Prohledat tento blog

pátek 30. listopadu 2012

Argo

Hollywood a CIA uzavírají společenství 
Je potěšující sledovat, jak se z Bena Afflecka, který je hvězdou, ale nikoli  moc dobrým hercem, rodí zajímavý režisér. V souvislosti s filmem Argo dokonce mohu poopravit svou zlomyslnou tezi, že Affleck nemůže režírovat sám sebe, aniž by sklouzl k narcismu. Což se mu stalo v jeho předchozím režijním projektu, krimithrilleru Město. Argo, které do českých kin přichází jako divácký hit doprovázený téměř bezvýhradně pochvalnými recenzemi, ovšem svými kvalitami naštěstí připomíná Affleckův režijní debut, stylový noirový thriller Gone, Baby, Gone (ve kterém si v roce 2007 hlavní roli zahrál jeho bratr Casey). Dokonce bych považovala za spravedlivé, kdyby jméno Afflecka-režiséra hrálo roli v blížícím se období rozdávání cen za rok 2012 - což zní dost neuvěřitelně v souvislosti s mužem, který hrál hlavní roli v Daredevilovi. Netřeba ovšem zapomínat na to, že Affleck s kamarádem Mattem Damonem dostali před patnácti lety Oscara za scénář Dobrého Willa Huntinga.

Agent CIA c srdci nepřátelského světa
Argo je skvělou ukázkou "malého", jemně propracovaného, inteligentního filmu, který hovoří o "vážných" věcech a zachovává si přitom podobu zábavné (a na konci dokonce dojemné) podívané. Jako producenti za snímkem stojí herec a režisér George Clooney a scenárista  a režisér Grant Heslov - a Argo v mnohém připomíná jejich vlastní režijní počiny - Milujte svého zabijáka, Dobrou noc a hodně štěstí, Muže, co zírají na kozy nebo Dny zrady. To všechno jsou snímky svého druhu politické, s menším či větším humorným odlehčením.

Agent Mendez se vypraví do Teheránu
zachránit svět
 Affleckův film je založený na skutečných událostech, které CIA utajovala víc než třicet let  - takže film (i knížka, kterou Mendez napsal s novinářem Mattem Bagliem a která právě vyšla v nakladatelství Mladá fronta) mohou v pozadí vyprávění pracovat s nejsoučasnějším politickým kontextem. Děsivá vize Íránu jako nové,  nevypočitatelné jaderné mocnosti stojí v pozadí filmu, který ovšem často působí jako komedie ve stylu znamenité satiry Barryho Levinsona Vrtěti psem (1997). Stejně "významně v pozadí" je přítomna i celá známá událost kolem bezprecedentního obsazení americké ambasády v Teheránu v listopadu 1979, kde islamističtí studenti a militanti drželi jako rukojmí padesát dva Američanů, vesměs diplomatů, po dobu 444 dní. Argo se ovšem zabývá  šesticí mužů a žen,  které se povedlo zajetí uniknout, skrýt se ve městě díky pomoci kanadských kolegů a 27. ledna 1980 vycestovat zpět do vlasti.  Zásluhy připisované tehdy pouze Kanadě patří i CIA, respektive agentu Antoniovi Mendezovi, který vymyslel a provedl neuvěřitelnou maskovací operaci -  šestici propašoval s falešnými kanadskými pasy přes příště střežené teheránské letiště v přestrojení - za štáb hollywoodských filmařů.


Skutečný plakát
na fiktivní film Argo
Mendez tehdy vymyslel pro útěk krytí  tak neuvěřitelné, že by si žádný hollywoodský scenárista nedovolil nabídnout je producentům jako základ fikčního příběhu. Aby mu dodal na věrohodnosti, založil dokonce v Hollywoodu produkční společnost Studio Six pracující na realizaci filmu ve stylu Hvězdných válek, který ve scénáři vyžadoval exotické  exteriéry. I nevědomí, fanatičtí íránští úředníci a vojáci přece vědí, že hollywoodští filmaři jsou idioti, kteří kvůli obhlídce exteriérů odjedou do země zmítané nenávistí k USA a všemu západnímu. Fiktivní film Argo, ke kterému musel existovat scénář, který by se ukázal íránským úředníkům, byl dokonce propagovaný v americkém tisku (v reálu šlo o adaptaci ceněného románu Rogera Zelaznyho Lord of Light). Mendezův plán podporoval jeho přítel a častý tajný spolupracovník na maskovacích akcích CIA - ceněný hollywoodský mistr maskérských efektů John Chambers (v Mendezově vzpomínkové knize ale ještě vystupuje pod jiným jménem). Specialistu, který získal zvláštního Oscara za Planetu opic, u Afflecka hraje John Goodman, který je - podobně jako řada dalších postav ve vyprávění - svému předobrazu hodně podobný.

