Prohledat tento blog

čtvrtek 15. dubna 2010

Cesta: když se ve filmu začne pokašlávat

Znáte to: hrdina začne nejdřív pokašlávat tak nenápadně, že tomu ani nepřikládáte důležitost. Postupně vás to vzrůstající pokašlávání začne jako diváka trochu obtěžovat a pochopíte, že to není jenom tak. První decentní kapka krve na úbělovém kapesníčku na sebe nenechá dlouho čekat - a pak už to jde rychle...

V Cestě Johna Hillcoata se  pokašlávání hlavního hrdiny (až nepříjemně  realistický Viggo Mortensen) prožírá do vyprávění stejně nevyhnutelně jako do divákova srdce pocit naprosté bezvýchodnosti : sledujete vyhasínání lidského světa i jednoho kdysi životaschopného chlapíka, který byl (alespoň podle cukrkandlových flashbacků) kdysi šťastným manželem ženy s andělskou tváří Charlize Theronové, milovníkem vážné hudby a majitelem rozkvetlých rododendronů, koně a psa.

Australan John Hillcoat po westernu Proposition roztáčí další vizuálně efektní podívanou, v souladu s literární předlohou Cormaca McCarthyho komorní, minimalistickou postkatastrofickou sci-fi, jejíž dva bezejmenní hrdinové - muž a jeho syn - vláčejí kárku se svým majetkem zničeným, vychládajícím světem nedaleké budoucnosti. Jejich cílem je pomyslný jih, kde má být tepleji, současně však směřují k oceánu, což je tak banálně metaforické, že když se přes sérii zničujících střetnutí a mizerných zkušeností konečně doplahočí na pobřeží, čekáte tak strašnou tlačenici. Hillcoat ale postavy z desítek a stovek jiných filmů, které kdy se svými existenciálními problémy skončily na nehostinné pláži, nakonec zažene mávnutím ruky za podmračený obzor - a nabídne vám  naději jako úbělový kapesníček, do kterého můžete úlevně vyplivnout krvavý chrchel všech svých předchozích diváckých pochybností.

Cesta se tedy (ať už v návaznosti na literární předlohu či nikoli) ubírá navzdory svému důrazu na hyperrealistickou ušmudlanost a ošklivost značně  tradičními vypravěčskými stezkami. Naštěstí v ní ale nikdo nevláčí v batohu žádnou spasitelskou literaturu (jako onehdy otravný hrdina Knihy přežití). Hrdinové si ovšem nesou v srdci pomyslný oheň naděje a chlapec (famózní Kodi Smit-McPhee) postupně stále pečlivěji dbá na to, aby jeho pokašlávající otec v souboji o přežití úplně nepropadl vzrůstající paranoii - pocitu, že dvojici všichni, které na své osamělé cestě potkávají, sledují a chtějí zničit - víceméně jim sníst jejich jídlo nebo je samotné.

Což je víceméně pravda - série setkání s nejrůznějšími skupinkami, osamělci a podivíny bojujícími o život má ovšem vzestupnou morální tendenci a Hillcoatovi a jeho týmu je ke cti, že si i tohohle dalšího významného "pokašlávání"  vlastně všimnete až ve chvíli, kdy se příběh začne ve finále zacyklovat do pečlivě propracovaného myšlenkového a emocionálního plánu.    

Zatímco hrdinovi - na rozdíl od Dámy v kaméliemi nebo Satin v Moulin Rouge - není dán žádný úbělový kapesníček a plive krev na neplodnou zemi, divák Cesty má tedy od režiséra k dispozici po všech stránkách velmi komfortní proprietu. Její úlevná promyšlenost směřující ke katarzi nakonec dá zapomenout na to, že jste se z povznesení a dojatému potěšení museli probojovat "nekonečnými" minutami strašlivě depresivních obrázků a situací, ve kterým se děsivě ubližuje malému chlapci a snad ještě víc jeho tatínkovi. I k tomu se po všech stránkách chytrá Cesta vyjadřuje: hrdina poznamená, že pokud máš ještě zlé sny, je všechno v pořádku. S kopce to s tebou začne jít až ve chvíli, kdy se ti začnou zdát pěkné věci.

The Road
USA 2009, 111 min., titulky
Režie: John Hillcoat
Scénář: Joe Penhall (podle knihy Cormaca McCarthyho)
Hudba: Nick Cave, Warren Ellis
Kamera: Javier Aguirresarobe
Hrají: Viggo Mortensen (muž), Kodi Smit-McPhee (chlapec), Charlize Theronová (žena), Robert Duvall (stařec), Guy Pearce (veterán), Molly Parkerová, Michael K. Williams, Garret Dillahunt
Premiéra v ČR: 29. 4. 2010

2 komentáře:

  1. Tak jste to osvětlila Alenko, co tam hraje Charlize Theron. Tak přeci jeho bývalou ženu, ovšem v knize jsou vzpomínky(jestli mne paměť neklame) na ženu opravdu minimalistické. A ženy na cestě nejsou ani k poznání, že jsou to ženy.Kromě té skupiny na konci. Doufám, že je to lepší než Coenů Tahle země není pro starý - natočit film i s doslovem bylo moc "doslovné"
    Eva Součková

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Evo Součková, já jsem podle knihy taky soudila, že to bude jen taková theronovská čurda. Oni ale tu postavu trochu přece jen zdůraznili - nicméně způsob, jakým to udělali, je mi dost proti mysli. Uvidíte v kině...
    A doslovný doslov tam naštěstí naopak není..

    OdpovědětVymazat