Havran a mýval

Představa, že spisovatelé strašidelných děl se umějí nejlépe vyrovnat s hrůzou, je asi stejně pošetilá jako názor, že komici jsou veselí  lidé. Navzdory tomu není ani v literatuře, ani ve filmu neobvyklé, když se spisovatel detektivek pokouší stát vrahem (Agatha, 1979) či vyšetřuje zločiny (dvě doyleovské detektivky Marka Frosta) a když má úspěšný autor divadelních her založených na převlecích má problémy (Zamilovaný Shakespeare/1998, Anonym / 2011). Na základě tohoto nesmyslného předpokladu vznikl film Havran, ve kterém se spisovatel příběhů hrůzy a kriminálních story Edgar Alan Poe pouští do vyšetřování zločinů. Zcela ve stylu podobných příběhů se stává obětí smíšení reality a vlastní fikce: neznámý vrah totiž začne zabíjet lidi ve stylu jeho povídek a vyzve spisovatele, aby po něm pátral a zkusil ho dopadnout. Aby zvýšil Poeovo odhodlání pustit se do akce, unese jeho lásku Emily a umístí ji - jak jinak - do situace připomínající Předčasný pohřeb.

Film režiséra Jamese McTeigueho není určen lidem, kteří znají Poeova díla. Je určen divákům, kteří někdy o nějakém Poeovi slyšeli a matně si vybavují, že napsal báseň Havran (ano, "víc krát ne") či povídky Vraždy v ulici Morgue (ano, opičák a děvče v komíně) nebo Jáma a kyvadlo (ano, TO kyvadlo). Jsou to ovšem lidé, kteří znají "viktoriánské" populární filmy typu Z pekla nebo Sherlock Holmes a krvavé detektivní šarády ve stylu Fincherova Sedm. Havran je ovšem ubohou detektivkou, strašeidelný není ani za mák a pokud jde o Johna Cusacka v hlavní roli, je nešťastnou, snaživou obětí špatného castingu. Pokud si režisér James McTeigue u někoho získal nějaký kredit adaptací anarchistického grafického románu V jako Vendeta (u mne ne), přišel o něj už zmatenou Invazí. Havran jen potvrzuje, že je to ambiciozní, ale nesoustředěný a mělký tvůrce. 

Snaha nabídnout nějaké vysvětlení Poeova poněkud temného a záhadného konce si vynutila fabulaci, která je z podstaty spisovatelovým dílům zcela cizí - právě proto uspěli jen ti adaptátoři, kteří se rozhodli sázet na vlastní poetiku (klasická série Rogera Cormana, filmy Jana Švankmajera). Mcteigueovská krvavá a místy směšná matlanice je ovšem zcela neoriginální, protože nenabízí nic vlastního, ale pouze špatné kombinace a nápodoby prvků z výše zmíněných snímků. 

Asi "nejzábavnější" je ve filmu  Poeův domácí mazlíček - mýval. Ten má zřejmě představovat spisovatelovy bizarní, dekadentní sklony. (Autoři filmu také tvrdí, že jednou z příčin spisovatelova skonu mohla prý být i nákaza vzteklinou.) Mýval v Havranovi hraje dobře, ale je opravdu jen ubohou rekvizitou: představu, že by k němu postava měla jakýkoli vztah, nedovede režisér vůbec navodit. Poe tak sice s pozoruhodným zvířátkem doma soužije, ale při požáru svého domu na něj vůbec nepomyslí a když mu hasiči  zvířátko přinesou v kleci, vůbec se nezajímá o jeho stav, klec si prostě odnese a o mývalovi už nepadne do konce ani slovo.

Je to stejné, jako když se v některých artových filmech nekonzumuje jídlo, které se tam vaří nebo objednává: nad plnými, chladnoucími talíři se totiž vedou jen a jen rozhovory, protože režisér nepřišel na žádný lepší způsob, jak postavy dostat dohromady a donutit je sedět tváří v tvář. Podobně je mýval v Havranovi jen důkazem McTeigueho naprosté režijní nevěrohodnosti. .

 

The Raven
USA / Maďarsko / Španělsko 2012, 111 minut, titulky
Režie: James McTeigue

Scénář: Ben Livingston, Hannah Shakespeareová
Kamera: Danny Ruhlmann
Hudba: Lucas Vidal 

Hrají: John Cusack (Poe), Luke Evans (Fields), Alice Eveová (Emily) Brendan Gleeson (Hamilton), Oliver Jackson-Cohen (Cantrell), Pam Ferrisová (Bradleyová), Kevin McNally (Maddux)

Premiéra: 26. 4. 2012