Skutečná kresba Jacka Kirbyho
k fiktivnímu projektu Argo
Postava dalšího hybatele fiktivního studia Six, starého a cynického producenta Lestera Siegela (Alan Arkin), je ovšem smyšlená - respektive je spojením několika tehdy existujících hollywoodských osobností. Působivé storyboardy k neexistujícímu snímku vytvořil legendární comicsový kreslíř Jack Kirby (v Affleckově filmu jsou kresby spoluautora comicsu X-Men dílem samotného Mendeze - víc informací včetně ukázek Kirbyho práce můžete vidět tady). V Affleckově Argu najdete i řadu dalším diferencí oproti skutečnosti (především v linii spojené s Mendezovým soukromím, které je pojato  jako banální, melodramatická historka, vrcholící ovšem působivě v dětském pokoji, kde naši budoucnost střeží figurky superhrdinů). Výmyslem scenáristy je také vzrušující peripetie, ve které Mendez prokazuje své morální kvality, když se  rozhodne jednat v rozporu s rozhodnutím nadřízených na vlastní pěst. Také průchod  letištěm byl podle Mendezových vzpomínek mnohem méně dramatický, než ukazuje film, který se nakonec neobejde bez "honičkového" momentu s únikem v poslední chvíli. Ten má ovšem asi stejnou dramaturgickou hodnotu, jako obligátní běh hrdiny ve finále romantické komedie: prostě jen zviditelňuje napětí, jež je přítomno docela jinde - v samotných vztazích a myšlení postav.

Všichni prezidentovi muži po affleckovsku 
Argo se samozřejmě nesoustřeďuje na šestici, která se  společně skrývá v rezidenci kanadského diplomata Kirbyho a jeho ženy a zabíjí čas divácky velmi nezáživným způsobem (společenské hry a popíjení). V centru pozornosti se přirozeně ocitá agent Mendez, který operuje ve třech různých prostředích - v CIA, v Hollywoodu a v Teheránu. (Affleck s  kameramanem Rodrigem Prietem přitom věnovali mimořádnou  pozornost tomu, aby trojici prostředí vizuálně odlišili - včetně  evokací autentických záznamů a fotografií či třeba odkazů k dobové kinematografii - např. scény z prostor CIA připomínají Všechny prezidentovy muže).

Mendez musí šestici vyděšených civilů naučit
jejich novým identitám 
Důkazem Affleckova anti-narcistního přístupu je způsob, jakým ve všech těchto prostředích potlačil prezentaci Mendeze jako akčního hrdiny: filmový agent je - na rozdíl od svého reálného předobrazu - zjevně mužem akce s širokými rameny, ale nepředvádí se polonahý před zrcadlem (což je dnes v akčních thrillerech "nezbytná" scéna - netroufne ji vynechat dokonce ani nová, revizionistická bondovka Skyfall).  Tony Mendez neběhá, neskáče a nebije lidi, ale ovládá hrací prostor svou inteligencí a lakonickým sarkasmem. (Affleck navíc vypadá s dobovým neformálním účesem,  plnovousem a v tvídovém saku opravdu "nemožně".) Svou fyzickou sílu a obratnost hrdina ve vyprávění navíc ani jedinkrát nevyužije. Argo se odejde bez  rvaček, honiček a přestřelek - akční potenciál, který v sobě hlavní hrdina celou dobu zjevně tají, má ovšem působivé - rafinované a přitom jednoduché - kvality až hitchcockovského charakteru.

Mendez sebejistě jedná
s íránskými úřady
V pomyslné trojice příběhů je nejdramatičtější ten teheránský. V něm jde o život agentovi i diplomatům, majícím jen několik málo hodin na dokonalé osvojení "hollywoodských" identit, které je má provést letištními kontrolami a hlídkami. Prezentace prostředí Hollywoodu je pak nejzábavnější, protože je napojená na postavy Chamberse a Siegela, starých cyniků, kteří s láskou a zodpovědností spolupracují  "na jediném filmu v historii, který má zachránit šest lidských životů". Křehká hranice oddělující politiku a showbyznys přitom není v americkém  filmu žádnou novinkou: vedle zmíněného Vrtěti psem ji najdete i v Clooneyho režisérských opusech (Milujte svého zabijáka a svým způsobem i Dobrou noc a hodně štěstí). Zpravidla však s tímto tématem snímky, které se staví k oběma institucím velmi kriticky. Argo vypadá dost dlouho přesně tak: sarkastické poznámky Mendeze a jeho šéfů z CIA a Mendeze a jeho hollywoodských spolupracovníků nenechávají diváka na pochybách, že "instituce jsou špatné", tedy bytostně nemorální a založené na zisku a vytváření lží a polopravd. A že jediné, co zůstává, je apolitická morálka jedince, tedy hlavně Mendeze, hnaného kupředu nezpochybnitelnou a neochvějnou potřebou dostat šestici lidí z maléru.

