Martin a Venuše

Legrace: nemotorný otec (Marek
Taclík) na lekci baletu 

Režisér Jiří Chlumský se v poslední době aktivizuje. Jeho poslední film, drama 7 dní hříchů, který měl premiéru loni v listopadu, nebyl zrovna mým šálkem kávy 1/, ale romantická komedie Martin a Venuše dokazuje, že tenhle tvůrce to myslí vážně s žánrovým filmem. Ať výsledek posuzujeme jakkoli, právě to je v českém filmovém rybníčku opravdu třeba. Příběh blízký klasickému americkému subžánru re-marriage story má nakročeno k vyprávění, které se v českém prostředí v různých podobách stále výrazněji prosazuje: jde o třígenerační  story opřenou o ústřední pár řešící svůj vztah, doplněnou o malé děti starající se o "roztomilost" a o rodičovskou generaci vnášející do vyprávění nadhled a humor.  

Vendula - Venuše v šaramantním
podání Kristýny Liška Bokové

Jde tedy o vztah manželů Martina a Venduly, ve kterém vznikla povážlivá nerovnováha:  zatímco hlava rodiny dře do úmoru ve snaze zajistit plynulý chod domácnosti ve firmičce vyvíjející hračky, jeho lepší polovička odsunula malířské  ambice na vedlejší kolej a pečuje na plný úvazek o tři děti - dvě holčičky v předškolním věku a malého Erika. Nápad odjet za lepším výdělkem do Ruska eskaluje nespokojenost Venduly-Venuše, takže nakonec dojde k bujaré sázce: zatímco Vendula bude relaxovat u svého otce a kamarádky Lindy, Martin má celý měsíc na to, aby dokázal, že se umí postarat o děti. Hrdinova situace ve stylu poledňákovského S tebou mě baví svět  se tak snoubí se zápletkou kolem hrdinčina zkoumání svobody a případného nového vztahu (želbohu je však pokušení v podobě dávného ctitele Aleše v podání Jana Budaře jen slabým pokoušením - jde o pouhou figurku požitkářského děvkaře). Ani malování už Vendule nejde tak, jak doufala.... - a snad nic neprozradím, když podotknu, že Martin a Venuše naplňuje požadavky subžánru v tom smyslu, že je oslavou konzervativního rodinného modelu, jen s jemným, humorným přestrukturováním práv a povinností jednotlivých aktérů.

Kamarádky na pískovišti
(Geislerová, Stivínová)

Pokud jde o děti a jejich roztomilost, je jí ve filmu až příliš (i Marie Poledňáková je střídmější) - zato postava hrdinčina bohémského otce je osvěživá (přestože jde jen o další variaci na protagonisty pozdního středního věku z Žen v pokušení a Mužů v naději). Srovnání s Poledňákovou a Vejdělkem je na místě: Jiří Chlumský určitě vytvořil film, který vnáší nové prvky do české verze žánru romantické komedie tak, jak ho tito dva tvůrci v uplynulých letech spoluvytvářeli. Martin a Venuše má i díky scénáři Andrey Jarošové a Kristiny Dufkové daleko jak k poledňákovské rozjuchanosti a vypulírovanému kýči, tak k vejdělkovské vnitřní nevyváženosti ústící do cynismu. A po "artových" tendencích Tajností Alice Nellis tady naštěstí není ani stopy. Obecně Martina a Venuši šlechtí hlavně snaha ukázat divákům normální, průměrně situované lidi a nenutit je obdivně vzhlížet ke "sladkému životu" vyšší střední třídy. ("Jiný život" ovšem ztělesňuje svět umění, jehož upřímnější podobu nabízí Vendulin otec, horší pak pozérský a ziskuchtivý Aleš 2/). Všechny nástrahy a pokušení, které musejí hrdinové překonat, jsou tak osvěživě věrohodné a ladící s životním stylem "normálních" lidí. Není totiž důvod, aby ve finále hrdina stíhal nějaké letadlo směřující do ruských dálav, když se může stejně napínavě pokoušet stihnout baletní představení svých dcerek, že?     

Aleš (Jan Budař) dostane co proto

Snaha o rozvolněnou přirozenost (daná patrně i Chlumského původním dokumentaristickým zaměřením a přenesená šťastně i na hereckou sestavu) je na jedné straně velmi příjemná, na druhé se však dostává do konfliktu s požadavky komediálního žánru. Ty velí sevřít vyprávění do kleští zřetelnosti... Martin a Venuše tak honí ve finále příliš mnoho zajíců najednou a řešení některých podzápletek se ukazuje jako ornamentálně absurdní (linie s Martinovým šéfem zavřeným omylem do blázince, "podnikatelská" linie). A jiné jsou prostě jen matoucí. (Jen tak patrně mohl vzniknout dojem recenzenta z Lidových novin, který nepochopil, že Arnošt je Venduliným otcem a spekuloval o hrdinčině vztahu - s tchánem). Rozbíhavý scénář se tak stal - nikoli poprvé - příčinou relativního Chlumského nezdaru. Pokud jsem u režisérových předchozích filmů opakovaně psala o tom, že postavy hekticky popocházejí, aby touto vnější akcí zakryly nepřítomnost svého logického vnitřního směřování, musím konstatovat, že to platí i u Martina a Venuše. 

Nakonec tedy film vlastně naznačuje, že muži a ženy se dovedou domluvit, byť jsou první z Marsu a druhé z Venuše - ale že tvůrci filmu pro jejich vzájemné vztahy nenašli účelné filmařské trajektorie. 

1/ Mou recenzi na 7 dní hříchů najdete tady.

2/ Vedlejší postava bývalého spolužáka v podání Davida Krause pak v nesmyslné epizodce zesměšňuje afektované slepé uličky výtvarného pseudoartu.

Martin a Venuše

ČR 2013, 102 minut

Režie: Jiří Chlumský
Scénář: Andrea Jarošová, Kristina Dufková 

Kamera: Asen Šopov 

Hudba: Michal Hrůza
Hrají:  Marek Taclík (Martin), Kristýna Liška Boková (Vendula), Lubomír Paulovič (otec Arnošt), Zuzana Stivínová (Linda), Tomáš Hanák (šéf Ivan), Tomáš Matonoha (Horák), Jan Budař (Aleš), David Kraus (Daniel), Kitty Hart (Lenka), Ella Dvořáková (Johanka),Ester Geislerová (Ivana), Věra Křesadlová (Staňková)

Premiéra: 7. 3. 2013