Prohledat tento blog

čtvrtek 15. srpna 2013

Jobs

Srovnávat Jobse se Social Network se přímo nabízí - v obou případech jde o životopisné snímky spojené s osobnostmi, které zásadně ovlivnily podobu dnešního  světa: zakladatel Apple Computers, Steve Jobs, sice zemřel před necelými dvěma lety, "nesmrtelnost" mu však zajistily takové produkty, jako jsou iPhone, iPad nebo iPod. (O osobním počítači Macintosh nemluvě.) Protagonista filmu Social Network, Mark Zuckerberg, "jen" vymyslel Facebook, což ovšem nemění nic na tom, že film Davida Finchera je nesrovnatelně lepší než snímek Joshuy Michaela Sterna. Zatímco Fincher vypráví  příběh o cestě k bohatství, moci a slávě jako strhující, nejednoznačný osobní příběh i provokativní sociální studii, Stern nám nabízí jen vyprávěnku o novodobém Ježíši Kristovi, který spolu se svými věrnými apoštoly nějakým nejasným způsobem spasil svět. Co vlastně Steve Jobs skutečně udělal či neudělal, jak se to lišilo od toho, co dělali ostatní v jeho oboru, a jaký to všechno má dopad, ale z filmu jasné není.

Jobs - od dob svých univerzitních studií po okamžik, kdy v roce 2001 představuje svým zaměstnancům iPod - je ve filmu rádobysympatickým chlapíkem, kterému máme odpustit jeho občasné, lidsky odporné chování k přítelkyni či letitým spolupracovníkům, protože je to génius. Tenhle neprůstřelný koncept hrdinu (v podání herecky mimořádně průměrného Ashtona Kutchera) mění ve výlučnou postavu zaštítěnou před vší případnou kritikou: krmí diváka po celé dvě nekonečné hodiny svého filmového příběhu vizionářskými proslovy, podbarvenými kýčovitě heroickou hudbou Johna Debneyho. Mnohé promluvy hlavní postavy v tomto kontextu působí jako mimoděčná parodie. 

Záběr na obrazovku počítače či na klávesnici má totiž mít podobnou emocionální sílu jako vztyčení vlajky nad dobytým městem. Přiznám se však, že jako v computerovému negramotovi ve mně vývoj Jobsova Maca nevzbuzuje žádné emoce a při sledování filmu jsem si připadala jako na špatném osvětovém filmu nějaké sekty, jejíž učení neznám - a režisér se nijak nepřičinil o to, aby mne pro celou věc jakkoli nadchl. Navíc je film natočený banálně a nenápaditě, což neladí s životní cestou hlavního hrdiny, spojenou s inovacemi i překvapivými marketingovými tahy. Hrdina takto vyprávěného filmu by mohl klidně pěstovat ředkvičky. I proto počítače v Jobsovi působí jako tajemné posvátné předměty a jejich tvůrci jako čarodějníci věnující se jakýmsi tajným učením - takže film mimoděk posiluje tradiční představu moderních technologií jako "magie". Spíš než vrchní kouzelník Jobs mne však bavily jiné postavy (často ztvárněné docela zakímavými herci), kterým autoři filmu čas od času dovolili, aby byly lidské. Sledovat, jak se všichni ti individualističtí šílenci, rebelové a podivíni s rozježenými vlasy radostně zapojují do systému firemní kultury, bylo pro mne proto značně bolestivé. Joshua Michael Stern ovšem s nelítostnou inscenační primitivností nabízí další a další scény, v nichž Jobs řeční ke svým zaměstnancům, kteří propukají ve frenetický jásot a potlesk. Duch kolektivního nadšení možná skutečně ze společnosti Apple udělal to, čím je spolehlivě ještě dnes - ve filmu na mne však působil až jakýmsi odpudivě nacistickým dojmem. 

Vztahy mezi Jobsem a jeho muži pak mají až jakýsi citově vypjatý, homoerotický charakter. (Vím, že se ženy ve společnosti Apple zřejmě moc nevyskytovaly, což ovšem nic nemění na tom, že bez nich působí vyprávění trochu divně.) Pokud jde o Jobsův soukromý život, je ve filmu téměř eliminován, ale vypadá to, že scenárista s režisérem tím soustředěním na mužský svět vůbec nic nemysleli... a vlastně mám pocit, že spoustou věcí nic nemysleli. Nedostali se tak dál než za povrchní, lopotný popis vybraných, vnitřně nespojitých dějů a událostí, které by mohly být ohromně zajímavé, kdyby se jich ujali lepší, chytřejší a méně "nábožensky" založení vypravěči.   

Jobs je tak vysloveně promarněnou příležitostí: a je o to horší, že k němu spousta lidí bude přistupovat s nadměrným očekáváním. 

Jobs
USA 2013, 122 minut, titulky
Režie: Joshua Michael Stern 
Scénář: Matt Whiteley
Kamera: Russell Carpenter
Hudba: John Debney
Hrají: Ashton Kutcher (Jobs), Dermot Mulroney (Mike Markkula), Ahna O Reilly, Josh Gad (Wozniak), Kevin Dunn (Amelio), James Woods (Dudman), Matthew Modine (Sculley), Lukas Haas (Kottke), Lesley Ann Warrenová (Clara) 
Premiéra: 15. srpna 2013 

P. S. Včera, tedy dva dny před čtvrteční premiérou, byla novinářská projekce na poslední chvíli zrušena kvůli tomu, že českému distributorovi nepřišel "klíč" umožňující stažení filmu. (Kde jsou ty staré, zlaté časy celuloidu, kdy se něco takového nemohlo stát.) Dnes, ve středu, nám byl film promítnut odpoledne, což spolehlivě zlikvidovalo možnost, aby tištěné deníky mohly uveřejnit recenze v den premiéry. Před projekcí jsme museli slíbit, že texty na internetu neuveřejníme dřív než v den premiéry. Jestli návštěvnosti filmu nějak pomůže, že se okamžitě neobjeví negartivní recenze, to ví jenom milý computerový Pámbu. 

5 komentářů:

  1. Aleno, nenabízí se tu srovnání s Piráty ze Silicon Valley? Tam, podle mého názoru, Jobse hraje velmi dobře Noah Wyle. Na druhé straně Bill Gates je tam trošku karikatura...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano, určitě, díky za připomínku. I film Jobs mimochodem zobrazuje Gatese dost nespravedlivě a zjednodušeně - jen v kratičké scéně, kde na něj Steve křičí do telefonu, že mu opráskl jeho produkt a že ho u soudu zničí. Hlasuji za natočení spravedlivého filmu o Billu Gatesovi. :-)

      Smazat
  2. Takový film by byl kontroverzní snad ve všech ohledech:-) Nicméně, mě zajímal vás názor na Piráty ze Silicon Valley (a na Jobse v nich).

    OdpovědětSmazat
  3. Technická poznámka: Klíč k promítání neumožňuje "stáhnutí" filmu. Film je stažen na disku v promítačce dávno před promítáním, ale je to jenom hromada nesmyslných dat. Teprve "klíč" (což je maličký krátký soubor) ji rozkóduje a udělá z ní promítatelný film (jen na omezenou dobu, od určité konkrétní doby).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky za zpřesnění, já mám v takových věcech naprostý hokej.

      Smazat