Prohledat tento blog

pátek 7. října 2011

Saunování s Akim Kaurismäkim

Markku Peltotla a Kati Outinenová
v Muži bez minulosti
Sezóna letních hollywoodských blockbusterů skončila a nastal čas přeladit se na zadumanou, lehce melancholickou podzimní notu. Stěží můžete najít lepšího průvodce, než jakým je finský scenárista a režisér Aki Kaurismäki. Kompletní přehlídka šestnácti celovečerních děl kultovního nezávislého filmaře probíhá pod názvem Muž, cigareta a toužebný pohled od 5. do 9. října v pražském kině Aero, Zajímavé akci, vybavené bohatým doprovdným programem včetně pravé finské sauny, předpřipravila půdu už návštěva čtyřiapadesátiletého tvůrce na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Tamní retrospektivu Kaurismäkiho filmů provázelo i vydání znamenitého monografického sborníku, který vyšel péčí pražského nakladatelství Casablanca

Světla v soumraku (Janne Hyytiainen
a Maria Heiskanenová)
Do českých kin navíc vstupují 6. října v obnovené premiéře hned tři Kaurismäkiho starší snímky – Juha (1999), Muž bez minulosti (2002) a Světla v soumraku (2006). Autor, který ve svých filmech s úsporným sarkasmem vyměnil turistické atributy rodného Finska (vodka- sobi- fjordy) za krásu městské všednosti, se však českým divákům představuje i svým nejnovějším dílem. Už od 5. října je v našich kinech k vidění minimalistická sociální pohádka Le Havre. V době, kdy se do centra zájmu uměnímilovné veřejnosti začala v souvislosti s ekonomickou krizí posouvat sociální témata, představují snímky rodáka z finské Orimattily jistotu nezávislou na intelektuálských módách i proměnách artové estetiky. Stálice evropského filmu už téměř třicet let tvrdohlavě ignoruje „uměleckou“ sféru s jejími nevšedními hrdiny a zapeklitými vypravěčskými figurami. Své příběhy podřizuje elegantní jednoduchosti, ale jejich stylizace je unikátní: vznášející se ve vlastním časoprostoru, upoutané do elegantní, ale bytelné sítě utkané z poezie, klasického melodramatu, absurdní grotesky a starosvětského sociálního idealismu. 

Monogamní existence 

Juha: triumf herecké akce
Na straně obyčejnosti stál absolvent mediálních studií na univerzitě v Tampere už od svého debutu Zločin a trest (1983). Tvůrce, který se filmu začal věnovat spolu se starším bratrem Mikou, si už tehdy jako svého hrdinu vybral osamělého, nevzhledného, mlčenlivého chlapíka, kteří neusilují o nic většího (ani menšího) než o klidný, stereotypní život naplněný láskou k jedné žene a každodenní dřinou ve stálém zaměstnání. Takovým „monogamistou“ by si přál být i nešťastný hrdina černobílého němého melodramatu Juha, prostoduchý vesničan, jehož manželka se spustí s prohnaným světákem z města. Pojetím klasického milostného trojúhelníku, který tirády vyměnil na, čisté strohé mezititulky, Kaurismäki protestuje proti těm současným filmovým postavám, jež svou nevinnost dávno utopily v nekonečných, zbytečných dialozích. 

Muž bez minulosti 
Nevinnost jako obnovitelný zdroj lidského bytí se stala tématem i dalšího Kaurismäkiho ceněného snímku, který vstupuje do českých kin. Muž bez minulosti je příběhem postaršího chlapíka, který ztratil paměť a začíná bez jakýchkoli vodítek nový život, vytvářeje v komunitě bezdomovců modelovou kaurismäkiovskou existenci založenou na nápadité činorodosti. Hrdý vzdor a tvrdohlavý optimismus takového hrdiny se nemohou rodit v „normální“ societě. Vznikají pod tlakem bolestivé, mrzuté a ponižující existence na okraji společnosti, která jakoby vše prosté a dobré automaticky odhrnovala za horizont svého zájmu. 

