Velké potíže s malými hvězdami

Judy Garlandová plná naděje -
v Čaroději ze země Oz (1939)

Jednatřicetiletý Bobby Driscoll, „zlatý chlapec“ z hraných disneyovek 40. a 50. let, skončil v roce 1968 jako bezejmenný narkoman v neoznačeném hrobě. Jeho identitu potvrdily otisky prstů až o rok a půl později. Talentovaná a krásná Judy Garlandová, nejchytlavější dětská hvězda 30. let, si už od patnácti vypomáhala prášky a zemřela v sedmačtyřiceti letech po požití smrtelné dávky Seconalu. Brad Renfro, jedenáctiletý korunní svědek v thrilleru Nebezpečný klient (1994), zemřel na předávkování v pětadvaceti letech. Slibně se rozvíjející kariéru Rivera Phoenixe předčasně ukončilo selhání srdce způsobené užíváním drog: ve třiadvaceti zkolaboval jednoho říjnového rána 1993 před hollywoodským nočním klubem The Viper Room...

Hvězdy Harryho Pottera: děti
s budoucností 

Ve filmové historii najdeme plno takových tragických teček za kariérami bývalých nezletilých hvězd, které se nedokázaly vyrovnat se ztrátou slávy nebo si z dětství odnesly nezvladatelné traumatizující návyky. Tenhle smutný příběh mívá některé podobné rysy - zůstává ovšem otázkou, jestli se z něj nové generace dovedou poučit. Dětští herci jsou dnes každopádně pozorně sledovaní a vycházejí jim vstříc zákony (především ty kalifornské, spojené s fungováním hollywoodské továrny na sny), které starostlivě chrání jejich fyzické i duševní zdraví i majetek. Pomáhají jim specializovaní poradci i zkušení psychologové, už proto, že pro produkčníá studio představují výnosný kapitál, který je nutné střežit jako oko v hlavě.

Dakota Fannigová 

Prostředí, ve kterém se dětské hvězdy pohybují, ovšem zůstává nepřirozené: místo násobilky se učí dialogy ze scénářů, učivo dohánějí se soukromými učiteli, nemají kontakt s vrstevníky a tvrdě pracují i o prázdninách. Navíc jsou ze strany médií i veřejnosti vystaveny stejným tlakům jako jejich velcí kolegové. Alkohol, drogy a prášky, výstřednosti a zmatek v hodnotovém žebříčku jsou vedlejšími projevy hvězdného postavení, jež u dospělých herců mohou možná vypadat bohémsky (ale spíš ne) – u dětí a mladistvých však působí děsivě. Jejich kariéra je zpravidla krátká a většinou se jim nepovede na ni navázat. Na cestě z výsluní do šera průměrnosti je pak každý ponechán sám sobě, svým pochybnostem i nebezpečným zlozvykům. 

Freddie Highmore v Burtonově Karlíkovi  

V posledních letech média žádnou velkou tragédii spojenou s kariérou bývalého dětské hvězdy nezaznamenala. Řeklo by se, že jim konečně odzvonilo - a že zárukou nových, klidných časů jsou takové vnitřně vyrovnané mladistvé hvězdy, jako je osmnáctiletá Dakota Fanningová (která byla před sedmi lety tak skvělá ve Spielbergově katastrofické sci-fi Válka světů) či šestnáctiletá Abigail Breslinová (nominace na Oscara za Malou Miss Sunshine / 2006). Obě svou situaci zvládají s profesionálním přehledem a pravděpodobně se bez problémů přehrají do dospělých rolí. Ani dvacetiletý Freddie Highmore (Karlík a továrna na čokoládu / 2005, Zlatý kompas / 2007) o drogy nejeví zájem a studuje na Cambridgi. A Shia LaBoeuf, který sice ještě v deseti letech kouřil s otcem marihuanu, ale už o dva roky později se zasnoubil s filmovým byznysem a dnes patří k nejžádanějším mladým talentům Hollywoodu (jak dosvědčuje série Transformers či dobrodružný hit Indiana Jones a Království křišťálové lebky / 2008). 

