Padesát odstínů šedi: Malé rebelky a jejich Šeď

Do našich kin před časem vpadl dychtivě očekávaný valentýnský hit – adaptace románového bestselleru jednapadesátileté britské spisovatelky E L Jamesové. Úspěch filmu režisérky Sam Taylor-Johnsonové se odvozuje od statusu předlohy. Jamesová v letech 2011-12 spáchala románovou trilogii, jíž se celosvětově prodalo kolem 100 milionů výtisků. Adaptace pořízená za komorních 40 milionů dolarů dosud na tržbách celosvětově získala úchvatných 265 milionů. V Česku Padesát odstínů šedi zlomilo rekord, který si celé čtyři roky držela teenagerovská fantasy Harry Potter: Relikvie smrti - 1.část (2010). Na tu se o premiérovém víkendu prodalo 248 tisíc vstupenek, ale Šeď mladistvého čaroděje překonala o 6 tisíc diváků – nebo spíš divaček.

V případě filmu, líčícího milostný vztahu mezi sadistickým milionářem a submisivní univerzitní absolventkou, jde o divačky mladistvé. Právě na ně je chladnokrevně zacílený snímek s pověstí erotického trháku, který je přístupný už od patnácti let. I osazenstvo multiplexového sálu, které autorka těchto řádků navštívila, tvořily téměř výhradně dívky. Věděly, do čeho jdou. Už účesem se připodobňovaly hrdince filmu. Do kina vyrazily odhodlaně - ve skupinách, vybaveny obřími porcemi popcornu, poblikávajícími iPhony a rozhodnutím hihňat se po celou dobu projekce.

Nálada v kině tak připomínala atmosféru před tou hodinou přírodopisu, v níž se má probírat rozmnožovací soustava člověka. V knížce E L Jamesové si čtenář(ka) vrchovatě užije klinických popisů orgánů v součinné akci i toho, co úžasného hrdinka v každém okamžiku cítí. Film ovšem není pornografií – je průměrnou erotickou romancí, jež nenabízí žádný pohled na příslušné orgány. Nahá těla hrdinů jsou důsledně snímána zezadu či mírně ze strany, rám plátna citlivě končí tam, kde by začínalo ochlupení, kdyby neprošlo rukama přísných kosmetiček. Technicky film zahrnuje záběry na hrdinčiny ztopořené bradavky a vlhce vykulené oči. V kombinaci s diváckou fantazií a záběrem na důtky na zdi ovšem vzniká marketingový zázrak.

Nymfomanka pro patnáctileté 

Nepoměr mezi tím, co diváci Šedi očekávají a co dostávají, zůstává jedinou vzrušující záhadou filmu. Ten není vysloveně špatný, ani ovšem není ani dobrý, protože scenáristka Kelly Marcelová musela zachovat věrnost nevalné literární předloze. Napětí vzbuzuje jen zvědavost, zda a kdy dívka Anastasie podepíše smlouvu pana Greye, popisující do detailů povinnosti submisivní ženy. Scéna, v níž se rebelující hrdinka rozhodne milence hravě potrápit „právnickým“ rozborem textu, je nejzábavnějším momentem celého vyprávění. Důsledné realizace se nedočkáte. A pokud je vám mentálně víc než dvanáct, zůstane pro vás patrně jediným ukojením v rámci nekonečně dvouhodinového dílka chvíle, kdy hrdinka dostane konečně řádně na holou. 

Dietní verze sadomasochistického vztahu jednadvacetileté panny a sedmadvacetiletého milionáře s charitativními sklony a slušně vybavenou domácí mučírnou nesnese žádné historické srovnání: filmy Poslední tango v Paříži (1972) či 9 ½ týdne (1986) působí dodnes živě, také proto, že si pohrávaly i se sociálními schematy. Těch se ovšem Padesát odstínů šedi dotýká na úrovni pohádky o Popelce upravené pro retardy. Pokud jde o zakázané zážitky dobře vychované masochistky, plahočí se film v nedohlednu i za temně znepokojivou Kráskou dne (1972) Luise Buňuela. 

Není ostatně třeba nořit se do hlubin historie: ať už máte proti Trierově Nymfomance cokoli, jako poctivé dráždidlo funguje znamenitě. (Zdá se ostatně, že zajímavá Dakota Johnsonová hraje svou Anastasii s živou vzpomínkou na Trierovu bravurní hlavní představitelku, Charlotte Gainsbourgovou.) Šeď využívá i všech dostupných schémat a prvků konzervativního milostného dramatu, které ustavily hollywoodské milostné romance. Malé rebelky ztotožňující se s Anastasií tak vlastně dostávají pravý opak svobody, po níž přirozeně touží.

P. S. A pokud jde o představitele pana Greye, Jamieho Dornana, je to herecké poleno.

Fifty Shades of Grey
USA 2015, 124 minut
Režie: Sam Taylor-Johnsonová
Scénář: Kelly Marcelová

Kamera: Seamus McGarvey

Hudba:Danny Elfman

Hrají: Dakota Johnsonová (Anastasia), Jamie Dornan (pan Gray), Eloise Mumfordová (Kate), Jennifer Ehleová (Carla), Marcia Gay Hardenová (paní Greyová), Max Martini (Taylor)

Premiéra: 12. 2.

(Tenhle text jsem napsala pro Lidové noviny. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci děkuji.)