Památkáři: Sedm statečných bojuje s Hitlerem

George Clooney představuje ve svých dvaapadesáti letech jednu z velkých jistot Hollywoodu. Coby herec dosáhl interesantně prošedivelý štramák hvězdného kreditu - a jako režisér, scenárista a producent několikrát osvědčil svou inteligenci a cit pro aktuální témata. V roce 2006 zabodoval s dramatem Dobrou noc a hodně štěstí (oscarová nominace za režii a nejlepší film roku). A loni prestižní zlatou sošku získal za produkci komedie Argo.

Clooneyho aktivity mimo hereckou sféru jsou spojeny s Grantem Heslovem. Ten se podílel i na produkci a scénáři válečné tragikomedie, která právě přichází do českých kin. Autorská dvojice Clooney-Heslov ovšem právě Památkáři na své předchozí úspěchy nenaváže.

I tentokrát jde o příběh, který autoři vylovili z moderní historie: ta inspirovala filmy Milujte svého zabijáka a Dobrou noc a hodně štěstí (které režíroval Clooney), Muže, co zírají na kozy (jež natočil Heslov) i Argo (které režíroval Ben Affleck). I tentokrát jde o politické téma, které je odlehčeno komediálně. I v Památkářích je Amerika velmocí, jejíž zahraniční vojenské mise mohou mít přídech absurdity. A znovu se tu prosazuje clooneyovský čestný skeptik, který v hloubi duše věří v tradiční americké hodnoty.

Podklady k příběhu našli tvůrci v knize Roberta M. Edsela a Breta Wittera, mapující činnost speciální americké vojenské jednotky během druhé světové války. Skuteční Památkáři vznikli z popudu restaurátora a muzejního kurátora George L. Stouta. Ten v roce 1943 inicioval vznik jednotky, jejmíž úkolem bylo zachraňovat umělecké předměty, které nacisté během války na Hitlerův popud nakradli v okupované Evropě. Pamítkáři také chránili drahocenná díla, kterým hrozilo zničení jak ze strany ustupujících Němců, tak ze strany Spojenců.

Ve filmu se hlavní hrdina jmenuje Frank Stokes, hraje ho sám George Clooney - a je to přesně ten správný chlapík, který v čele party zapálených znalců umění dokáže v divoké přestřelce nasadit krk za van Picassův obraz.

Jak zmarnit divácké naděje 

Představa George Clooneyho a Granta Heslova o vlastenecké filmařské misi se zpravidla odvíjí od historických skutečností, účelně upravených pro potřeby filmové podívané. Památkáři tak v zásadě nejsou nevěrní realitě, i když ji občas účelově zrazují (třeba britským historikům vadila marginalizace významu anglických členů reálného památkářského týmu). Clooneyho záliba v klasických filmových žánrech (kterou projevuje také jako herec) vedla k tomu, že se Památkáři elegantně inspirují v hollywoodské klasice.

Příběh líčí sestavení týmu ve stylu Sedmi statečných: muži, které Stokes osloví, ovšem sice dokonale rozumějí umění, ale střílet neumějí. Pětice Američanů, jeden Angličan a jeden Francouz se však podle očekávání mění ve zkušené mazáky, kteří při postupu zdevastovanou Evropou sdílejí s obyčejnými vojáky všechny strázně války. Dva muži z týmu zahynou - a otázka, jestli zachráněná umělecká díla stála za jejich životy, je položena a vzápětí smetena se stolu. Zbytek týmu totiž pokračuje v práci a zachraňuje i díla, která měla pro padlé zvláštní význam: Michelangelovu Madonu a van Eyckův oltář, ukradený z chrámu v Gentu. 

Přestože v Památkářích nechybí bojová akce, líčí autoři také „detektivní“ pátrání po ukrytých uměleckých pokladech. V tom hrdinům pomáhá francouzská agentka Claire Simoneová, která v okupované Paříži infiltrovala přímo ho nacistického ústředí. Zatrpklá žena obviněná z kolaborace se nejdřív obává, že Američané chtějí nalezené cennosti odvézt z Evropy, a odmítá s nimi spolupracovat. Památkáři se tak neomezují jen na „klukovskou“ hru na vojáčky, ale zkoumají i složitější historické skutečnosti. Mezi ty patří i soupeření hrdinů s obdobně zaměřeným sovětským týmem, kterým odváží nalezená díla do Ruska.

V Památkářích je tedy nashromážděno množství fascinujícího, málo známého materiálu, na jehož základě by mohl vzniknout výborný film. Kupodivu k tomu nedošlo. Heslovova a Cloooneyho koncepce postrádá silný, jednotící tah a tříští aktivity a přesuny hrdinů do nesouvislých epizod. Clooney s Heslovem si přitom už dokázali poradit s mnohem „nefilmovějšími“ náměty. Ve vyprávění nechybějí napínavé situace, vtipné, odlehčující dialogy ani bezvýhradně sympatičtí hrdinové. Clooney - jako už mnohokrát předtím – v roli Stokese režíruje sám sebe a také další party obsadil skutečně hvězdně. Matt Damon, Bill Murray, John Goodman a Cate Blanchettová jsou herci, kteří dovedou svým hrdinům vdechnout uvěřitelnost i žánrový švih.

O to smutnější je skutečnost, že vyprávění nakonec nedrží pohromadě, nedojímá, nenapíná ani nebaví. Působí posléze jen jako elegantní vojenská přehlídka promarněných šancí. Vzhledem k tomu, co všechno George Clooney dokázal zmarnit, by zasloužil postavit před vojenský soud. 

The Monuments Men
USA 2014, 112 minut, titulky
Režie: George Clooney
Scénář: George Clooney, Grant Heslov

Kamera: Phedon Papamichael

Hudba: Alexandre Desplat

Hrají: George Clooney (Frank Stokes), Matt Damon (James Granger), Cate Blanchettová (Claire Simoneová), Bill Murray (Campbell), John Goodman (Garfield), Jean Dujardin (Clermont), Hugh Bonneville (Jeffries), Bob Balaban (Savitz), Sam Hazeldine (Langton)

Premiéra 27. 2. 2014

(Tenhle text jsem napsala pro Lidové noviny. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci děkuju.)