Cestou může všechno prasknout 
Čtení Arga jako dalšího z řady podobných kritických snímků snadno podlehnete, i když se film vyhýbá prvoplánovému politizování ve stylu Syriany. (Ta patrně nejzřetelněji zrcadlila některé postoje Clooneyho, výkonného producenta a hlavního představitele filmu.) I v Argu zazní, že zahraniční politika USA na Blízkém východě se dlouhodobě podřizuje hlavnímu cíli - ovládnutí tamních ropných zdrojů. Spolu s obviněním uprchlého šáha Rezy Pahlavího z údajných zločinů si to vyslechnete hned v úvodu, v působivém  prologu, kvůli kterému se vám vyplatí přijít do kina včas: je totiž mistrnou ukázkou hry s propagandistickým žánrem: jde o rychlou montáž nejrůznějších obrazů, komentovanou ženským hlasem */.

"Hollywoodský štáb" prochází letištními kontrolami
Tento "návodný" úvod ovšem rovnou měrou ilustruje historii na storyboardech k fiktivnímu filmu Argo i na archivních materiálech - takže hned na začátku nenápadně podsouvá do popředí téma "maskování": také my každodenně přijímáme nejrůznější obrazy a informace, přičemž o tom, jestli jim věříme, většinou rozhodují jen naše povrchní, uspěchané a snadno zmanipulované soudy. Nejsme na tom nakonec podobně než ti íránští ozbrojenci na letišti, kteří se nechali obalamutit storyboardy k neexistujícímu filmu?.

Sláva filmovému klamu - Hollywoodu s láskou 
Takové znepokojivé otázky samozřejmě  v pozadí Arga najdete, pokud budete chtít - a dobře s nimi ladí skutečnost, že Affleck a scenárista Chris Terrio se nakonec rozhodli svůj film pojmout jako velmi ostražitý tanec mezi vejci, díky kterému se nakonec vykroutí z osidel tendenčnosti i z dojmu, že jde o banální "kritický" snímek. Místo očekávaného potvrzení falešnosti dvou velkých amerických institucí - státního aparátu a Hollywoodu -  totiž nakonec sledujeme spíš jejich rehabilitaci. Kdo chce (a já jsem chtěla), může "banální" konec filmu dokonce vnímat jako jejich velkou oslavu.

Ať si to všechno nakonec "přečtete" a poskládáte jakkoli, je Argo výborným filmem, který vás pobaví a donutí vás přemýšlet. Panebože, jak oni to v tom Hollywoodu dělají?

*/ Protože se na film nejspíš vypravíte - a já to znovu udělám až někdy příští týden - byla bych ráda, kdybyste mi potvrdili, že tendenčnost komentář historických událostí mimo obraz je spojený s osobou komentátorky. O koho jde, vám může dojít až mnohem později, ve chvíli, kdy Affleck rekonstruuje známé scény prohlášení mluvčí íránských militantů do západních médií. Ve filmu není jmenovaná, ale jde o skutečnou postavu (po krizi s rukojmími si křestní jméno Nifular změnila na Masoumeh Ebtekarovou). To, že jde o Nifular, je podle mne pravděpodobné - žádná jiná ženská postava ve vyprávění totiž patrně nepřipadá v úvahu. 

Argo
USA 2012, 120 minut, titulky
Režie: Ben Affleck
Scénář: Chris Terrio (podle novinového článku Joshuaha Bearmana)
Kamera: Rodrigo Prieto
Hudba: Alexandre Desplat
Hrají: Ben Affleck (Tony Mendez), Alan Arkin (Lester Siegel), John Goodman (John Chambers), Tate Donovan (Bob Anders), Clea DuVallová (Cora Lijeková), Victor Garber (Ken Taylor), Scoot McNairy (Joe Stafford), Rory Cochrane (Lee Schatz), Christopher Denham (Mark Lijek), Michael Parks (Jack Kirby) 
Premiéra: 29. 11. 2012

1 komentář:

  1. Doplnil by som, že Affleck študoval na vysokej blízkovýchodné vzťahy, takže výber námetu jeho nového filmu asi nebude náhodný.

    OdpovědětSmazat