Znovu viděné: Chyťte zloděje

Jeden z drobně perverzních Hitchových
polibků:  Frances (Grace Kellyová) olíbává
- jeden po druhém - prsty Johna (Cary Grant)

Tenhle týden jsem byla bez televize (obměňuji právě starobylou techniku za novější) a tak jsem mohla divákům České televize jen závidět, že společně sdíleli coby "Velikána filmu" Alfreda Hitchcocka. Krimikomedii Chyťte zloděje (1955) jsem ovšem viděla nedávno znovu v rámci svých "re-marriage" návratů k režisérovu dílu a psychoanalytický thriller Rozdvojená duše (1945) si myslím také pamatuji ještě docela dobře... Hitchcockovy filmy se ovšem "mění" v nových kontextech jako každá skutečná filmová klasika - a jedním z takových kontextů je i postupující věk diváka, který může (jak se to právě děje mně) místo starých, dobrých, napínavých thrillerů najednou objevit překvapivě hluboká a temně sarkastická společenská dramata. Každopádně nejspíš bude užitečné, když se na Rozdvojenou duši, situovanou do prostředí psychiatrické léčebny a vylepšenou snovou sekvencí od samotného Salvadora Dalího, podívám někdy znovu.

Režisérovo cameo: cestující v autobuse
(vedle Granta leží klícka - předzvěst
"manželského" motivu z Ptáků,
kteří ovšem vznikli o sedm let později)

Pokud jde o Chyťte zloděje, jde o film, který měl sám Hitchcock velice rád hlavně proto, že se v něm sešli dva jeho oblíbení herci a současně velmi dobří přátelé: Cary Grant (Podezření / 1941, Pověstný muž / 1946, Na sever Severozápadní linkou / 1959) a Grace Kellyová (Vražda na objednávku, Okno do dvora, oba 1954). Jednapadesátiletý Grant a šestadvacetiletá Kellyová disponovali  v době uvedení filmu obrovským hvězdným charismatem - a Chyťte zloděje je tak jedním z mála Hitchcockových děl, v nichž instituce herecké star převládá nad vyprávěním příběhu. Méně zjevné je to u Granta, který je dokonalý coby stárnoucí Američan John Robie, který po válce (během které působil v protinacistickém odboji) nechal riskantního lupičského řemesla a užívá si klidu ve své luxusní vile na francouzské Riviéře. John je nicméně jediným žádoucím mužem ve vyprávění, což okamžitě a na první pohled pozná hrdinčina prostořeká, cynická maminka (v podání Jessie Royce Landisové jedna z dlouhé z řady Hitchcockových nesnesitelných, nebezpečně ostrovtipných matek).

Scéna maškarního bálu je pojatá
jako historické kostýmní
melodrama ve stylu Pod obratníkem Kozoroha

Lehce znuděná milionářská dcerka Frances v podání Kellyové ovšem vstupuje do vyprávění jako ztělesněná, dokonalá bohyně - a Hitchcock se rozhodl, že hvězdný statut své herečky nebude nijak zpochybňovat (na rozdíl třeba od Vertiga, kde se Kim Novaková stává objektem jeho až krutého zkoumání). Režisér nechává Kellyovou prostě zářit z plátna v každé scéně, ve které se objeví. Herečku navíc se vší představitelnou hvězdnou pompou oblékala - stejně jako v Okně do dvora - proslulá kostýmní výtvarnice Edith Headová, která prezentaci Kellyové směla vystupňovat až ke scéně maškarního plesu. Ta má - včetně akčního finále na střechách - snově přízračný, pohádkový charakter, který by slušel spíš historickému kostýmnímu melodramatu (jež je obvykle vnímáno jako pro Hitchcocka zcela netypické - i když ho režisér zajímavě využil třeba ve filmu Pod obratníkem Kozoroha 1/). Headová byla za svou práci nominovaná na Oscara stejně jako autoři výpravy, cenu Akademie však nakonec získal jen kameraman Robert Burks. Ve své době byl tedy film Chyťte zloděje ceněn hlavně pro své vizuální kvality (jde o první z Hitchockových snímků realizovaných ve formátu VistaVision a výsledek je dodnes - v restaurované podobě - opravdu nádherný).

