cen české filmové kritiky. Což je přesně opak toho, co by mohl udělat a co byl požádán - totiž svou cenu v reakci na novou situaci zrušit nebo sloučit (neznám přesnou formulaci České filmové komory, či kdo s ním jednal). Toto jsem také příslušné vachlerovské osobě napsala. A taky to, že by bylo fajn, kdyby mne letos na Českého lva pozvali, i když nebudu jejich hlasující. (Na to mi ta slečna už neodepsala, takže letos budu o Českém lvu psát do týdeníku Euro - a nepochybně zase od televize :-)) Myslím, že bych se možná na nějakou uraženou ješitnost vykašlala a nabídku přijala, kdyby se to celé tak očividně nerozkrylo jako snaha posílit prestiž VAC proti Cenám kritiky. Ta je mi dost nesympatická.

    OdpovědětVymazat