Grace, kněžna monacká - mezi fikcí a realitou

„Životní příběhy“ hollywoodských osobností jsou pro filmaře výživným zdrojem inspirace. Americká továrna na sny je na recyklaci příběhů založena – a navíc to vypadá, že každý, kdo v ní chce dosáhnout nesmrtelnosti, musí svůj život žít jako chytlavou story. Grace Kellyová (1929 - 1982) tento koncept naplnila s důsledností hodnou melodramatu z doby klasického studiového systému, k jehož slávě jako herečka sama vydatně přispěla. Během pouhých pěti let působení na stříbrném plátně vypracovala v jednu z nejoslnivějších hollywoodských hvězd. Inteligentní, cílevědomá a talentovaná kráska získala Oscara za psychologické drama Děvče z venkova (1954) a spolupracovala s nejlepšími herci a režiséry 50. let. V šestadvaceti se však vzdala herectví, provdala za monackého knížete Reinera III. a v září 1982 zemřela po těžké autonehodě ve věku pouhých dvaapadesáti let.

Film Grace, kněžna monacká, který právě přichází do českých kin, zaznamenává jen výseč ze „životního příběhu“ Kellyové. Odehrává se na počátku 60. let, kdy se Grace snažila vrátit k filmu. Současně se prý podílela na vyřešení diplomatického sporu své druhé vlasti se sousední Francií. Scenárista Arash Amel, který má zatím na svém kontě jen kosmopolitní thriller Agent na útěku (2012), si s obtížným zadáním poradil zdatně. Gracein předčasný konec připomíná v úvodu, čitelném jen divákům, kteří o něm něco vědí. Zbavuje tak protagonistku romantického kouzla obestírajícího všechny popkulturní ikony, které ze světa odešly předčasně a tragicky.

Grace z filmu francouzského režiséra Oliviera Dahana pak může být především moderní mladou ženou, která se pár let po pohádkové svatbě se svým princem probouzí do reality. Zatímco přepracovaný choť na ni nemá čas, musí trčet „v domácnosti“ se dvěma dětmi. I v soukromí se cítí být svazovaná přísnou etiketou. Není divu, že začne pošilhávat po „návratu do práce“, který jí nabízí její nejmilovanější režisér – Alfred Hitchcock.

Realita vs. pohádka 

Grace ovšem nemůže jen tak oznámit vznešenému manželovi, že se vrací k filmu. V ultrakonzervativním prostředí evropského dvora se postavení panovnické manželky s hereckým povoláním neslučuje. Psychologické dramatu Marnie, které Hitchcock pro „svou“ herečku připravil, je navíc příběhem sexuálně frustrované zlodějky! Zatímco skutečný Rainier se hned po stavbě postaral o zákaz manželčiných filmů v monackých kinech, jeho filmová verze svou Grace stále ještě miluje a respektuje natolik, že jí filmování povolí. Situaci však zkomplikuje konflikt knížete s prezidentem de Gaullem, který maličké, ekonomicky i vojensky nesamostatné Monako bezprostředně ohrožuje. V knížecím paláci navíc zřejmě působí špeh, který vynáší informace protivníkům. Grace se rozhoduje bolestně, ale rychle a nezvratně: vzdá se filmu, podpoří manžela i novou vlast – a zaplétá se do komplikované intriky, jejímž cílem je zbavit Rainiera trůnu...

Monako, hájící neposkvrněnou pověst své „královny lidských srdcí“, proti lživému zobrazení událostí v Dahanově filmu vzneslo ostrý protest. Tvůrci ovšem svůj snímek duchapřítomně opatřili citátem, ve kterém samotná Kellyová svůj život označuje za pohádku. Uvolnili si tak ruce z rozvíjení své fikce, zacházející s fakty jen volně. Samotný film však pohádkou není - spíš obratně balancuje na křehké hranici mezi smyšleným příběhem, pravděpodobností a „pravdou“. Má tak sice daleko k banální televizní romanci Grace Kelly, v níž v roce 1983 titulní protagonistku ztělesnila Cheryl Laddová - stejně daleko má ovšem i k realitě, ve které hereččino manželství s náročným a sebestředným Rainierem nebylo příliš šťastné a poznamenala je oboustranná nevěra (Grace se přitom přidala do seznamu svých milenců i Franka Sinatru). 

Grace, kněžna monacká tak nebojuje za realitu (kterou stejně nikdo nezná): je „jen“ neokázale kultivovaným, inteligentním dílem, které naštěstí nepřipomíná „životopisné“ filmy z poslední doby - překombinovanou tragikomedii Hitchcock či vnitřně nevyvážený Můj týden s Marilyn. Události staré dvaapadesát let pojímá jako klasický, posmutnělý příběh o slepení rozpadajícího se manželství, šmrncnutý nenápadně hned několika Hitchcockovými filmy. S Marnií (do které legendární mistr napětí nakonec obsadil Tippi Hedrenovou) se Kněžnu monackou propojit nepovedlo. Ve filmu však silně zazní motivy z Mrtvé a živé a ozvuky romance Chyťte zloděje! (ve které si Kellyová zahrála hlavní roli).

Hlavní podíl na příjemnosti snímku má pak Olivier Dahan, který před sedmi lety přivedl k oscarovému výkonu Marion Cotillardovou v životopisném snímku Edith Piaf. I ve svém novém díle se opírá o herecké představitele – a právě díky výborným, civilně sympatickým výkonům Nicole Kidmanové a Tima Rotha stojí Grace, kněžna monacká za vidění.

P.S. Portrét "skutečné" Grace Kellyové najdete tady na blogu také.

Grace of Monaco
Francie / USA / Belgie / Itálie 2014, 103 minut, titulky
Režie: Olivier Dahan

Scénář: Arash Amel

Kamera: Eric Gaitier

Hudba: Guillaume Roussel
Hrají: Nicole Kidmanová (Grace), Tim Roth (Rainier III.), Milo Ventimiglia (Rupert Allan), Parker Poseyová (Madge), Paz Vegaová (Callasová), Frank Langella (otec Tucker), Derek Jacobi (hrabě Fernando), Geraldine Somervilleová (Antoinette),  Roger Ashton-Grifftihs(Hitchcock)
Premiéra 12.6.