Macaulay Culkin - pamatujete,
jak byl Sám doma? 

Dalo by se tedy soudit, že tím nejhorším, co se dbes bývalý hvězdným dětem může stát, jsou špatné recenze na jejich nové filmy. Na šikmé ploše se ovšem vezou desítky mladých herců, které ještě nedávno okouzlovaly miliony diváků dětskou nevinností. Dětská superstar Macaulay Culkin, který dokázal být v první polovině 90. let pak pěkně Sám doma, má za sebou v jedenatřiceti zatčení za nedovolené držení marihuanya a jeho kariéra je v hlubokém útlumu. Edward Furlong, který kdysi energicky přihrával Arnoldu Schwarzeneggerovi v druhém Terminátorovi (1991), je v čtyřiatřiceti na drogách a na zajímavý titul v jeho filmografii skoro nenarazíte. Pětadvacetiletá Mary-Kate Olsenová, nervově slabší polovička populární sesterské dvojice, která v první polovině 90. let svou roztomilostí zaplevelila televizi i domácí kino, svedla zápas s anorexií. Třiadvacetiletá Vanessa Hudgensová, hvězda odchovaná studiem Disney, se dostala do potíží kvůlli nahým fotkám na internetu. A Lindsay Lohanová, která bodovala na sklonku 90. let třeba v holčičí dvojroli v Pasti na rodiče, má v pětadvaceti problémy se zákonem kvůli zálibě v kokainu a plní titulní strany bulvárních plátků skandály ze svého soukromí. Není ani příliš divu: hollywoodský film (a obecně celá populární kultura) se koří kultu mládí. Dětská star je pomíjivá už ze své podstaty. Na rozdíl od zralé celebrity, byť vyztužené hereckými cenami a vydělanými miliony, totiž ztělesňuje nevinnost, optimismus a naději - tedy hodnoty, jež mají omezené datum spotřeby. Úspěch filmových dětí je urychlovaný extrémními tlaky – a není divu, že následky mohou být životu nebezpečné.

Po použití zahoďte

Freddie Bartholomew

Vzhledem k tomu, že příprava a natáčení každého filmu trvá poměrně dlouho, se kariéra dětské hvězdy smrskne na období několika málo let. Na hledání malých adeptů herecké slávy dnes existují specializované agentury pátrající po půvabu, schopnosti věrohodně zopakovat předepsanou repliku, reagovat v akci s dospělými a působit při tom roztomile. Nejviditelnější potenciál vyvoleného nezletilce je pak vytěžen v několika zpravidla velmi podobných filmech. Taková praxe panovala v Hollywoodu už v éře němého filmu. Třicátá a čtyřicátá léta se svou zálibou v sériích pak uvedla na scénu třeba Freddieho Bartholomewa, který se díky svému anglickému přízvuku specializoval na role britských chlapců. Jeho vrstevnice Bonita Granvilleová měla zase monopol na zlomyslné nezbednice. Johnny Sheffield se zavedl jako potomek legendárního hrdiny ve filmu Tarzan našel syna!, a během devíti let natočil dalších šest tarzanovských filmů. Když začal být na roli velký, vytěžilo ho studio MGM v sérii filmů o divokém chlapci z pralesa Bombovi (mezi lety 1949-55 jich stihl natočit dvanáct, načež - ve čtyřiadvaceti letech - s hereckou kariérou nadobro skončil). Bartholomewův nástupce, Brit Roddy McDowall, začínal rovněž jako „sériový malý Angličan“, a navíc v dospělosti zaparkoval v sérii sci-fi příběhů o Planetě opic (kde ovšem hrál různé lidské i opičí role).