Frances vyráží na rande na pláži
v "koupací" módní kreaci od kostýmní
výtvarnice Edith Headové

Chyťte zloděje ovšem nenabízí jen defilé hvězd v "prázdninových" kulisách, ale je i přehlídkou Hitchcockových oblíbených motivů a témat. Kellyová ztělesňuje režisérův oblíbený prototyp ledově krásné, elegantní dámy, která se v nejnečekanějších okamžicích zachová výstředně - či přímo hříšně. (Což Frances navýsost přesvědčivě demonstruje už ve scéně, kdy zkoprnělému Robiemu nečekaně vtiskne na dobrou noc vášnivý polibek.) Cílem Frances je totiž svést Robieho, respektive svést ho a pak se za něj provdat - zatímco hrdinovi jde zprvu jen o to, aby odhalil zloděje šperků řádícího s kočičí obratností mezi bohatými hotelovými hosty. Podezření ze série zločinů totiž logicky padá na něj jako na bývalého zločince a hrozí mu zatčení...

Přímočará Danielle (Brigitte Auberová)
Robieho miluje marně: je pro něj
jen nezvedeným dítětem 

Hitchcockův oblíbený motiv nevinně osočeného muže, který se pokouší očistit své dobré jméno, je tu zkombinovaný s milostnou  zápletkou, přičemž ve vyprávění jsou hned dvě "Kočky" - Frances a mladičká dcera Johnova dávného, francouzského přítele z doby odboje - Danielle (Brigitte Auberová). Ta je do Johna zamilovaná, ale ke své smůle má tentýž statut jako chudák Midge (Barbara Bel Geddesová) ve Vertigu nebo Lil (Diane Bakerová) z Marnie: je přímočarým typem moderní, emancipované, inteligentní ženy-kamarádky, který Hitchcocka vždycky bavil jen jako svébytná dvojnice ke komplikované hlavní hrdince. Stejně jako Midge či Lil (a další podobné hitchocockovské vedlejší hrdinky) je Danielle pro Robieho jen zlobivým dítětem, které může kdykoli mít, protože ho miluje s nekomplikovanou sexuální touhou. Zároveň je pro něj nebezpečná a nepředstavuje jen část milostného trojúhelníku, ale i důležitou položku v kriminální zápletce. Navíc se Danielle a spol. podobají samotnému hitchcockovskému hrdinovi až příliš na to, aby ho zajímaly - svou touhu upíná k té, jež je od něj odlišná, možná natolik, že jsou do páru zcela nekompatibilní. Frances se svou nevyzpytatelností a unikavostí je prototypem "dospělé ženy", jež je pro hrdinu přitažlivá nejspíš i proto, že je (možná) nedostupná, ať už kvůli společenskému rozdílu, nebo kvůli neprůhledně komplikované sexualitě. 2/ Velmi smyslné interakce mezi Johnem a Frances opakovaně zlehčuje hudba Lyna Murraye - ta třeba ve zmíněné scéně neočekávaného polibku skutečně "zamňouká". Hudební doprovod odlehčuje i tíhu jednoznačně sexuální situace ve Francesině hotelovém pokoji, vrcholící metaforickým "orgasmickým" ohňostrojem.

Happy end s výhradami: Johnovi
kazí polibek Francesino sdělení
"Bude s námi  bydlet matka."

Kdyby nebylo těchto a dalších způsobů, jak udržet vyprávění v rovině slunečné, zlehčující hravosti, mohl by být film Chyťte zloděje "vážným"  dramatem o zhýčkané, perverzní bohaté dívce, která se zahodí s postarším kriminálníkem, a o tom, jak situaci ještě komplikuje její matka. Tehdy šestapadesátiletý Hitchcock sice raději zvolil formu okouzlující. lehké komedie - jde nicméně o další jeho sarkastický komentář k nekompatibilním vztahům mezi muži a ženami, který v následujícím desetiletí provázel i jeho mistrovská dramata Vertigo, Psycho nebo Marnie.

1/ O filmu jsem psala tady.
2/ "Dvojitá" identita ženské hrdinky, tak zajímavě posléze zviditelněná ve Vertigu, je u Hitchocka pravidelně součástí celkového "stínového" charakteru postav, jejich vztahů i důležitých motivů,

To Catch a Thief
USA 1955, 106 minut

Režie: Alfred Hitchcock
Scénář: John Michael Hayes (podle knihy Davida Dodge)
Kamera: Robert Burks
Hudba: Lyn Murray
Hrají: Cary Grant (John Robie), Grace Kellyová (Frances Stevensová), Jessie Royce Landisová (Jessie Stevensová), Brigitte Auberová (Danielle), Jean Martinelli (Foussard), John Williams (Hughson), Charles Vanel (Bertani)