Prohledat tento blog

středa 29. února 2012

Železná lady

Filmy, jejichž hlavní představitelé dostávají Oscara, bývají někdy jen služebným nosičem hereckého výkonu - a právě tak je tomu v případě Železné lady Phillydy Lloydové. Situace je však poněkud složitější. Lloydová je poměrně prestižní britskou divadelní režisérkou, u když se komerčně prosadila před čtyřmi lety divácky úspěšnou filmovou verzí muzikálu Mamma Mia! (2008). A předtím natočila i ceněnou televizní adaptaci opery o královně Alžbětě Gloriana (2000). Pokud tedy mluvíme o služebnosti, jde v případě filmu britské političce Margaret Thatcherové velmi pravděpodobně o vědomé rozhodnutí, nikoli o nějakou neschopnost prosadit své režijní pojetí.

Služebnost se ovšem Železné lady vyčítá především v tom smyslu, že se pokouší zavděčit všem a že proto k veřejné existenci titulní aktérky nezaujímá nějaký hodnotící postoj (ať už oslavný, nebo kritický). To ovšem není tak docela pravda - k hodnocení Thatcherové film základní vodítka nabízí, ale pokouší se udržet v rovnováze kritiku i adoraci. To, jak divák hlavní hrdinku vnímá, může tak být do značné míry ovlivněno jeho vlastními politickými názory. Na tomto nikoli hloupém nápadu má Lloydová zřejmě důležitý podíl - už proto, že převážně televizní scenáristka Abi Morganová nedávno prokázala v psychologickém dramatu Stud, že její text se dá režijně převyprávět i vysloveně tezovitým způsobem.

Pokud je tedy Železná lady nějakým systémem vějiček, kterých se divák ochotně chápe v souladu s tím, co chce vidět, bude správné, abych mluvila sama za sebe - tedy za někoho, jehož názory jsou pravicové a Thatcherovou nepovažuje za žádnou kontroverzní postavu, ale naopak za obdivuhodnou politickou osobnost. Pro mne je tedy tenhle film populárním životopisem, který se soustřeďuje - jako ostatně drtivá většina životopisných snímků - především na lidské osudy hlavní protagonistky. Prostinké filmařské čtení barončina živitaběhu nabízí nicméně většinovému divákovi Thatcherovou jako ambiciozní ženu, která se z dcery hokynáře vypracovala v rámci konzervativní strany z lokální političky na post předsedkyně a stala se první ženou v britském premiérském křesle.

Během této doby razantně vyvedla Británii z ekonomické krize, čelila opozici i odborovým stávkám, vedla úspěšně válku o Falklandy a opustila premiérské křeslo po rekordních jedenácti letech. Železná lady hledá paralely k současnosti i v tom, že už Thatcherová se potýkala s terorismem (a stavěla se k němu velmi nekompromisně). Manžel Denis byl Thatcherové celoživotní oporou a porodila mu dvojčata, všechnu energii však vložila do své politické kariéry. V současnosti je Thatcherová (které bylo v říjnu šestaosmdesát) líčena jako osamělá, nemocí těžce dezorientovaná žena, která skutečně ožívá jen díky vzpomínkám na minulost a stařeckým halucinacím, které ji oddělují od okolní reality. "Objektivizující" prvek tedy prakticky není brán v úvahu - stejně jako v retrospektivách zabývajících se Margaretinou minulostí, i ve scénách z přítomnosti je protagonistka středobodem dění a s jejím pohledem jsme nuceni se ztotožňovat. Všichni kolem jsou důsledně prezentováni jako doprovodný chór nebo anonymní dav. Jedinou výjimkou je manžel Denis (Jim Broadbent), kdysi bezpečná opora v pozadí, nyní jen nejvěrnější halucinace, která oživuje hrdinčinu vzdornou, neutěšenou samotu sarkastickými komentáři.

Film se tedy vlastně nezabývá konkrétní politickou činností Thatcherové, pokouší se spíš zprostředkovat pocity provázející práci politika a vzestupy a propady jeho kariéry. Klíčová je ovšem skutečnost, že nejde o muže: režisérka se scenáristkou se však nesnižují k tomu, aby kritizovaly Thatcherovou jako ženu, která dala přednost své profesi před soukromím (i když naznačují, že taková koncentrace na kariéru je obecně problematická). Železná lady je nicméně svébytným druhem "ženského" filmu, což ji překvapivě sbližuje s režisérčiným předchozím snímkem a samozřejmě může vzbudit instinktivní pohrdání u intelektuálského publika (které navíc už tradičně Thatcherovou považuje za "kontroverzní"). Nejde přitom vůbec o romantizované scény z hrdinčina mládí (které bych klidně oželela, už proto, že v nich Thatcherovou hraje Alexandra Roachová), ale spíš o vnímání profesionálního života viděného z perspektivy staré, nemocné dámy jako permanentní "souboj" s muži. (Protože skutečná baronka Thatcherová ještě žije, nahrazuje skon hrdinky, který by logicky měl tento příběh uzavřít, metaforické mytí čajového šálku - činnost, o které se filmová Margaret kdysi zmínila manželovi v souvislosti s představou svého odchodu ze světa).

I když ve filmu nechybějí okamžiky triumfu, o žádný tradiční "vítězný" životopis tedy v rámci takové koncepce ani jít nemůže. Je možná docela zajímavé, že filmy o mužích-politicích typu Královy řeči bývají spíš vyprávěním o vítězstvích a triumfech, zatímco nedávné filmy o ženách-političkách se opírají o docela jiné obrazy a emoce, spojené spíš se "soukromým vesmírem" staroby či ponížení (napadá mne v té souvislosti hlavně jiný a lepší film než
Železný lady - Frearsova Královna. Nebo Marie Antoinetta Sofie Coppolové). Možná je tu prostor k nějakému zamyšlení na téma "genderových" podtextů populárních filmových životopisů...

VB 2011, 105 minut, titulky
Režie: Phillyda Lloydová
Scénář: Abi Morganová
Kamera: Elliot Davis
Hudba: Thomas Newman
Hrají: Meryl Streepová (Margaret Thatcherová), Jim Broadbent (Denis), Alexandra Roachová (mladá Margaret), Harry Lloyd (mladý Denis), Anthony Head (Howe), Richard E. Grant (Heseltine), Iain Glen (Roberts), Olivia Colmanová (Carol), Susan Brownová (June)
Premiéra: 1. 3. 2012

1 komentář:

  1. Ten film stojí především na skvělém výkonu Meryl Streep, která se z plátna nehne. Jen působí trošku komicky, když mezi herci mluvícími libozvučnou britskou angličtinou zní její nevyzmizíkovaný americký akcent. I když určitě na své výslovnosti, zdařile imitující postavu M.T., dlouho poctivě pracovala. Jinak slabá místa filmu jsou ošetřena jedním známým trikem, který některé režizérky s úspěchem používají. To jest: ty jsi chlap, ty tomu nemůžeš rozumět, tvá kritika je lichá.

    Danny Greenwood

    OdpovědětVymazat