Johnny Sheffield: Tarzanův synke

Studiový systém, který filmové hvězdy vlastnil a dohlížel i na jejich podobu v médiích, nabízel veřejnosti ideální, korektní obrazy šťastného dětství, určený především dospělým divákům. Šedesátá léta však přinesla změnu: producenti se začali zajímat o mladší publikum a servírovat mu mladé hvězdy, obdařené nezpochybnitelůným statutem dospělosti. Výsledkem byla ztráta zájmu o hvězdné děti, ale i zrod nového, poněkud bizarního trendu: protože na sklonku 60. let došlo k uvolnění cenzury, našly dětské herečky uplatnění jako lolitky v „dospělých“ příbězích. Při natáčení byly ovšem maximálně chráněny a není známo, že by utrpěly nějakou konkrétní újmu (použití dublérek pro intimní scény a dabing neslušných replik byly samozřejmostí).

Vymítač ďábla: byl to jen make up

Čtrnáctiletou Lindu Blairovou, která si zahrála dívenku posedlou zlým duchem ve Vymítači ďábla (1973), nicméně legendární satanský hit predestinoval k celoživotní účasti v pokleslých béčkových filmech. Brooke Shieldsová, původně dětská modelka, se ve třinácti objevila v Děvčátku (1978) coby dívenka vyrůstající ve veřejném domě (což zpracovala o jedenáct let později do své bakalářské práce z francouzštiny na Princetonu). Svérázný druh modelingu (spíš než herecký výkon) pak Shieldsová předvedla v erotickém teenagerovském dobrodružství Modrá laguna (1980). Ve své pozdější kariéře vyniká spíš špatným vkusem na filmy a muže než poškozením v rané éře své kariéry.

Jodie Fosterová v Taxikáři 

Horší to mohlo být pro Jodii Fosterovou, která se v 70. letech stala specialistkou na problémové holčičky, což završila rolí čtrnáctileté newyorské prostitutky v ceněném dramatu Taxikář (1976). Nepříjemným vedlejším efektem byl stalking mladé herečky: psychicky natušený fanoušek John Hinckley se v březnu 1981 pokusil spáchat atentát na prezidenta Ronalda Reagana, aby na svůj idol udělal dojem. Fosterová však situaci – nikoli bezbolestně - zvládla, odstřihla se od minulosti univerzitním studiem a dnes je vzorem samostatné a sebevědomé hvězdy. Produkuje, režíruje - a jedinými muži, kteří kdy prošli její ložnicí, jsou zřejmě dva Oscaři za herecké výkony ve filmech Mlčení jehňátek a Znásilnění…

Tatum O Nealová s novou hračkou 

V 70. letech sice využití nezletilých hereček v „nevhodných“ filmech rozvířilo vášnivou diskusi v médiích, nesrovnatelně hůř než Blair a její kolegyně ovšem dopadla jejich vrstevnice Tatum O'Nealová. Sexuální život zahájila ve čtrnácti letech vztahem s Michaelem Jacksonem, kvůli problémům s drogami pak přišla o opatrovnictví nad dětmi, které má s tenistou Johnem McEnroem. Naposled byla ve vězení před čtyřmi roky. Roztomilou Tatum zkazil její otec – herec Ryan O'Neal, pod jehož dohledem začala ve dvanácti s kokainem, hrála ovšem v naprosto neškodných filmech. Retro komedie Papírový měsíc (1973) jí jako nejmladší herečce v historii získala Oscara. Bylo jí teprve deset, takže ji dvacet let potom nepředstihla ani Anna Paquinová, která stejného ocenní dosáhla v jedenácti letech - za drama Piano.

Jak zestárnout bez následků

Pickofordová coby Malý lord Fauntleroy 

Malí herci mají jedno specifikum – obvykle jde o „infantilní“ typy vynikající drobnou postavou a dětskou fyziognomií. Díky tomu mohou s přehledem zahrát hrdiny mladší, než jsou sami, a filmový štáb má s nimi méně práce než s vyslovenými mrňaty. Době, kdy dětské role hráli dospělí herci, ovšem odzvonilo už dávno: fakt, že křehce působící Mary Pickfordová v osmadvaceti hrála titulní, tedy chlapeckou roli v melodramatu Malý lord Fauntleroy (1921), působí dnes pouze bizarně. O všetrannosti první velké hollywoodské hvězdy nicméně svědčí fakt, že ve filmu ztělesnila i hrdinovu matku.

