Bezstarostní jezdci, zuřící býci

De Niro/Scorsese: silná dvojka 70. a 80. let

"Důležitých" knih o filmu, které by si zasloužily být přeloženy do češtiny, je stále ještě nezvladatelné množství. Letos v červenci jejich počet o jednu položku umenšilo nakladatelství Mladá fronta, které vydalo Bezstarostné jezdce, zuřící býky Petera Biskinda. Knížku s kultovním statutem napsal v roce 1998 novinář a publicista Peter Biskind, spojený především s redakcí amerického filmového měsíčníku Premiere (ale i s psaním do The New York Times, Rolling Stone a The Washington Post nebo s redakcemi časopisů Vanity Fair a American Film). Biskind jako publicista i autor několika dalších knih se zabývá především generací Nového Hollywoodu (jíž jsou věnováni Bezstarostní jezdci, zuřící býci) a americkým nezávislým filmem 90. let, což obojí souvisí - v obou případech jde o historická období, kdy se zřetelně vyprofilovala generace filmařských osobností atakujících - dočasně - novými vypravěčskými i produkčními schématy "hollywoodskou továrnu na sny".

George Lucas během natáčení
American Graffitti

Navzdory podtitulu (Jak generace sexu, drog a rokenrolu zachránila Hollywood) jde spíš o lehce depresivní příběh o nemožnosti nápadu dlouhodoběji aplikovat na Hollywood a jeho mainstreamové publikum tezi o produkční a uměleckou svobodě. V souladu s tím pak Biskind klade důraz na 70. léta - i když kniha začíná realizací gangsterky Arthura Penna Bonnie a Clyde (1967) a končí smrtí Hala Ashbyho (prosinec 1988). Z tohoto pohledu samozřejmě autor George Lucase a Stevena Spielberga líčí jako  naduté, velikášské kluky, kteří se v 80. letech významně podíleli na zpětné komercializaci Hollywoodu. Biskind neskrývá zájem o některé tvůrce, scenáristy či producenty, jejichž důležitost význam umenšil čas (je patrná jeho fascinace osobností herce a režiséra Warrena Beattyho, o němž před dvěma lety vydal monografii). Z textu však přirozeně vystupují i osobnosti, jejichž význam je dlouhodobější - třeba  generační mentora tvůrců Nového Hollywoodu, Francis Ford Coppola.

Coppola během natáčení Apokalypsy
tak úplně neztrácel smysl pro humor

Pokud jste tedy minulý týden v rámci cyklu Velikáni filmu sledovali Coppolova Draculu a Apokalypsu (historicky poprvé vysílanou na ČT, a hned v ohavně zmršené dabované verzi), můžete si zvláště o druhém filmu počíst v Biskindově knize (orientovat se ovšem můžete jen podle jmenného rejstříku, neboť rejstřík názvů filmů bohužel chybí). Zůstává ovšem otázkou, zda vůbec chcete vědět takové věci, jako je popis Coppolova epileptického záchvatu v posledním týdnu natáčení na Filipínách, kdy se režisér domníval vidět bílé světlo na konci tunelu a jako poslední přání před smrtí stanovil, že film dokončí jeho přítel George Lucas. (Dva dny poté si už sice nechal přivést kopii svého oblíbeného filmu - Lubitschova Být či nebýt,  - ale podle Biskinda také řešit svou partnerskou krizi tak, že "ležel Eleanor u nohou, hladil jí kotníky a sténal: Já už to nikdy neudělám.")

Capshawová, Spielberg, Lucas a
Ford: natáčení druhého Indiana Jonese

Biskindova kniha je zkrátka populárním čtivem: je nabitá stovkami veselých i smutných zákulisních historek, které prý zásadně ovlivnily podobu řady významných filmů, nešetří jardnými výrazy, vlichocuje se nám zjednodušujícími bonmoty a dokonce neustále oživuje "nudné" vyprávění dialogy mezi aktéry (přičemž není vůbec jasné, jaké a jak hodnověrné jsou autorovy zdroje). To všechno mění významnou historickou epizodu nástupu a největší slávy Nového Hollywoodu v povrchní, byť čtenářsky zábavný "příběh". Biskind ovšem není idiot: v tématu je náležitě vzdělaný (navíc jde i o příběh jeho vlastní generace) - o čemž svědčí už inteligentní a zcela nežertovná předmluva ke knize. Spíš než do kritiky žoviálního, těkavého psaní, ve jménu maximální zábavnosti a živosti unikajícího souvislostem i hodnocení, bychom se tedy měli pohroužit do obdivu k vytříbeně populárnímu stylu. Právě díky němu přece Biskindova kniha zaujala miliony čtenářů - a stojí za to číst ji i dnes.

Na tomto místě je třeba pochvalně zmínit osobnosti překladatelů - Ivy Hejlíčkové a Michaela Málka. Při čtení je jasné, že převod Biskindovy knihy do češtiny muselo být peklo nejen s ohledem na množství informací (tituly filmů, reálie....), ale právě s ohledem na autorovo záměrně bodré vyjadřování, ke všemu ještě zálibně plné vulgarismů. S tím vším se překladatelé vyrovnali se ctí a text plyne česky velmi hladce. Iva Hejlíčková je totiž sice osoba bytostně přesná, mít Michaela Málka za zády však znamená svádět půtku o každé podezřelé slovo - což vědí všichni, kdo s ním měli kdy něco do činění jako s odborným redaktorem. Kniha je tedy po odborné stránce zřejmě až neprůstřelně dobře zredigovaná - což vynikne zvláště v souvislosti s odbytou redakcí většiny podobných publikací, které v Čechách vycházejí.

Bezstarostní jezdci, zuřící býci: Jak generace sexu, drog a rokenrolu zachránila Hollywood / Easy Riders, Raging Bulls: How the Sex-Drugs-and Rock 'N Roll Generation Saved Hollywood
Mladá fronta 2012, 448 stran
Autor: Peter Biskind
Přeložili Iva Hejlíčková a Michael Málek