Le Havre (Pierre Étaix a Kati Outinenová)
Komunita outsiderů je prostředím, ve kterém Kaurismäkiho hrdinové často nacházejí oporu, ať už jde o drama o nezaměstnanosti Mraky odtáhly (1996) nebo o režisérův nejnovější snímek Le Havre, aplikujícím „finský“ vypravěčský temperament na francouzské prostředí a využívajícím aktuální motiv ilegálního přistěhovalectví. Ani zde však vnitřní rovnováhy v malé komunitě, která je obrazem ideálního sociálního světa, nemůže být docíleno bez toho, aby hrdina nalezl jedinou a pravou lásku. Protivenství, která ho na jeho cestě čekají, bývají v Kaurismäkiho filmech pojata jako zádrhele z žánrových filmů. Zatímco protagonista Světel v soumraku se omylem slepě zahledí do vypočítavé krasavice, hrdinovi filmu Le Havre hrozí, že mu jeho ženu vyrve smrtelná choroba. Podobně tomu bylo už v jiném režisérově „francouzském“ díle, Bohémském životě (1992). 

Aki Kaurismäki
Aki Kaurismäki ovšem není tvůrcem, který by se nečinně povaloval na dobytých pozicích. Spolu s tím, jak nechává stárnout své oblíbené herce, vedené k působivému a efektivnímu „nezúčastněnému“ projevu, opouští i vlastní bytostný pesimismus. Jeho svět stále zřetelněji infikuje starosvětská láskou a úcta k lidskosti. Zatímco dřív byl Kaurismäki schopný své hrdiny opouštět uprostřed cesty, nyní je poklidně dovede třeba až k dokonalému k happy endu. Skrz své lakonické bajky ovšem tento zamlklý vypravěč nezačíná koketovat s kýčem, ale paradoxně nahlíží do samotného srdce reality.

(Tento text jsem napsala do Lidových novin, kde - jak předpokládám z daleké Kréty - ve čtvrtek také vyšel. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci každopádně děkuji.)

6 komentářů:

  1. To jste napsala moc hezky. Děkuji! Olga

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Alenko,
    díky za fajn článek. Ten Kaurismäkiho retrospektivní festival měl perfektní, neformální atmosféru. Zjistil jsem, že v Praze žijí desítky finů. Sauna byla fajn, i když v ní moc teplo nebylo. Byl jsem tam samozřejmě "pečenej/vařenej", takže jsem si to náležitě užíval. Překvapil mě ten Bohémský život, který mě dost připomíná francouzskou novou vlnu.
    jo, a ještě jsem si na netu kontroloval, že Fjordy jsou spíš výsadou Norska. Ve Finsku je jen jeden :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj, Matesi, díky za připomínku s fjordy. Celou dobu jsem myslela na jezera, a pak se mi to nějak vymklo z mysli. :-)

    Je škoda, že v té finské sauně nebylo teplo. Já jsem na léto saunu vynechala, ale už se těším, až zase začnu. To je jediné, co mne drží při životě tváří v tvář podzimu.

    Bohémský život mám moc ráda a je zajímavé, že ti připomíná právě francouzskou novou vlnu. Asi to bude i tím "francouzským" tématem?

    OdpovědětVymazat
  4. Souhlasím. Za mě režisér tak typický pro Finsko podobně jako jejich slavné saunování. A to nejsem zase nějak velký příznivce zimy. Nicméně jejich tamější kultura je pro mě zvláštním způsobem přitažlivá. Skandinávie obecně je poměrně atraktivní země a doufám, že se tam někdy podívám a to i navzdory tomu, že jsem spíše teplomilný tvor. I když jih těch zemí je normálně teplý a v létě tam jsou běžné třicítky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím souhlasit, právě do Skandinávie bych se někdy velice rád podíval. A zrovna do Finska obzvlášť. Myslím si, že právě sauna je jedna z nejlepších věcí, kterou nám Finsko mohlo dát. Sám jsem si tuto aktivitu v poslední době hodně oblíbil. Dokonce natolik, že teď zvažuji investici do nějaké bio sauny, kterou bych měl přímo u sebe doma.

      Vymazat