Ricciová jako Wednesday
v Addamsově rodině  

Dospělé kariéry bývalých dětských celebrit naopak jejich fyzický typ omezuje: dvaatřicetiletá Christina Ricciová soudí, že nikdy nedosáhne skutečných hvězdných výšin kvůli výšce pouhých 155 centimetrů. Pro roli zachmuřené, baculaté holčičky Wednesday z dvojice černých komedií o Addamsově rodině (1991 a 1993) si dnešní oblíbenou herečku nezávislých režisérů vybrali jako desetiletou. A od té doby prý nevyrostla ani o centimetr, jako by ji castingoví agenti zakleli. Také Elijah Wood byl původně dětský herec: vyhlíží chlapecky i v jednatřiceti a nejspíš může hrát „hobití“ role podobné Frodovi z trilogie Pán prstenů nadosmrti.

Jackie Coogan v Kidovi 

Ne svůj věk velmi drobný byl i Jackie Coogan - první hollywoodská dětská hvězda, která aspoň přibližně odpovídala věkem své postavě: když dělal rošťáckého hereckého partnera Charliemu Chaplinovi v němém melodramatu Kid (1921), bylo mu teprve sedm let. Cooganovo jméno se ovšem do historie dostalo i kvůli zákonu, podle kterého od roku 1939 zákon chránil výdělek nezletilých umělců před jejich rodiči a opatrovníky: malého Jackieho obrali jeho matka s otčímem a honoráře ve výši téměř čtyř milionů dolarů. Cooganova kariéra navíc předznamenala typickou kariéru dětské hvězdy: jeho kariéra začala upadat už na sklonku 20. let, ale v showbyznysu se udržel jako „béčkový“ herec až do konce života (1984). Malý idolek se divákům rychle omrzel a navíc začal s příchodem puberty měnit podobu a přestal se „podobat sám sobě“. Bez oparu naivní roztomilosti, která hájí nezletilé star stejně jako příroda ptáčátka a koťátka, navíc vynikl nedostatek jeho hereckého nadání.

Judy Garlandová 

Jednou z nejtragičtějších obětí dětské herecké slávy se ovšem stala Judy Garlandová, rovněž nositelka „infantilního“ typu, která měla ovšem talentu naopak na rozdávání. Diváky sice bavila už od svých sedmi let, největšího úspěchu však dosáhla jako dívenka Dorotka v muzikálu Čaroděj ze země Oz (1939). To jí ovšem bylo už sedmnáct a filmaři se museli při natáčení soustředit na to, aby zamaskovali její ženské poprsí. Za svůj oslnivý výkon Judy dostala zvláštního „dětského Oscara“. Ještě ve 40. letech díky dívčímu vzhledu mohla představovat v hollywoodských muzikálech mladičké hrdinky, ještě dvakrát byla nominována na regulérního Oscara. Permanentní tlak, kvůli kterému byla psychicky nevyrovaná hvězda už od svých patnácti let pod dohledem lékařů, nešťastný soukromý život – to vše vedlo nakonec k tomu, že Judy Garlandová zemřela na předávkování uklidňujícími prášky v sedmačtyřiceti letech. I když technicky nešlo o sebevraždu, hodnotili přátelé její odchod ze světa jako dobrovolný. Garlandová byla všestranná a oslnivě nadaná, ale na jejích problémech měl lví podíl hollywoodský studiový sysytém, který osobnosti jejího druhu deptal a bránil jim v rozletu. Klasické éra americké továrny na sny ovšem současně její talent zformovala - a je nesmysl představovat si, že by se hvězdě muzikálu Zrodila se hvězda (1955) a dramatu Norimberský proces (1961) dařilo lépe ve svobodnějších podmínkách současného Hollywoodu.

