Terapie láskou

Patrně nekompatibilní pár: Pat a Tiffany

Romantická komedie patří k filmovým žánrům plnícím především funkci šidítka oslazujícícho divákům jejich nepříliš utěšenou, chaotickou realitu. Milostné příběhy o dvou lidech, kteří byli stvořeni jeden pro druhého, energicky plnily tuto funkci už ve 30. letech – a snímek scenáristy a režiséra Davida O. Russella Terapie láskou, který právě přichází i do českých kin, není v tomto směru žádnou výjimkou. O to překvapivější je nadšené přijetí, s níž se film setkal u odborníků udělujících výroční ocenění. Cena BAFTA za scénář a Zlatý glóbus pro dvaadvacetiletou představitelku hlavní ženské role, Jennifer Lawrenceovou, vydláždily snímku cestu k osmi oscarovým nominacím (včetně těch nejcennějších – za nejlepší film, režii a scénář). Cennou sošku sice nakonec získala jen hlavní představitelka, Terapie láskou však přesto patří k nejoceňovanějším a titulům loňského roku – a také nejpřeceňovanějším. 

Tiffany je oscarovou rolí
Jennifer Lawrenceové

Adaptace románu Matthewa Quicka, který vyšel i u nás v nakladatelství Knižní klub, si sympatie získává zřejmě především tím, jak obratně lavíruje mezi požadavky žánru a touhou diváků vidět typový, tisíckrát obehraný milostný příběh zase jednou jinýma očima. Současné hollywoodské romantické komedie přitom mají tak zřetelnou podobu, že se zadřela pod kůži i těm největším naivkům: v nejrůznějším variacích nabízejí útěšnou story o muži a ženě, kteří si k sobě najdou cestu navzdory všem překážkám či odlišnostem, které jim staví do cesty okolí, osud či oni sami. Důležitými ingrediencemi každé dobré filmové romance pak zůstávají sympatičtí a dobří herci, zajímavé vedlejší postavy, vtipné dialogy a finále, ve kterém se běhá – což není vtip, ale standardní vypravěčské řešení, které má zdramatizovat v zásadě dost statický průběh většiny takových příběhů. 

Terapie láskou se z tohoto stereotypu vymaňuje jen částečně: také její hrdina Pat (Bradley Cooper) za hlavní hrdinkou (Lawrenceová) nakonec běží po ulici, aby s ní splynul ve finálním, stvrzujícím objetí. Předtím se však musí zúčastnit taneční soutěže, přestat milovat svou odcizenou manželku a pochopit svého nesnesitelného otce…

Hledání správné strategie 

Patovi rodiče chtějí pro syna
jen to nejlepší

David O. Russell se vymezoval vůči hollywoodským klišé už dřív. Ani vztahovou komedii Flirtování s katastrofou (1996), válečnou tragikomedii Tři králové (1999) či dvouoscarové sportovní drama Fighter (2010) ovšem nešlechtí originalita, ale spíš dobrá znalost žánrových pravidel a touha trochu je nabourat, aniž by došlo k ohrožení jejich útěšné, harmonizující podstaty. Hlavní hrdina Terapie láskou, učitel na prahu středních let Pat, se tak léčí s bipolární poruchou, která zavinila rozpad jeho manželství: z psychiatrické léčebny přichází po osmi měsících domů k rodičům s pozitivní motivací, nedokáže však přijmout vlastní životní situaci. Nejenže stále miluje svou odloučenou manželku - je navíc zarytě přesvědčený, že ona jeho také a že ji získá zase zpátky. Patovu ženu autoři filmu letmo představí až na konci filmu: v očích publika je totiž od první chvíle hrdinovou novou partnerkou nešťastná dívka ze sousedství Tiffany, která se těžce vyrovnává s manželovou tragickou smrtí. Nekompatibilita hrdinů filmu pak spočívá v tom, že Tiffany se do v psychicky labilního sousedovi prakticky okamžitě zamiluje, zatímco Pat se musí k pochopení své nové situace teprve dopracovat. 

Pat starší (Robert De Niro) 

Soutěž v tanci, na kterou se dvojice začne připravovat, ovšem radikálně přehazuje výhybku na kolej banality. Příběh dvojice, která se za potlesku sympatizujících diváků společně protancuje k lásce, doplňuje zápletka soustředěná kolem Patova otce: ten je v bravurním podání Roberta De Nira fanatickým fanouškem amerického fotbalu, přivydělává si ilegálními sázkami a sledování zápasu v televizi mění v jakýsi kouzelnický obřad, při kterém mu syn má přinést štěstí. Spíš než štěstí má ovšem na osudy a vztahy hrdinů vliv jejich ochota změnit se. Terapie láskou tak směřuje k oslavě nových, funkčních životních strategií, což není nezajímavé. 

Navzdory sympatickému rozhodnutí nevyprávět jen další hollywoodskou pohádku o šťastných náhodách a osudových zvratech se ovšem Russellův film nakonec změní v to, s čím chtěl polemizovat. Osudy hrdinů totiž nakonec závisejí na tom, co sami nemohou ovlivnit: na sázce, výsledku sportovního utkání, hlasování jakési soutěžní poroty... Terapie láskou tak najednou vypadá jako film, který vám chce ukrást to, o čem vás celou dobu vtipně a docela složitě přesvědčoval – možnost svobodné volby stát se sám sebou. 

Silver Linings Playbook 

USA 2012, 122 minut, titulky
Scénář a režie: David O. Russell (podle románu Matthewa Quicka)

Kamera: Masanobu Takayanagi

Hudba: Danny Elfman

Hrají: Bradley Cooper (Pat), Jennifer Lawrenceová (Tiffany), Robert De Niro (Pat senior), Jacki Weaverová (Dolores), Chris Tucker (Danny), Anupam Kher (doktor Patel), John Ortiz (Ronnie), Shea Whigham (Jake), Julia Stilesová (Veronica) Premiéra: 28. 2. 2013

Hodnocení pro čtenáře, kteří neradi čtou recenze: palec vodorovně

(Tento text jsem napsala pro Lidové noviny, kde také vyšel. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci děkuji.)