Malý Osment byl ztělesněným
diváckých nadějí 

O tom, že budoucnost dětských hvězd je nepředvídatelná, svědčí i případ Haleye Joela Osmenta. Ten v polovině 90. let vypadal jako malá hvězda s velkou budoucností, zřejmě byl však jen další hvězdičkou na jedno použití. Coby šestiletý na sebe upozornil coby synek titulního hrdiny ve Forrestu Gumpovi (1994) a naplno zazářil v horororu Šestý smysl (1999). Strhující výkon podal ve třinácti letech v roli smutného malého androida naprogramovaného na lásku ve sci-fi Stevena Spielberga A. I. Umělá inteligence (2001). Vážná autonehoda v červenci 2006, kdy bylo Osmentovi osmnáct, ovšem vrhla světlo na hercovu závislost na alkoholu a drogách – a v jeho filmografii už dlouho nefiguruje nic, co by stálo za řeč.

Loni - v  komedii Sassy Pants 

Letos dvaadvacetiletý Osment byl přitom obdivovaný pro svou inteligenci. Když mu nabídli titulní roli v plánované sérii o Harrym Potterovi, prohlásil tehdy jedenáctiletý Haley, že o ni nestojí, protože jde jen o projekt podporující stereotypy v oblasti dětské zábavy. Potterovskou sérii nakonec v letech 2001-2011 utáhl v titulní roli Angličan Daniel Radcliffe. On a jeho kolegové Emma Watsonová a Rupert Grint strávili s osmi filmy o kouzelnickém školákovi deset let svého života. Na přirozený vývoj potterovských hvězd dohlížel tým specialistů, přesto je ovšem nejisté, jak si povedou v dospělém hereckém životě. Herecký talent dvaadvacetiletého Radcliffa je na rozdíl od schopností jeho kolegů poněkud sporný.

Léaud a Nikdo mne nemá rád 

Potterovská série se - odhlédnuto od globálního šílenství, které vyvolala - stala zvláštním experimentem s pomíjivostí dětské hvězdy. Diváky bavilo sledovat, jak malá herci rostou, a celá jedna divácká generace dospěla spolu s nimi. Podobný pokus byl zatím známý jen jeden, navíc v rámci „umělecké“ kinematografie: podnikl ho francouzský režisér Francois Truffaut, když si patnáctiletého neherce s Jeana-Pierra Léauda vybral do hlavní role dramatu Nikdo mne nemá rád (1959). Sledoval pak svou hvězdu i jejího hrdinu v jednom krátkém a třech celovečerních filmech až do jejich pětatřiceti let. Považuje se za jisté, že film dal Léaudovu životu smysl: dnes je ceněným hercem.

Začít jinak

Shirleyka v nejlepší formě 

Patrně nejslavnější dětská hvězda všech dob – Shirley Templeová – se ve filmovém průmyslu pohybovala od čtyř let a největší úspěchy slavila ve 30. letech. Roztomilá dívenka nadaná dramatickým, pěveckým i tanečním talentem v roce 1934 dostala už v šesti letech speciálního „dětského Oscara“ (který s uděloval v letech 1935-1961). Na sklonku 40. let, ve svých jednadvaceti, se však s filmem rozloučila úplně a svůj zájem nakonec přesunula do politiky. V roce 1967 kandidovala do Kongresu a působila jako velkyslankyně USA v Ghaně a porevolučním Československu (v letech 1989-93). Je tak příkladem dětské filmové hvězdy zplozené klasickým studiovým systémem, která dokázala pokračovat jinde a jinak. Je sice pěkné, když z nezletilé star vyrosta úspěšný veterinář (tak jako z Petera Ostruma, představitele titulního hrdiny v Panu Wonkovi a jeho čokoládovně z roku 1971) – pro diváky je ovšem samozřejmě nejpříjemnější, když jejich milovaná hvězdička po různých peripetiích dospěje v přitažlivou hereckou osobnost. Dětské hvězdy, které dokázaly přežít a najít své bezpečné profesionální místo, účinně narušují představy o nenávratné devastaci životů slavných nezletilců.

Leo, verze 1985 (seriál
Growing Pains) 

Leonardo DiCaprio působil v zábavním průmyslu od poloviny 80. let, profesionální vaz mu však ve třiadvaceti málem zlomil katastrofický hit Titanic (1997). Účast v historicky prvním filmu, jehož tržby přesáhly miliardu dolarů, ovšem talentovaného mladíka nezabetonovala v pozici romantického idolu. V sedmatřiceti letech patří díky své inteligenci k nejprominentnějším americkým charakterním hercům, spolupracuje s náročnými režiséry - a jako na malého, rošťáckého Lea si na něj už dnes nikdo nevzpomene. Talentovaná dědička Hollywoodské dynastie Drew Barrymooreová, která jako sedmiletá diváky bavila v E.T. - Mimozemšťanovi (1982), začala ve dvanácti s marihuanou a ve třinácti přešla na kokain. Dnes je jí ovšem už sedmatřicet a má rozjetou normální „dospělou“ kariéru, v jejímž rámci se pokouší zvládat normální úskalí hollywoodské ženské hvězdy středního věku – přechod z rolí milenek do postav matek.

Kirsten Dunstová v Interview s upírem 

Její kolegyně Kirsten Dunstová začínala u filmu v sedmi letech a objevovala se vesměs v „dospělých“ filmech: její nejvýraznější rolí byla smutná malá upírka v Interview s upírem (1994), která nemůže už nikdy fyzicky dospět, i když duševně je zralou ženou. Dnes je Dunstová skutečně třicet, hraje v blocbusterech typu Spider-Mana i v „uměleckých“ snímcích typu Trierovy Melancholie - a chystá se režírovat. Dunstová rozhodně nebude první a asi ani poslední dětskou hvězdou, která to v dospělosti zkusila na druhé straně kamery. Penny Marshallovou nebo Rona Howarda (který má režisérského Oscara za Čistou duši/ 2001) si jako populární dětské herce už nikdo ani nepamatuje. Průkopnicí v tomto směru zůstává Jodie Fosterová – a příkladem jde i Sofia Coppolová, která jako dítě hrála hlavně ve filmech svého otce Francise, ale dnes je uznávanou režisérkou (a za scénář komedie Ztraceno v překladu / 2003 získala Oscara). Ben Affleck má Cenu Akademie za scénář Dobrého Willa Huntinga (1997) a dokončuje svůj třetí celovečerní režijní počin. Bývalým dětským hercem, který velmi úspěšně režíruje (ale také produkuje a píše scénáře), je i Sean Penn.

Joseph Gordon-Levitt před
dvaceti lety (Teče tudy řeka) 

Nová tvůrčí generace už přešlapuje na startu: s režií to zkusila i Drew Barrymoreová (sportovní komedie Vyfič). I multitalentovaná Natalie Portmanová, která oslnila jako čtrnáctiletá v krimidramatu Leon (1994), už má za sebou úspěšný krátkometrážní debut v povídkovém filmu New Yorku, miluji tě! (2010). Joseph Gordon-Levitt zazářil jako dítě na konci 80. let a nyní je oblíbencem prominentního režiséra Christophera Nolana (Počátek, Temný rytíř povstal). V jednatřiceti chystá do kin svůj režijní debut Don Jon's Addiction.

A tak by se dalo pokračovat ještě dlouho. Dorostlé filmové děti režie zajímá, a nevnímají ji rozhodně jen jako hračku. Jde totiž o dobrý způsob, jak se zapojit do hry, sebrat míček protivníkovi - a vrátit mu všechno i s úroky.

(Tenhle oddechový článek jsem onehdy napsala do měsíčníku jen pro muže ForMen a protože teď nemám čas blogovat původní příspěvky, zaujata placenou prací, doufám, že si v něm něco k počtení najdete.)